• Menu
  • Menu

Hřebčín Špaček Xaverov, Praha

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Praha - hlavní město » Hřebčín Špaček Xaverov, Praha

Na koně s potomky šlechtice Špačka

S paní Janou Sůvovou, vnučkou Václava Špačka, se známe. Milé pozvání na „jejich„ statek bylo velkým přáním naší Terky, která si toužila zajezdit na koni. Obrovský statek s lesy a polnostmi, sobotní slunečné odpoledne, co více si přát?

Hřebčín Špaček Xaverov Ashon

S Janou přišel i dlouholetý přítel Jarda, který zde mnoho let, stejně jako před ním i jeho otec, pracoval s koňmi. Terka jela na Ashonovi s dalšími jezdci na projížďku do lesů a já se na chvíli dostala do historie šlechtické rodiny, do dětství malé Jany, která na statku společně s rodiči žila do svých 11 let.

Jana Sůvová /Špačková/

Vily, v které rodina bydlela, jsem si všimla hned při příjezdu. Třípatrový zámeček, kdysi dávno malý ráj se zahradou a blízkým lesem, s koňmi i rybníkem. Život s dvěma mladšími bratry, s tatínkem a maminkou. Psal se rok 1953, když se musela rodina nejdříve sestěhovat do jednoho patra v domě. V  přízemí, kde byly salony pro návštěvy, prostory pro milá setkání, i koncerty, jídelna, kuchyně, tak tady vznikla závodní jídelna státního statku. St. statek zabral postupně celý statek i s vilou a hřebčínem. Obrovský křišťálový lustr, obrazy,  cenné rodinné  vybavení i dědictví byly postupně rozkradeny. Dělníci posedávali po schodech, kde i jedli, nepořádek, který za sebou zanechávali, bylo to nejmenší zlo, které museli Špačkovi trpět. Zanedlouho  museli svůj domov opustit  natrvalo a přestěhovat se. Zbylá patra domu zabralo ředitelství statku.

Hřebčín Špaček Xaverov- vila

Procházíme, prostorným  zdevastovaným domem, který pod tíhou zažitého stále vyzařuje krásu. Zdobené ornamentální stropy, dřevěné schodiště, skleněné výplně s výjevy zvířat. Smutně koukám na kdysi přenádhernou prosklenou lodžii, kde měla Jana pokojíček pro panenky. Stojíme v  obrovské koupelně, která patřila k pokojům, umyvadlo vedle umyvadla, umývárna pro pionýry nebo komunistické předáky.

Hřebčín Špaček Xaverov- vila

Škola byla pro aristokraty zapovězená a tak maminka prošla téměř celou Prahu, aby dceři zajistila možnost studia na 11. letce. Povedlo se v jediné škole, kde byla ředitelkou židovka, která přežila koncentrák a která si vyslechla rodinný příběh. Pracovití a vzdělaní lidé svou cestu vždy najdou a tak i Janě, která měla vynikající studijní výsledky, se podařilo za pomocí přátel vystudovat…. . Na vyprávění je toho moc a moc, raději dům zamykáme a jdeme se projít k velkému rybníku, kterému říkají Obora. I rybník, kde dříve byly kabinky a molo na koupání je dnes zarostlý křovinami.

Rybník Obora

Les, který je kolem, ale stále voní. Je jaro a tak dýcháme přítomnost a těšíme se až popojdeme o kousek výše, kde  koně a mladí jezdci, kteří k tomuhle statku odjakživa patří, užívají slunce a souznění.

Hřebčín Špaček Xaverov Ashon

Špaček šlechtic ze Starburgu

Zakladatelem tohoto velmi mladého rodu byl Václav Špaček (1840-1912), císařský rada, velkostatkář a držitel zlatého Záslužného kříže s korunou, jenž při příležitosti císařova šedesátiletého panovnického jubilea 30. listopadu 1908 získal šlechtický titul. Václav Špaček měl v Praze velké stáje s koňmi, které poskytoval c. k. poštovní službě.

