• ČERNOHORSKÉ POBŘEŽÍ 6

    od • 28.7.2016 • Černá Hora • Štítky:, , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    DOBRA VODA + ŠUŠANJ

    K vodě daleko a cesta vede zpátky dolinou Grbaje, vesničkou Gusinje, městečkem Plav do hlavního města Černé Hory Podgorice. Odtud berem další busík-jezdí každou chvíli, výběr oblasti padl na pobřežní městečko Dobra Voda, které nám bylo doporučeno jako klidný a hezký. Cestou k moři nás uchvacuje Skadarské jezero, škoda, že nemáme o den víc, vůbec by mi nevadilo tady trošku povýletničit!

    Bivak na pláži

     

    I bez výletničení přijíždíme do Dobre Vody docela pozdě – tak na západ slunce. Děláme pár foteček a dem hledat místečko na bivak. Městečko nakonec není zase až klidný, jak sme si představovaly po pojmem „klidný“. Všude lidi a možnost sehnat místo na bivak 0. Nakonec ťapem po silnici ven z města, přecházíme most a hned za ním odbočujem doprava kolem nějakýho oplocenýho objektu a už za tmy docházíme na pláž. Ta je sice kamenitá a docela úzká, ale koukáme, že někdo tam má hozený 2 starý pohovky – moc nad tim nedumáme, berem pohovky, vyndáváme spacáky a dem spát :-)

    západ slunce v Dobre Vode

    západ slunce v Dobre Vode

    Psí miláčci

    Ráno je vtipný- jen otevřu oči vidím nastoupenou řadu malých hafanů, co nás hypnotizují pohledem a vrtí ocásky. Nejdřív mi probleskne „jak se ubráníme když na nás zaútočej??“, ale naštěstí…. vrtěj ocásky…..a stíhám jen syknout „Baru“ než se všichni najednou rozeběhnou a nasáčkujou se nám do postelí, aby po nás skákali a snažili se nám olíznout obličej. Chvilku s nima bojujem o postel- dobrá posilka-jednoho vyhodíte, další 3 skočí zpátky, naštěstí je to docela brzo přestává bavit, necháváme si jednoho klidnýho a zbytek bandy běží dovádět jinam.

    ranní překvápko

    ranní překvápko

    Snídaně už probíhá docela v klidu, i když pláž žádná velká sláva- naštěstí sme ještě ve stínu, ale už nám pomalu začíná být horko,….. pláž nás stále moc nebere – voda sice vypadá hezky, ale není to moc hluboký a samý šutr. Jasně, že se koupeme, ale úplně nadšený z toho nejsme – začínáme přemýšlet o změně místa a když kol 11. přicházejí právoplatní majitelé pohovek, tak máme jasno – pakujem věci a vracíme se do města na autobus. Volba/doporučení tentokrát padá na Šusanj.

    Šusanj

    Je tam dlouhá písčitá městská pláž, která je teda podle toho i narvaná, ale přislo mi to tam mnohem hezčí. Na začátku byl i sosnový háj, pak u promenády je spoustu stánků a restaurací. My se zašily až úplně na konci města – ze začátku sme dokonce našly i místo ve stínu, ale s postupujícím dnem sme naše místečko rychle ztratily. Nakonec sme se chladily ve stínu terásky místního hotelu a popíjely kafe a dlabali zmrzlinu. Navečer sme zahájily průzkum terénu, kde bysme mohly složit hlavu. V podstatě sme jen šli po silnici a okukovaly malý plážicky a zákoutí. Cca po 20 min ťapání sme narazily na hezkou rovinku kousek od moře. A dokonce s velkým stromem poskytujícím stín. Moře bylo sice fakt kousek, ale přístup byl trochu komplikovaný – po velkých šutrech. O trochu dál byla plážička, kde bylo stále dost místňáků. Já si šla dát ještě poslední dnešní koupačku, Barče už se nechtělo, tak nám mezitim našla super místo u velkýho fíkovníku, kde sme po západu slunce schovaly  batohy. A západ stál zato, to byla romantika, když se obloha zbarvila do červena a my pozorvaly (já spíš fotila) velkou, rudou kouli pomalu klesající za mráčky a obzor. Pak sme na sebe hodily to nejlepší co sme vyhrabaly v batozích, schovaly zbytek našich majetků mezi větve fíkovníku a vrátily se do města na promenádu na véču. Povedlo se nám najít stůl hned nad pláží s výhledem na moře-škoda, že byla tma jak v pytli a nic sme neviděly, každopádně monotonní zvuk šplouchajících vlnek nám tento detail naprosto vynahradil. Obsluha bohužel nepatřila k nejrychlejším, na rybu sme čekaly neskutečně dlouho (nebo nám to tak přislo, pač sme měly hrozný hlad), ať už tak nebo tak nakonec sme se dočkaly a jídlo bylo výborný. Žádný 2 šviháky se nám „luxusně voháklejm fešandám“ sbalit nepovedlo, tak sme se vrátily do našeho „hotelu tisíce hvězd, rozestlali naše postele“ a šly do hajan.

