Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod. odjeli jeepenym na letiště (30 min.). Odlet do městečka Cebu na ostrově Cebu byl původně naplánovaný na 15.30 hod., ale nakonec se odlétalo až v 17 hod. Na letišti jsme si všichni dali instantní polévku, což jsme za celou dobu pobytu na Filipínách zopakovali ještě mnohokrát. V letištní hale skoro nic nebylo, ale dali se tu absolvovat masáže a byl tu i koutek na kojení.
Let s Cebu Pacifik trval 40 minut. Z letiště jsme taxíkem dojeli k přístavišti, abychom zjistili odjezdy trajektů. Skoro se nám podařilo stihnout trajekt ještě ten večer, ale nakonec jsme se rozhodli v Cebu přenocovat. Pěšky jsme asi po dvaceti minutách došli do Cebu Century Hotelu a zamluvili si poslední dva volné pokoje. Bylo to docela štěstí, protože v Cebu v neděli vrcholil festival Sinulog a do města se tak sjížděli lidé z široka daleka.
Po celém dnu jsme už byli docela utahaní, tak jsme se jen chtěli navečeřet a jít spát. Než jsme se stačili vydat do města, zavřeli nám skoro všechny bufety, ale nakonec jsme si dali špízy s masem a ryži ve stánku. Zbyněk s Janou se šli ještě projít městem a díky tomu viděli vystoupení několika soborů, což jsme jim pak docela záviděli.
Po návratu na hotel zažili kluci překvápko v podobě velkého švába. Jirka ho sice zneškodnil, ale nechali ho ležet uprostřed místnosti a po chvíli se tak na švába vrhlo komando mravenců, které se jej snažilo odtáhnout. Bylo to dobré kino, ale kluci se s ohledem na tyto návštěvníky rozhodli spát tuhle noc s rozsvíceným světlem.
Budíček byl už v 5 hod., abychom se taxíkem stihli včas přesunout k molu 4 a koupit od společnosti GO2 lístky na trajekt do Tagbilaranu na ostrově Bohol, který vyplouval v 7 hod. Při vstupu do terminálu nám batohy očuchal pes – měl štěstí, že to bylo relativně na začátku cesty, protože s každým dalším dnem nám zavazadla smrděla víc a víc. A my s nimi. Do Tagbilaranu jsme dorazili v 9.15 hod. a hned v přístavu si pronajali van s řidičem na celodenní výlet po ostrově.
Celý den jsme tak jezdili po Boholu a zastavili na zajímavých místech jako např. Blood Compact Shrine nebo Baclayon Church (korálový kostel). Před polednem jsme absolvovali výlet lodí po řece Loboc s živou hudbou a all-you-can-eat. Honza nás již předem varoval, že je to past na turisty, a měl pravdu, ale aspoň jsme se najedli, mrkli na místní tanečky a Honza, Jirka a Tomáš si v přístavišti koupili růžová trička ve velikosti na desetileté dítě – prý aby měli správný obleček, až se půjdou potápět. Nechápu, jakým zázrakem se jim do triček podařilo narvat, každopádně se v nich pak producírovali na další naší zastávce v Tarsiers centru v Lobocu. Jde o místo, kde se chovají nejmenší opičky na světe – nártouni. Opičky jsou to kouzelné cca 10 cm velké s ocasem měřícím 25cm a obrovskýma vypouklýma očima. Jsou to noční živočichové, takže celý den sedí na jednom místě a nehýbou se.
Od opiček jsme se přesunuli na motýli farmu, kde bylo největší atrakcí focení se s motýlími křídly. Už na farmě začalo pršet a vydrželo to po celou cestu k největší atrakci Boholu – Chocolate Hills. Jde o kopce, které jsou podle pověsti zvápenatělými slzami jednoho boha. Auto nás vyvezlo poměrně vysoko na kopec, ale přece jen jsme si museli vyšlápnout 213 schodů. Na chvíli přestalo pršet, přesto viditelnost nebyla nejlepší. Na druhou stranu to mělo krásnou tajemnou atmosféru.
Protože tuhle noc jsme chtěli strávit v Nuts Huts, nechali jsme se z auta vyhodit u odbočky k tomuto resortu. Čekalo nás cca 600 metrů po rozblácené cestě a pak ještě spousta schodů dolů, ale stálo to zato. Ubytováni jsme byli v chatičkách, které se jmenovaly stejně jako některé známé filmy (ta naše se jmenovala Mechanický pomeranč). Chatičky byly uprostřed „ničeho“, na břehu řeky Loboc, takže se zejména u pánské osádky projevily určité fóbie z obyvatel džungle, ale do rána jsme přežili všichni. Večeři jsme si dali v hotelové restauraci a poměrně brzo zalehli pod moskytiéry. V noci se z džungle ozývaly úžasné zvuky, které jsme většinou ani nebyli schopni identifikovat.
Z Nuts Huts jsme vyrazili už v 6.30 hod., kdy jsme se nechali loďkou převést na hlavní silnici. Kapitán loďky nám okamžitě domluvil vlastní jeepney, které nás pak odvezlo do Tagbilaranu. Vystoupili jsme kousek od hotelu Nisa Inn, ve kterém jsme se měli v plánu ubytovat, resp. jen 5 z nás, protože Honza, Jirka a Tom chtěli ještě ten večer odjet trajektem na Siquijor, aby měli víc dnů na potápění.
Na Alona beach jsme dorazili akorát tak, aby kluci stihli trajekt na Siquijor. My ostatní jsme si ještě dali v plážovém baru drink a pak se tricyklem vydali do hotelu. Na večeři jsme zašli do nákupního centra, které nám však jinak připomínalo pořádný bleší trh.
FOTO: Miloš Šálek
Přidat komentář