Jeho (dnes již zbořený) dům se stájemi stál na Novém Městě Pražském na Petrském náměstí. Svého času byste v pražských ulicích dlouho hledali jiného koně, než z jeho početných stájí. Poštovním podnikáním získal velký majetek, který investoval do koupě velkostatků Xaverov a Kokořín. Statek Xaverov za jeho dob sloužil k rehabilitaci koní, kteří zde odpočívali po namáhavé práci. Koně týden pracovali a týden odpočívali.

erb Špačků

Šlechtický titul a erb

V žádosti o zhotovení diplomu z 20. ledna 1909 Václav Špaček požádal o udělení čestného titulu „šlechtic“ a predikátu „Swakow“, podle pozemku v jeho rodné Soběslavi, který se déle než sto let nacházel ve vlastnictví jeho rodiny. Protože ale udělení predikátu podle místních jmen nebylo v Rakousku možné, zvolil si po připomínce ministerstva přídomek „Starburg“. Do spodního pole svého erbu umístil zříceninu hradu Kokořín, jehož vlastníkem byl od roku 1894. V samotném textu majestátu však jméno stavby zmíněno není. Listinou z 1. února 1909 získal predikát Špaček šlechtic ze Starburgu (Špaček Edler von Starburg) a erb: Červeno-stříbrně dělený štít. V horním poli je polovina stříbrného dvojocasého lva s červeným jazykem, který je v každém horním rohu štítu provázen zlatou poštovní trubkou otočenou náustkem dovnitř. Ve spodním poli stojí na zeleném zalesněném kopci zřícenina hradu v přirozených barvách. Je tvořena doleva rozpadlou hradební zdí, ze které vyniká vysoká okrouhlá věž zakončená ochozem na krakorcích a zděnou helmicí. K věži se přimyká palác proražený dvěma čtvercovými okny. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem erbu je vzpínající se stříbrný kůň mezi dvěma otevřenými červenými orlími křídly. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem FINIS CORONAT OPUS (KONEC KORUNUJE DÍLO).

Václav Špaček šlechtic ze Starburgu byl také významným mecenášem. V obci Kokořín nechal postavit ve vsi školu a z Francie, od pozůstalých slavného malíře Václava Brožíka vykoupil jeho sbírku obrazů. Kromě slavného plátna Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, který byl umístěn na zámku v Kokoříně, daroval celou sbírku městu Praze.

Václav Špaček měl dva syny a dceru Boženu (1869-1936), provdanou za MUDr. Otakara Doubala (1858-1893).

Starší syn Václav Alfons (1867-1905) ale zemřel ještě před otcovou nobilitací.

Xaverov

Jeho synové Václav Jan Maria (1899-1975) a Jiří (1901-1940) zdědili po svém dědovi statek Xaverov. Václav Jan zde koncem 30. let založil chov sportovních koní se záměrem vybudovat zde malé plnokrevné stádo. Po roce 1948 byl rodině velkostatek zabaven a chov koní převzal státní statek.

Hřebčín ŠpaHřebčín Špaček Xaverovček Xaverov

Na počátku 90. let 20. století byl statek Xaverov restitucí vrácen do rukou rodiny – tří vnuků Václava Jana Špačka – Jaroslava Špačka, Jiřího Špačka a Jany Sůvové.

Zatímco Jiří zemřel bez potomků, linie jeho bratra Václava Jana žije dodnes a její příslušníci jsou usazeni v USA a České republice.

Kokořín

Dědicem Kokořína se stal mladší syn nobilitovaného Václava Špačka, Jan (1877-1945). Ten také změnil otcovu původní ideu rekonstruovat hrad v jeho středověké podobě a přeměnil jej i v rodinný památník. Na hradě nechal zbudovat i tzv. nový palác, který byl v prvé řadě určen k vystavení Brožíkova obrazu Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, a sloužil také jako obydlí hradního klíčníka. V přízemí starého paláce vznikla Špačkovská hřbitovní kaple s nikami pro urny s popelem. On sám ani většina členů rodiny zde však pohřben není. Jejich ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze.

Náročnou přestavbou se Jan Špaček zadlužil a musel velkostatek Kokořín, zmenšený ovšem pozemkovou reformou, roku 1932 prodat. Hrad si však ponechal. Jan Špaček byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Jarmilou Soukupovou (1887-1926), jejíž sochu od Josefa Kalvody nechal umístit na průčelí nového paláce, měl dceru Hanu (1907-1969) a syny Václava (1905-1945) a Jarmila (1908-1954). Václav se roku 1930 oženil v Santiagu de Chile s Marií Valdés (1905-1980), se kterou měl dvě dcery, a roku 1945 tragicky zahynul v Puerto Valparaiso. Dědicem Kokořína se tak stal mladší Jarmil, od roku 1940 ženatý s Taťánou (1921-2000), dcerou akademického malíře Josefa Soukupa. V manželství se narodili tři synové a dvě dcery. Roku 1950 byl hrad Kokořín s přilehlými nemovitostmi (zejména hostincem pod hradem) Špačkům vyvlastněn.

Po roce 1989 požádala rodina o restituci rodového majetku a po delším soudním sporu byl hrad Kokořín roku 2006 Špačkům navrácen.

Text : http://www.novanobilitas.eu/

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *