Ideální místo pro rodiny, cyklisty i houbaře. Zámek vystavěl roku 1350 Hynek z Valdštejna. Rod zde žije po několik desítek let. Od roku 1416 stavbu po čtyřicet let vlastnili páni z Jenštejna. Následují je Zajícové z Házmburka a v roce 1469 hrad obsadí královským vojskem. Stavba se dostává do rukou Smiřických. Ti začali přestavovat hrad na zámek, který však v průběhu let ještě několikrát mění tvář. V devatenáctém století je zámek regotizován v duchu tehdejší doby. Stejně jako jiné stavby je majetek v roce 1945 převeden do rukou státu a slouží jako středisko ROH. Následně je upraven soukromým majitelem na hotel. Pokoje jsou skromně zařízeny v jednom z křídel zámku. Místnosti celkově nedýchají očekávanou atmosférou, avšak vše doplňuje okolí zámku i aktivity zde prováděné. Každoroční trhy s dobovým zbožím jsou doplněny noční ohňovou šou, střílením z luku či lanovým centrem vystavěným mezi několika stromy v hradním příkopu.
Stavba stojí na pískovcové skále. Nádvoří s otevřeným výhledem do skalního města slouží k občasným koncertům a hostinám. Neogotické stěny porostlé břečťanem chrání prostor před slunečním žárem. Zámek je díky své neodolatelné atmosféře ve středu skalních útvarů vyhledávaným místem svateb a rodinných oslav. Turistické trasy v okolí navazují přímo na vchod stavby. Silnice, po které můžete přijet na kole nebo autem kopíruje trasu Jičín – Turnov. Nejbližší vlaková zastávka je ovšem vzdálena 2,2km. Autobusová se nachází blíže.
K zámku vede přes příkop kamenný most s umně vytesanými sochami sv. Floriána a Vavřince. Mariánská vyhlídka skýtá překrásné výjevy v okolí a zaručuje daleký rozhled. V již zmíněném příkopu též probíhá každoročně akce lanového centra. My jsme osobně tuto atrakci vyzkoušeli na vlastní kůži. Ve srovnání s Brněnským centrem u Riviéry je toto daleko menší. Avšak jednotlivé překážky se náročností vyrovnají. Mladý a velmi příjemný instruktor, od něhož dostáváme helmy a informace o technice lezení, se ve chvíli promění ve zdatného psychologa. Slečna se zamotává do lan a díky své výšce nedokáže efektivně pokračovat v trase. Po několikaminutovém trápení v provazech a instruktorově psychologickému uklidňování (na slečnu mluví křestním jménem a volbou vhodných slov mírní situaci – nijak nebezpečnou, avšak nepříjemnou) je slečna vyproštěna a vysvobozena ze zajetí. Díky instruktorově podpoře dokončuje trať. Mladík později poznamená, že takovou chuť trať i po takových trablích dokončit ještě neviděl.
Zámek žije čilým kulturním životem. Pokud však máte raději přírodu, i pro vás se zde najde nejedno překvapení. Skalní město s překrásnými výhledy, lezeckými stěnami a rozkvetlými bylinkami. Všudypřítomné borůvky svádí nejen svou barvou, ale i svou velikostí. Jen se sehnout a ochutnat. Kdo však tomuto neodolá, musí počítat s velkým zdržením. Plody jsou tak lahodné a šťavnaté, že odtrhnout se od jejich zobání je téměř nemožné.
Pokud máte v oblasti více než jeden den, doporučuji sledovat západy či východy slunce nad skalisky. Bizarně zkroucené větve borovic na kamenných pahýlech se opalují v prvních či posledních slunečních paprscích, vánek si pohrává s jehličím a prachem z pískovcových stěn.
Připadáme si tu jako malé děti a objevujeme pro nás nové a neznámé tváře těchto skal. Lezeme po kamenných útvarech a zvědavě pozorujeme okolí.
Stavba zámku je viditelná z mnoha vrcholků skalního města a výborně doplňuje zdejší kolorit, k němuž již neodmyslitelně patří. Novomanželé zde právě vypustili na znamení lásky a naděje zapálený lampion. Aktivita v tomto suchu a teple nepochopitelná. Naštěstí však suchý troud nikde nevzplál a tato překrásná oblast přežila další hloupý nápad lidí.
