• Menu
  • Menu

Francouzské Pyreneje

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Francie » Francouzské Pyreneje

Rolandova brána

Dneska vstáváme bez budíku (stejně už žádný nemáme, pač mi došla baterka na mobilu). Navíc máme lenivou a pak nás čeká klidný den. Vstáváme kol 7.  Snídaňový menu (jak na dnešek, tak na následující 4 dny) je kousek fuetu (španělský salám) a 2 krajíčky tousťáku. Pak v klidu pakujem věci a asi v 8:15 vyrážíme směr Francie. Dem kapku naslepo, pač zjišťujem, že nám chybí mapa (já posléze zjištuju, že nejen mapa, ale i sluneční brejle). Loučíme se s chatou Góriz a ledovými sprchami a berem pěšinu, co je hned za chatou. Začínáme sice prudkým, ale krátkým stoupáním, následovaným moc příjemným traverzem, který je za odměnu- prostě jdete po rovince nad údolím a jenom si užíváte výhledy dolů. Na konci údolí vás čeká takovej minikopeček do sedla Cuello de Millaris. Tam nás cesta vede kousek doprava, obcházíme další údolíčko a pak traverzem mírně nahoru do dalšího sedla Collado del Descargador. Odsud kousek klesneme, aby sme zahájili závěrečné stoupání k Brecha de Roland (Rolandova brána), která tvoří hranici mezi Španělskem a Francií.

Rolandova brána v celé své kráse
Rolandova brána v celé své kráse

Brecha de Roland

Jméno dostala brána podle středověkého hrdiny Rolandovi, o kterém je i píseň, kde se praví (teda asi spíš zpívá), že Roland, aby vyvedl své lidi z nebezpečí svým mečem protnul skálu a vytvořil 80 m širokou a 100 m vysokou bránu, kterou nechal zamaskovat stromama (který, teda nevim, kde by se tam vzaly), aby je nepřítel nepronásledoval. Každopádně bez těch stromů je to mnohem lepší, protože cestou vás provázejí krásné pohledy kromě na samotnou Brechu, i na okolní třítisícovky, zejména Casco.

Před závěrečným stoupáním nasazujem mačky, letos je docela dost fajn mít je s sebou, ale běžně byste je tu v létě potřebovat fakt neměli. Pokud vám bude přát počasí, hodně lidí vystoupává na horu Taillón (3144m).

Nám tolik nepřálo, takže sme se spokojili s projítím brány na francouzskou stranu, spolu s čímž se vám otevřou zase jak jinak než úžasný pohledy. Tahle část Pyrenejí obecně poskytuje úchvatná a i docela lehce přístupná místa (z Refugio de Góriz nám to sem trvalo asi 3 hodiny ne moc náročný cesty. A z francouzské strany, z parkoviště nad vesničkou Gavarnie to sou myslim dokonce jen 2 hodiny). Pak už jen rychlý sešup, jak jinak než po sněhu (ale tentokrát bez maček) k Refugi de Serradets (nebo také Ref. de Brecha de Roland). Tam dáváme krátkou pauzu na müsli tyčinku a pak v klidu razíme směr sedlo Puerto de Bujaruelo, který je od chaty tak hodinku svižný chůze.

těsně před projítím brány na druhou stranu do Francie
těsně před projítím brány na druhou stranu do Francie

 Zpět do údolí Valle de Bujaruelo

V sedle nastává čas loučení, kámoška se vydává do Francie navštívit kamarády a já scházim doleva, zpátky do Španělska do údolí Valle de Bujaruelo ke stejnojmenému známému kamennému mostu (což byla blbost, měla sem jít s kámoškou doprava do Fancie a napojit se na francouzskou GR 10,…holt ztrácet mapu se nevyplácí). Na druhou stranu, sestup do údolí byl nádherný, klesáte krásným zeleným údolím uzavřeným horama, ale ste obklopení loukama plnými květin. Jediný, co ho hyzdí sou sloupy vysokýho napětí. Po asi 30 min. zase přichází buřinka 🙁 naštěstí mám kliku- zrovna docházim k nějakýmu vybydlenýmu domečku, který dřív sloužil elektrárnám a v případě nouze by se tu dalo i spát. Tak dávám pauzu na oběd zatímco čekám, než se vyprší. Přeháňka, kroupy, liják a za 30 min. zase svítí sluníčko. Balim a v klidu docházim dolů k mostu a Refugio de Bujaruelo. Utrácim skoro půlku mých posledních euráčků za pifko (jako abyste si nemysleli, že sem se nějak zlila, tak utrácim 2,20 z asi 5 eur, co mi zbývají), slunim se a trochu sušim. K mému překvapení asi za půl hodinky po mě dochází italští kámoši z Perdida, tak mám na chvilku zase společnost:-D

 

Pla de Larri v plné své kráse
Pla de Larri v plné své kráse

Refugio Plana de Sandaruelo

Pak si fotim mapu a orientuju se kudy bych měla vlastně jít na Petit Vignemale. Zjištuju, že se musim nejdřív kousek vrátit (kruci ze spoda je to docela krpál a nějak sem se rozseděla u pifka na sluníčku…..) a než bych podcházela pod drátama elektrického vedení, tak musim uhnout doleva a přes louky a potoky dojdu na Refugio Plana de Sandaruelo (je to takový hezký volný domeček, v jehož levý části se asi skladuje nebo skladovávalo seno a dá se tam hezky spinkat). Z Bujaruela sem tam za hodinku a zbytek dne využívám ke koupání se a praní v říčce, co je asi 20 m od chatičky. V noci sem nakonec ráda za střechu nad hlavou, docela dlouho o sobě dává vědět slušná buřina, sice byla ve vedlejším údolí a tady spadlo jenom pár kapek, ale hřmělo a blýskalo se fakt hustě!

most v údolí Bujaruelo
most v údolí Bujaruelo
Ifca

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *