Cesta z národního parku Pico del Teide do vesnice Vilaflor vede skrz krásnou krajinu jižních sopečných svahů ostrova Tenerife. Pokud máte na návštěvu zdejšího národního parku trochu víc času než jen pár hodin na projetí hlavní silnice, může být právě tato pěší turistická trasa dobrým tipem na výlet a vhodnou změnou od ležení na pláži.
Na začátek značené stezky je nejlépe nechat se vyvézt místním linkovým autobusem. Zastávka autobusů společnosti Titsa (www.titsa.es) je hned u hotelu Parador v úrovni 2.150 m n. m. Zde se nachází i jediné a poslední místo, kde můžete doplnit zásoby jídla a pitné vody. I přesto, že od hotelu vede hned několik turistických cest, jsou zde instalovány dobře značené cedule, díky kterým se prakticky nemůžete ztratit. Navíc naše stezka je už od začátku značená jako dálková trasa do Vilaflor, takže se nemusíte bát, že byste zabloudili.
Trasa vede nejdříve po prašné cestě č. 4, ze které po dvou kilometrech odbočuje doprava na cestu č. 5. Počáteční pomalý nástup rychle střídá nepříjemný kopec s více než 200 m převýšením, který chtě nechtě musíme zdolat, abyste se pak dostali až do sedla, že kterého je poprvé vidět jižní část ostrova.
Pokud máte dostatek síly a vaši kamarádi jsou hodně za vámi, můžete si „vyběhnout“ ještě o dalších 300 metrů výš na horu Montana de Guajara (2.718 m n. m.). Odtud je prý překrásný výhled na celý kráter. Pokud nemáte na výlet celý den, nebo jste své auto zanechali u hotelu Parador, může být výlet na Montana de Guajara kratší alternativou k výletu do Vilaflor.
My jsme ale pokračovali ze sedla dále po úbočí hory Montana de Guajara po dálkové trase GR 131. Prošli jsme tak přes černou lávovou horu, kde stezku značily pouze světlé kameny a dostali se až k odbočce na Paisaje Lunar. Jedná se o zerodované zbytky sopečných bočních komínů. O jejich existenci a výjimečnosti vás bude přesvědčovat každá kniha. Protože nebylo ještě mnoho hodin, rozhodla jsem se nechat batoh v borovicovém porostu na rozcestí a vypravit se na obhlídku 0,7 km vzdálených sloupů. Po chvíli jsem došla na vyhlídku a přede mnou se tak objevily krásné pískovcové útvary. Jen škoda, že nebylo více času na průzkum okolí a tak jsem po několika minutách focení opět vykročila na cestu zpět.
Cesta pokračovala i nadále skrz vyprahlou krajinu řídkého borovicového porostu až ke Galeria del Centauro, kde se stezka křižuje s prašnou silnicí vedoucí opět k Paisaje Lunar nebo horní cestou do Vilaflor. Chvíli jsme si odpočinuli a pak pokračovali dále až do vesnice Vilaflor, která se pyšní titulem nejvýše položená vesnice ve Španělsku (1.466 m n. m.).
Naštěstí tu i v sedm večer měli otevřený obchod s potravinami a tak jsme celí upocení, vyprahlí a unavení nakoupili spoustu ovoce, ořechů a jako správní Češi jsme nezapomněli ani na plechovky piva.
Konečně jsme usedli do místního parku, sundali boty, hodili nohy do kašny a začali regenerovat síly. Celkem jsme dnes ušli zhruba 15 km, sešli přes 1000 metrů výškových a nastoupali okolo 300 m. To všechno s batohem na zádech při obrovském vedru.
Přidat komentář