Geopark Bletterbach se nachází jižně od Bolzana u městečka Aldein a jedná se o jediný kaňon na území Jižního Tyrolska. Dravá řeka, která místu dala svůj osobitý charakter, se v průběhu věků proměnila v mírný potůček, který dnes protéká na dně kaňonu.
Geopark má skvělé zázemí. Přímo před návštěvnickým centrem bylo vybudováno velké parkoviště, kde za 4 eura zaparkujete svého miláčka. Přímo v návštěvnickém centru jsou pak informace, kde vám rádi poradí jakým směrem se vydat a jak dlouho vaše návštěva bude trvat. Kromě informací je zde i geo-obchůdek a geologické muzeum. Můžete si zde sjednat i komentovanou prohlídku geoparku s průvodcem, která začíná vždy v 10:30. Z parkoviště vedou i všechny turistické cesty, které jsou výborně značené, a podle mého názoru se zde nemůžete ztratit.
Naše kroky nejdříve směřovaly dolů, na dno kaňonu, kde jsme se na informačních tabulích mohli dozvědět téměř vše o místních klimatických a geologických podmínkách, stejně jako jsme mohli obdivovat místní typickou flóru, u které nás zvláště zaujaly různé druhy orchidejí. Prošli jsme okolo štoly, kde se ve středověku těžily drahé kameny a došli až k vodopádu, který uzavíral část návštěvnického okruhu. Po krátké pauze jsme pokračovali výstupem po stěně kaňonu až k jednomu z místních pramenů. Na naší cestě jsme potkávali všechny věkové skupiny návštěvníků. I maminky s dětmi využily místní příjemné letní teploty a udělaly si sem výlet s piknikem. Jak jsem brzy usoudila, návštěvnický okruh geoparkem je určen opravdu pro každého.
Pro ty zdatnější z vás doporučuji výlet na místní vrchol Weißhorn (2313 m. n. m.). Dno kaňonu se nachází přibližně v nadmořské výšce 1400 m, takže když se chcete podívat jak do geoparku, tak se vyškrábat na vrchol, musíte překonat výškový rozdíl okolo 900 metů. Na výlet jsem vyrazila se svou mámou, a když jsem ji ukázala Weißhorn z příjezdové cesty, odpověděla mi: „To si se asi zbláznila, ne? Tam mě nikdo nedostane!“ Jenže pak jsem využila svých přesvědčovacích metod, a když si máma uvědomila, že jsou teprve dvě hodiny odpoledne, a že kdybychom se teď vrátily zpět do Bolzana, že bychom se v mém kolejním pokojíku upekly zaživa, svolila k malé procházce do místního kopce. Samozřejmě, že ze začátku netušila, že jdeme cestou na Weißhorn. Šly jsme asi hodinu opravdu velmi pomalým rekreačním tempem, když jsem se rozhodla, že bych jí už konečně mohla říct pravdu. „Hele, Weißhorn je jen jedna hodina cesty, to bychom se tam mohly podívat. Přece když už jsme tak blízko, tak bychom toho měly využít. A nespěcháme, můžeme jít v klidu pomalu, slunce zapadá až okolo deváté. A kdyby si nemohla tak je tam jedna taková oklika, kterou můžeme zvolit.“ Máma souhlasila, asi ji ještě stále děsila představa 40 °C bolzanských veder.
A tak jsme šly. Na posledním rozcestí mi dokonce řekla, že rozhodně nejde kratší cestou, když už vidí vrchol před sebou, že ho musí zdolat. (Asi ji v té chvíli nedošlo, že na vrchol je to ještě 300 výškových metrů a že to samé, co do teď vyšla, bude muset sejít zase dolů.) Protože jsme znaly svůj cíl, vyšla jsem na vrchol, nafotila všechny okolní výhledy a čekala na mámu. K mému překvapení došli na vrchol i malé děti s tatínkem, a pak mi došlo, že sem vede ještě jedna cesta- minimálně dvakrát jednodušší z druhé strany od parkoviště Jochgrimm. (Tuto informaci jsem samozřejmě mámě s úspěchem zatajila.) I máma se nakonec vyškrábala na větrem ošlehaný bílý vrchol a po malé pauze jsme pokračovaly dál- po druhém úbočí kaňonu směrem zpět na parkoviště u návštěvnického centra. Cestou jsme potkaly stádo ovcí, které se nerušeně páslo ve dvou tisících metrech nad mořem – krásný život, pomyslely jsme si. Krátce po sedmé jsme konečně dorazily ke svému osamocenému autu a vyrazily směrem Bolzano.
Celý okruh je dlouhý přibližně 12 km a na jeho zdolání byste si měli vyhradit něco okolo 5 hodin chůze. Pravda je ovšem taková, že kvůli překrásným výhledům jak na okolní kopce, tak do samotného kaňonu, bude vaše túra trvat o trochu déle.
Přidat komentář