Šuplja vrata
Ke skalnímu oknu Šuplja vrata se dá dostat dvěma cestama. Buď odbočit z cesty, co vede na Karanfil, nebo cestou od pramínku v údolí Grbaja. My sme si sem zaběhli při sestupu z Karanfilu- což je asi i nejlepší varianta, protože se nevracíte stejnou cestou. Odbočka se nachází kousek pod suťoviskem, v podstatě kde končí skalní stěna, která uzavírá výstupový žlab.
Od odbočky nás pěšina vede příjemným traverzem po rozkvetlých loukách, obklopených ostrými vápencovými vrcholy Prokletje. Pak se nám teda v tý krásný, hustý travičce i ztrácí. Naštěstí v suťi v protějším svahu vidíme pěšinu a je nám jasný, že to musí být ta naše, takže scházíme k vysněženýmu žlabu, přecházíme sníh a pak už se v klidu suneme sutí nahoru až k samotnému skalnímu oknu. Pokud sem zavítáte, počítejte, že to není zas tak populární trasa, značení je starý a občas budete trochu tápat. Na druhou stranu vzhledem k rázu krajiny tady není moc možností, kam odbočit nebo se zatoulat, takže se to dá docela odhadnout. A vlastně možná nakonec nebude potřeba ani nic odhadovat, protože s rozvojem turismu se tu snaží cesty přeznačit, takže kdo ví, jak to bude vypadat za pár let..

Okno
Pod okno sme došli bez problému, ovšem k jeho prolezení je nutné překonat asi 6ti metrovou skalní stěnku. Ta je sice „zajištěná“ ocelovým lanem, bohužel lano je v jednom místě přetržené a na něm je navázaný normální lano… teda lano, spíš taková šňůra- udržet by nás to asi udrželo, ale já osobně jí moc nevěřim a jak je úzká, tak se stejně hrozně špatně drží, takže radši volíme pohodlnější variantu čistého přelezu stěnky. Musí se trochu přemýšlet, ale vymyslet se to dá. Posledních pár kroků je po pěšině a pak si jen užíváme luxusních výhledů z druhé strany. Dáváme picí a fotící pauzičku. Okno je to fakt velký a není zas tak lehký ho celý vyfotit, tak trochu spekulujeme.

Pak zahajujeme sestup dolů do doliny. Samozřejmě se nevracíme stejnou cestou, ale pokračujeme dál po rychle mizící pěšině, takže – kolem velkých kamenných bloků, kousek traverzujeme a pak prudce klesající pěšinou k vysněženému žlabu a suti, tzn. nejdřív se kloužeme dolů po sněhu a pak sutí :-). Když narazíme na louky, znovu potkáváme i pěšinu a značky.

Zpět do doliny Grbaja
Cesta dolů je ve výsledku i přes občasné dumání kudy dál docela v pohodě, už sme taky trochu unavený, tak dem pomalejc a opatrnějc. Místy klesáme docela prudce, ale tyhle pasáže sou střídány příjemnými traverzy. Velkým zpříjemněním bylo když sme se zase dostali do lesa, sluníčko je sice super, ale dneska ho bylo až až. Z lesa nás pěšinka vyvádí zpátky na naši kempovací louku k pramínku. Sestup nám trval tak 4-4,5 hodinky (1,5 hodiny z rozcestí k oknu a potom 3 hodiny zpátky do doliny Grbaja).
Maja Karanfil
Dole využíváme toho, že u pramene se zrovna nikdo nemotá, berem sprcháče a šampony a dáváme ledový očistec. Brrrr. Den tradičně zakončujeme luxusní večeří, tentokrát jehněčím, rybou a flaškou bílýho, kde jinde než v naší oblíbené hospodě Maja Karanfil, dneska si ji obzvlášť zasloužíme!!!
Přidat komentář