Na dobré jídlo a pití? Do Madridu!
Nejen jedněmi z nejlepších galerií oplývá Madrid – hlavní město Španělska, i jídlo je tu skvělé. A co víc, ještě nemusíte být úplní boháči, abyste si mohli místní pochoutky s grácií dopřát. Začněme ovšem od skvostného červeného španělského vína. Alespoň bez skleničky denně si zde totiž místní večery a vlastně i brzká odpoledne nemůžeme představit. Víno zde mají skvělé- většinou plné chuti a ne tak kyselé, jako naše červená vína – hold více sluníčka je v onom moku dosti znát. Skleničku můžete pořídit už od 1,5 euro. Většinou se ovšem najde spíše za 2 až 2,6 euro, ale to už je i moc. Možnost o poznání levnější, kterou jsme objevily hned druhý den, je navštívení takzvaného Muzea šunky, které má tento opojný mok, stejně jako skleničku piva či vody za pouhé 1 euro. Těchto „Muzeí“ můžete najít po celém centru hned několik. Jediná nevýhoda je, že si daný nápoj musíte vypít ve stoje – alespoň v centru to tak bývá. Místa k sezení jsou totiž často plná. Abychom nezůstaly jen u vína, musíme se seznámit ještě s jednou španělskou kulturní tradicí – tapas . Většinou malým občerstvením v podobě šunky, salámu, chipsů, oříšků, oliv, nebo i toastů, obloženého chleba a podobně. Ne všude ve Španělsku je to zvykem, ale my máme štěstí- nacházíme se totiž v Madridu, kde k objednanému vínu automaticky dostanete nějakou tu „sváču“ a to ne pouze při první objednávce, ale pokaždé, když se rozhodnete váš pohárek opět doplnit. Jak nám sdělila naše společná kamarádka Bety, z tapas se můžete i navečeřet.
Další pochoutku, kterou jsme objevily je zmrzlý jogurt s ovocem, oříšky či jiným sypáním a karamelem nebo třeba rozteklou čokoládou. Tuto dobrotu můžete pořídit za 3,5 euro. Ale pozor, vydá to za celý oběd – opravdu se přejíte- tak, jako já, když jsem si dala celou porci sama pro sebeJ. A tak se nám místní obchůdek stal po zbytek týdne každodenní zastávkou. Škoda, že o takové pochoutce v Praze nevím. Jistě by se stala lákadlem nejen v horkých letních dnech.
U sladkého bychom měly ještě na chvíli zůstat. Během jednoho dne jsme totiž navštívily jednu z místních kaváren, která nabízela svou specialitu – churros. Velmi nezdravé, smažené, takže velmi mastné, tyčky, které vypadaly jako žluté chapadélka robotniček. K dvanácti kouskům (cena přibližně 7 euro) jsme dostaly dva šálky s roztavenou čokoládou…. A hádejte, co bylo dál… No jo, každá jsme si své čtyři tyčinky namočily hezky do čokolády a už to jelo… Pokud víte, co je to glykemický index, myslím, že tato pochoutka se vymyká všem jeho měřitelným hodnotám. I přes to, jsou do místní kavárny (která funguje 24 hodin denně!) v čase oběda a odpoledne několika metrové fronty. Aby ne. Kavárna má svůj interiér tvořený fotografiemi známých osobností, které místní laskomině také podlehly.
Pokud už jste ale opravdu velmi přeslazení všemi těmi pochoutkami, vězte, že není nic lepšího, než tyto laskominy spláchnout hořkou kávou, která ani v tomto evropském velkoměstě po obědě samozřejmě nemůže chybět. A pokud nejste zrovna pijáci kávy, doporučuji místní sýry. Jsou skvělé, s výraznou chutí a s olivami, cherry rajčátky a čerstvou bagetou prostě nezapomenutelné.
Jediná nevýhoda téměř všech restaurací a hospod je fakt, že se zde bez španělštiny opravdu jen velmi stěží domluvíte. I přesto, že nejsem „španělštinář“, moje (fonetický přepis): „Ola, uno vino tynto porfavor“…. (pak následuje dlouhý úsměv….a na závěr….“gracias“, stačilo vždyJ. Hlavně si nikdy nepřát něco jiného….
Přidat komentář