Je začátek sezóny – začátek července a naše chata je už nyní plná horských nadšenců. Navečeřeli jsme se a strávili večer nad sklenkou piva a vína. Tomu já říkám opravdu „pohodový výlet do hor“. Žádný stres ze zimy, nedostatku jídla, pití a jiných problémů, které cestu do hor mohou doprovázet. Navíc jsme za ubytování zaplatili jen 10 euro oproti 20 euro, které jsme podle místního ceníku měli platit. (Pozn. Pokud si necháte udělat „turistickou kartičku Jižního Tyrolska“ budete mít kromě zařízeného pojištění ještě zlevněné noclehy v místních horských chatách.
Někteří z našich kamarádů tuto kartu měli, ale i tak jsme nakonec slevu dostali všichni.)
Ráno nás čekal výšlap na vrchol Croda Del Beco (německy Seekofel) 2812 m. n. m. Vzbudili jsme se brzy, posnídali, zabalili jsme se a po domluvě s místními jsme si nechali naše batohy na chatě. Cesta totiž vedla 500 metrů výškových nahoru a pak stejnou cestou zase zpět k chatě. Bylo by tedy zbytečné s sebou vláčet i veškeré naše věci.
Croda Del Beco byl zahalen v mlze a situace se nezměnila ani po hodině balení. Hmm, chce se nám vůbec vláčet naše těla do kopce, když z něho nic neuvidíme? Já jsem doufala, že se situace změní a se mnou doufalo i dalších 7 kamarádů, kteří se i přes nepřízeň počasí rozhodli dnes vrchol pokořit.
Cesta ohraničená z obou stran kilometrovým srázem vedla šikmo vzhůru. I přesto, že se mlha začala postupně zvedat, jsme po chvíli došli do chladného mraku. Vyšli jsme na vrchol a stále doufali, že z něj uvidíme jezero Pragser Wildsee- náš včerejší výchozí bod. Ani po půl hodině čekání se ovšem situace nezměnila, a tak jsme se chtě nechtě museli smířit s faktem, že překrásné výhledy, které nám z tohoto místa byly slibovány, dnes neuvidíme. Vydali jsme se proto zpět k chatě, kde jsme se občerstvili místní klasikou- štrúdlem a kafíčkem. Zabalili jsme si všechny věci a vyrazili na cestu zpět k parkovišti.
Naše cesta pokračovala pohodovou stezkou až k Forcela de Riciogogn, kde se situace výrazně změnila. Dostali jsme se totiž na strmé štěrkové úbočí, na kterém jsme trasu naší stezky spíše odhadovali, než že bychom věděli, kudy doopravdy vede.
Šli jsme dál přes Grünwald Alm – chata a první známka toho, že jsme se nacházeli ve více turistické oblasti. Ano, už jsme byli skutečně blízko našeho vytouženého cíle – jezera Pragser Wildsee. Po kilometrovém (výškově) sestupu mě už opravdu bolela kolena, a tak jsem se nemohla dočkat, až si budu moci lehnout a relaxovat u jezera.
Jezero Pragser Wildsee je opravdu jednou z nejvýznamnějších turistických atrakcí tohoto regionu. Modrá, průzračná a klidná voda, ve které se zrcadlí okolní špičaté vrcholky, a okolo které vede nespočet různě náročných stezek, možnost ubytování v luxusním hotelu nebo půjčení šlapadla případně lodičky a spoustu jiných atrakcí sem denně láká stovky turistů z blízkého i dalekého okolí. Já jsem byla uchvácena hlavně přírodou, která je zde podle mého názoru hlavním lákadlem i pro většinu ostatních turistů. Přes prvotní nevoli jít se vykoupat (neměla jsem plavky a trochu poprchávalo), jsem ani já nakonec neodolala.
Kontrast mezi klidnou stojatou vodou a mohutnými horami mě zcela uchvátil! No a hádejte co – mlha samozřejmě nakonec ustoupila i z Croda Del Beco, který jsme nyní viděli tak, jako většina turistů z úrovně jezera. Upřímně bylo opravdu těžké uvěřit, že tam někde nahoře jsme ještě před pár hodinami byli a dělali vrcholové fotky zahalení v mlze.
Přidat komentář