• Menu
  • Menu

Kokovice

Ves básníka Karla Tomana

Nepříliš romantická zemědělská ves Kokovice se nachází 2,5 km západně od Klobuk. V usedlosti čp. 8 se narodil básník Karel Toman. Na jaře roku 1875 byla v obci Kokovice na návsi postavena kaplička, o čtyři roky později u ní byl vysazen kaštan a roku 1934 lípa. V kapli stojí litinový kříž, zvon z kapličky byl zrekvírován za druhé světové války. Roku 2004 byla kaplička opravena.

kaplička
kaplička

Kokovice 

Do roku 1876 byly Kokovice připojeny ke Klobukám a Kobylníkům. V tomto roce bylo ale vyhověno žádosti o samostatnost a obec byla prohlášena za samostatnou. Dnes jsou Kokovice opět součástí obce Klobuky. V obci se nacházely dva rybníky. Ty v minulosti hnaly vodu na nedaleký Nefretův mlýn. Dnes však najdete v obci už jen jeden. Další rybník leží leží na potoce východně od obce. V Kokovicích se nachází budovy až několik set let straré, je zde zachována architektura typická pro slánský region.

Karel Toman

Roku 1877 se v Kokovicích, v rodině rolníka, narodil básník Karel Toman (vlastním jménem Antonín Bernášek), jemuž zde byla 8. června 1947 slavnostně odhalena pamětní deska. Studoval ve Slaném a Příbrami a již během studií publikoval své první verše. Hodně cestoval a studoval jazyky. Do normálních kolejí se jeho život dostal až po seznámení s Annou Vagenknechtovou, se kterou se roku 1915 oženil. Pracoval jako kopista, překládal cizojazyčné texty, přispíval do České revue a Národních listů. Po válce získal místo v knihovně Národního shromáždění a po několika letech odešel do zasložené penze.

rodný dům Karla Tomana
rodný dům Karla Tomana

Díla Karla Tomana

Mezi jeho nejznámnější díla patří: Pohádky krve (básnická sbírka, Torzo života, či báseň Dušičky, která vznikla na klobuckém hřbitově v předvečer německé okupace. Jeho dílo obdivoval i například Jaroslav Seifert.

Menhir u Kokovic

Mezi Kokovicemi a obcí Klobuky stojí nejznámější český menhirKamenný muž – Zkamenělý pastýř.

Menhir
Menhir
Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář