Tůra na Karanfil (2490m)
Otvírá se nám úžasný horský panorama s výhledy jak do Černé Hory, tak Albánie. Tomu dominuje páskovaný vrchol nejvyšší hory Prokletje Maja Jezerca. Je nádherně – sluníčko do nás pere, mi svačíme, fotíme a užíváme si vrcholových výhledů.
…Výstup na Karanfil se řadí mezi těžké vysokohorské tůry, když budete ještě trochu googlit dočtete se i velmi těžké, popř. jedna z nejnáročnějších v Černé Hoře.
Proti tomu asi nelze nic moc namítat – je to dlouhý výstup s poměrně velkým převýšením na krátké vzdálenosti a nachází se tu i pár exponovaných míst co nejsou nijak zajištěný a k jejichž překonání je přeci jen dobrý už mít nějaký zkušenosti s vysokýma horama. Určitý nedostatek a stáří značení tomuto výstupu na jednoduchosti taky nepřidávají….K nám byly hory milosrdné a nechali nás dojít na vrchol, ale od začátku…..
Nemáme mapu
Típek dole ve stejnojmenné restauraci (Maja Karanfil) se na nás moc netváří, když se ptáme jak nahoru? Nemůžeme se mu divit- já ve svých duhově barevných plavkových kratasech popíjející pifko a barča ve stylovém žlutém kloboučku s kafíčkem, obě hezky vyletněný a říkáme, že chcem nahoru, ale je tu jeden malý problém- nemáme mapu, tak jestli bysme ji u něho nemohly koupit? 🙂 Odpovídá, že je to těžká tůra, chce to vyjít v 6 ráno a na vrchol je to tak 6 hodin.
S prvním bodem lze jenom souhlasit – sice nemiluju masochistický vstávání, ale v horách to stejně jinak nejde. Budíček dáváme na 5, reálně vstáváme v 5:15. Snídaně, kafíčko a čaj, příprava věcí, sváča – hodinka pryč jen to hvízdne. Dobíráme vodu v pramínku (mít s sebou dost vody je hlavně v létě hodně důležitý! Cestou žádnou nepotkáte) a před 6:30 vyrážíme. Ze začátku dál dolinou, ale POZOR – hned na druhý louce (jako první beru tu hned za restauracema, kde kempíme, takže vlastně hned na tý další) se odbočuje doleva. Z týhle strany to není dobře značený, odbočuje se u velkýho šutru a doleva byly dokonce vyjetý koleje. Jakmile odbočíte, po pár metrech už je vidět i značka, která nás táhne do lesa. My samozřejmě přešly a vracely se z další louky- z týhle strany je na velkým šutru dokonce i psaný Karanfil s šipkou doprava.
Stoupáme, výhledy jsou parádní
Potom už není kam zabloudit. Začínáme docela prudce stoupat žlabem po cik cak pěšince. Cestou se nám pomalu otvírají letecké výhledy dolů do doliny, v níž se ještě převaluje ranní mlha. Po asi hodince stoupání necháváme pod náma i poslední stromy a vycházíme na zelené louky obklopené kamennýma hradbama. Tady nás značka táhne trochu doleva a skoro až do sedla Krošnja stoupáme levou stranou žlebu. Kousek před sedlem – cca u začátku suťoviska a další skalní stěny se nenechte zmást odbočkou vlevo a pěšinkou doleva – ta vede ke skalnímu oknu Šuplja vrata a bude naší sestupovkou. Každopádně vrchol Karanfilu se nachází stále rovně nahoru, potom doprava přes suťové pole a odtud zase nahoru po skalnatém žebru – to je trochu porostlé trávou, takže bez problémů vystoupáváme těsně pod sedlo. Do samotného sedla je to odsud už jen pár metrů. Ovšem těmito pár metry začíná nejtěžší a vlastně klíčová část našeho výstupu. Musíme po skále nahoru a pak natraverzovat doprava. Cesta není ničím zajištěná, ani řetězy, ani ocelovými lany. Na druhou stranu – taky to není žádný těžký lezecký počin, vždycky se dá někde chytit a na něco stoupnout, takže v klidu a s rozvahou přelízt. Jen dávejte pozor, občas tam sou uvolněný kameny, takže je dobrý se ujistit, že to čeho se chytáte i drží. Přece jenom ste na skále a nikomu se nechce zpátky do žlabu volným pádem :-).
Na vrcholu- Karanfil
My nepadáme, takže sme za pár minutek v sedle, ale vyhráno ještě nemáme – čeká nás (naštěstí jen) pár metrů nepříjemnýho sestupu a pak rychle doprava přelízt přes nepříjemný, skalnatý místo. Je to pár metrů a několik kroků, ale pohled dolů může kdekoho znervóznět a krok, kde musíte oblízt skalní blok nad padákem do údolí je asi pro většinu lidí znervózňující sám o sobě :-). Po překonání tohohle místa máte vyhráno. Cesta pokračuje sice v docela prudkým svahu, ale pěšinou v trávě. Než cca za hodinku (hodně pohodovým tempem) dosáhnete samotného vrcholu budete muset na pár místech zapojit i ruce a občas popolízt, ale nic nepříjemnýho vás už nečeká. Dechu a slov vás zbaví až samotné výhledy z vrcholu Karanfilu (2490m). Otvírá se vám úžasný horský panorama s výhledy jak do Černé Hory, tak do Albánie – tomu dominuje páskovaný vrchol nejvyšší hory Prokletje Maja Jezerca. Je nádherně- sluníčko do nás pere, mi svačíme, fotíme a užíváme si vrcholových výhledů. Výstup nám dohromady trval 5 hodin, ale do pohody a s pauzičkama.
Do sedla Krošnja sestupujeme stejnou cestou (jak jinak), překonáváme oba kritické úseky a klouzáme se sutí zpátky k odbočce, kde se dáváme doprava a doufáme, že pěšinka nás dovede ke skalnímu oknu Šuplja vrata. Samoozřejmě zpátky do doliny by se dalo vrátit i výstupovou cestou.
cestopis následující
Přidat komentář