    vééééča

    vééééča

    Nemáme křišťálovou kouli

    Noc žádná pecka – buď sme se pekly ve spacácích nebo nás žrali komáři… Byli sme docela rády když začalo svítat. Skočila sem do města pro snídani a ice coffeečko a pak sme zahájily strategický ranní přesun na jednu malou hezkou plážičku (i s restaurací), kterou sme si vyhlídly včera cestou. Přesun byl strategický protože, že sme tam potřebovaly být mezi prvními, aby sme ještě stihly zabrat místa ve stínu, což se nám naštěstí i povedlo. Dopoledne bylo ve znamení dospávání a koupání se. Po obědě pak přišli místňáci z apartmánů hned vedle pláže a začali nás buzerovat, že to, kde sme, sou jejich soukromá místa a že tam nemáme co dělat. My se samozřejmě nedaly, že to tam není nijak označený, minimálně to tam maj mít napsaný, a že nemáme křištálovou kouli abysme to mohly vědět. Nevim, co z toho pochopili, protože jejich angličtina byla dost mizerná, každopádně nás pěkně naštvali a znepříjemnili nám pobyt na pláži. Ještě chvilku sme dělaly jakože nás nějaký konflikt jen tak nerozhodí, šly se vykoupat a najedly se, ale jasně bylo to nepříjemný a už se nám tam nelíbilo a spíš sme přemýšlely jak elegantně zmizet, tak sme daly kafíčko, pobalily věci a šly zkusit chytit nějakej bus směr Kotor.

    poslední plážička, kde sme se koupali

    poslední plážička, kde sme se koupali

    Přes Budvu do Kotoru

    Zjištujem, že přímej autobus samozřejmě není, každopádně není problém dojet do Budvy a přestoupit na bus do Kotoru. Autobusy jezdí kažkou chvilku, zejména pokud se přesouváte mezi městy na pobřeží a Podgoricí. Bus, který nám staví jede do Podgorice, takže s nim jedem jenom na křižovatku Podgorica/Petrovac. Tam zkoušime variantu stopo – bus = krátit si čekání na bus stopováním, ale 1. ani 2. auto nestaví a 3.je bus. Jede do Budvy, platíme každá 3 Eura za cestu a Euro za batoh. Jak tady přesně fungujou ceny autobusů si můžem jen domýšlet – jasně, že na autobusáku vás nikdo nenatáhne, ale takhle v autobuse vám vypíšou jízdenku ručně a jednoduše musíte spolíhat na poctivost místňáků. Ale upřímně moc bych se tim netrápila, protože když pominem dědka na pláži, tak k nám byli všichni hrozně milí a podle mě se nás nikdo ošidit nesnažil. Kratší vzdálenosti sou dražší než delší a taky, stejně jako u nás, záleží na společnosti.

    Z Budvy je to do Kotoru kousek a bus nám jede za chviličku. Myslim, že cesta nám zabrala dohromady tak 2-2.5 hod, ale aspoň sme se po náročném dnu na pláži trochu vyspaly.

    cestopis následující

    cestopis předcházející

    Ifca

    O

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *