Městečko Vipiteno, německy Sterzing leží necelých 80 km severně od Bolzana. Není jedním z největších evropských měst, ale pokud máte cestu kolem, určitě doporučuji jeho návštěvu. Sterzing je jedno z typických Jihotyrolských městeček, kde vás uchvátí staré malované domy s mohutnými zdmi, historické kostelíky i strážní věže. Navíc je zde údajně jedna z nejkrásnějších nákupních tříd v Evropě. No abych tuto informaci uvedla na správnou míru. Spíš bych měla napsat ulice či ulička. Můžete si zde sednout na lahodnou italskou kávu či zmrzlinu, nakoupit veškeré potřebné vybavení na hory a venkovní sporty. Nechybí zde ani obchody s místními produkty, potraviny či značkové obchody s oblečením. Městečko si projdete za dvě hodinky a zbytek dne pak můžete strávit třeba na horách.
Přesně tak jsem místní návštěvu koncipovala i já. Hlavním lákadlem mělo být nedaleké Passo Joch – průsmyk, do kterého vede nekonečně se klikatící asfaltová silnice. Tou vystoupáte až do výšky 2211 metrů nad mořem. No jo, jenže můj plán měl malý háček- spletla jsem si totiž jednotlivá údolí a i přesto, že jsme měli GPS, jsme po půl hodině jízdy krásnou krajinou dorazili na konec cesty. Moje máma měla v té chvíli jízdy autem právě tak akorát dost- už deset hodin řídila a ještě pořád nebyla u cíle. Bezradně jsem krčila ramena. To, že jsme byli ve zcela špatném údolí, jsem se dozvěděla až večer z internetové mapy.
Můj skvělý plán tedy skončil fiaskem. Ale ne tak úplným. Rozhodly jsme se autem dojet blíž k Bolzanu, do místa, které bylo vyznačeno na mé papírové mapě. Naše cesta vedla přes městečko Villanders na parkoviště ke Gasser Hütte (1744 m. n. m.). S malými obtížemi (Opět jsme se ztráceli ve změti úzkých uliček a to i s turistickou mapou v ruce.) jsme okolo páté odpolední konečně zaparkovali naše auto na místním parkovišti.
Obliba tohoto místa u místních i turistů se ukázala ve chvíli, kdy jsme vyrazili na túru. Na cestičce v nízké kosodřevině jsme i v tuto pozdní hodinu potkávali spoustu turistů s různým věkem a vybavením. Cesta nebyla nijak obtížná. Šli jsme okolo chaty Moar in Plun Alm (1860 m. n. m.) směrem k Totensee (2208 m. n. m.). Ve své podstatě se zde nemůžete ztratit. Cesta vede planinou, na které jsou jakoby ledabyle rozházená hospodářská stavení a po celou dobu vidíte váš cíl- kapličku u Totensee. Jdete mezi jednotlivými loukami, na kterých se pase dobytek – nejčastěji krávy (jalovice) a vedle vás jemně brblá místní potůček.
Překrásný pohled se vám naskytne, když se podíváte za sebe. Jako na dlani tu jsou vidět Alpe di Siusi se svými slavnými vrcholky- Püflatsch a Schlern a vlevo od nich je vidět Gruppo delle Odle. Měli jsme vlastně štěstí, že jsme na túru vyrazili až tak pozdě. Slunce, které bylo nyní poměrně nízko nad obzorem, se odráželo na protějších bílých vrcholcích a zbarvovalo je do různých odstínů žluté, oranžové a červené.
Začalo foukat a blížící se západ slunce nám nedovolil pokračovat v cestě vpřed. Rozhodli jsme se proto otočit se a raději zavčas dojít k autu. Přeci jenom- noc ve dvou tisících nad mořem bez vybavení může být i během horkého léta opravdu mrazivá. Naše auto stálo osamoceně na obrovském parkovišti. Nastoupili jsme a po první čtvrthodině jízdy jsme už pocítili vzrůstající teplotu. A v Bolzanu večer do půlnoci opět 30 °C.
Přidat komentář