Co naplat, lyžování v České republice je během této zimy stále ještě science fiction. Navíc dávat 750 Kč za jednodenní skipas v některém z krkonošských středisek, stát věčně ve frontách, jezdit po umrzlých firnových sjezdovkách nebo po kamenech a bát se o svoje nové (či staré) lyže, na to mě neužije. Řešením jsou sjezdovky v Alpách.
Francouzské lyžařské středisko Chamrouse se nachází přibližně 30 km od města Grenoble. Desítky kilometrů modrých, červených i černých sjezdovek (V roce 1968 bylo středisko jedním z dějišť zimních olympijských her.), lanovky, vajíčka a sem tam nějaká ta poma lákají návštěvníky hlavně během víkendu, kdy se do tohoto spíše rodinného střediska sjíždějí lyžaři z Grenoble a okolí. Během zbytku týdne jsou místní nové apartmány zaplněny rekreanty převážně východní Evropy. Poláci, Rusové, Chorvati a samozřejmě Češi a Slováci využívají nabídek cestovních kanceláří, které nabízí 7mi denní skipas a 7mi denní ubytování s možností sauny, vířivky a bazénu již od 4.500 Kč na týden. No řekněte sami, po takové nabídce vás hold české hory opravdu nevytrhnou.
Po složité komunikaci a shánění lidí, kteří by s námi chtěli zaplnit apartmán pro 10 lidí, jsme se nakonec vydali první týden v lednu s partou o šesti holkách a jednom klukovi vstříc francouzskému lyžařskému zážitku.
Po patnácti hodinové cestě autobusem jsme okolo 9:00 dorazili do Chamrousse. Přesto že nám všichni tvrdili, jak jsou zdejší hory nonstop 350 dní v roce zalité sluncem, pršelo jako z konve. Z autobusu jsme vyndali všechny věci (včetně 11 párů lyží na 7 osob!) a usadili se v recepci. „Klíče od pokoje dostanete až ve 14:00,“ dozvěděli jsme se zanedlouho a naše nadšení postupně začalo opadávat. Co naplat, i taková situace nás přeci nevyvede z míry. Chvíli jsme poseděli, pojedli nachystané svačinky, a pak se vypravili do jedné z místních hospůdek na ochutnávku tamějších drinků. Ve 14:00 jsme se vrátili zpět na recepci: „Klíče budou až okolo 17:00.“ Naše trpělivost byla u konce. A tak jsme nakoupili víno, bagety, kozí sýry a salámky a začali si dělat piknik přímo v recepci. Zábava a dostatek vína nám vydržela přesně do chvíle, než nám dali klíče a my se mohli konečně jít ubytovat. Apartmán, který jsme dostali, nás nadchnul. Zcela nová budova, výhled na hory, dvě koupelny a hlavně myčka nádobí, bez které bychom ten týden asi nepřežili 🙂 .
Druhý den nás přivítalo slunečné ráno a 15 cm nového sněhu. Rychle do výstroje! Nasadili jsme péřové sukýnky, oranžové rozlišováky, zapnuli vysílačky a vyrazili na kopec. Krásné počasí, poloprázdné a prázdné sjezdovky nás přesvědčily o tom, jsme si zvolili správně. Na oběd jsme se vypravili do restaurace přímo na sjezdovce. Ne, nelyžovali jsme až do konce dne. Místo toho jsme se vypravili do bazénu, který se nacházel vedle našeho apartmánu. Hned ve dveřích nám došlo, že stejný plán zvolil asi každý, kdo do střediska přijel, protože v saunách, vířivce i studeném bazénu bylo opravdu plno. Trochu zklamaní z bazénu jsme si řekli, že to zítra bude určitě lepší – všichni budou odrazeni místními davy.
Každý den z celého týdne bylo tak, jak nám slibovali, překrásné počasí, které ovšem způsobilo rychlý úbytek sněhu na sjezdovkách a nemožnost jízdy ve volném terénu. Proto jsme jako správní povaleči jezdili dopoledne a odpoledne chodili do vířivky, bazénu a sauny, kde bylo den ode dne méně a méně návštěvníků. Týden to byl skvělý, jen škoda, že jsme nemohli zůstat déle.
Přidat komentář