Traboules.
Tentokrát jsme si našly ubytování i se snídaní, takže naše ráno začalo bagetou s máslem, medem, džemem nebo nutelou, džusem a sklenkou kávy či čaje. Venku bylo slunečno, ale celkem chladno, takže jsme se ze šatů radši převlékly do kalhot.
Po snídani jsme vyrazily na nábřeží St. Antonie, kde se konal ranní trh (teda očividně nejsou Francouzi zvyklí vstávat tak brzo jako my, protože když jsme v 9 hod. na trh dorazily, skoro nikdo tam nebyl a lidí začalo přibývat až kolem 11 hod. V Trutnově se v deset na trhu už nic nesežene, ale tady byly stánky plné i v jednu, kdy je trhovci začali pomalu sklízet.) Trh byl plný stánků se zeleninou, ovocem, sýry, vínem, klobáskami, kytkami, rybami…prostě jedna lahůdka vedle druhé, takže jsme se domluvily, že na dnešní večeři nakoupíme právě tady.
Z tržnice jsme se vydaly k náměstí Bellecour Le Viste, což byla ohromná plocha s jednou jezdeckou sochou. Bylo zde informační centrum, kde jsme získaly mapku traboules, do kterých jsme se ten den chystaly. Ještě před tím jsme se však na chvíli posadily na nábřeží druhé zdejší řeky Rhony.
V 11 hodin vyplouvala loď na hodinovou cestu do Saoně, takže jsme si koupily lístky za 9,50 EUR a usadily se v kabině, protože na horní palubě už bylo bohužel plno. Loď nás zavezla kousek na obě strany, takže jsme mimo jiné viděly i moderní část Lyonu.
Spolu s polednem na nás přišla dřímota, a proto jsme se rozhodly pro kávu, což se bohužel ukázalo jako problém. Nemohly jsme najít žádnou kavárnu, všude byla pouze spousta hospůdek, kde nám nabízeli leda tak oběd. Po dvou neúspěšných zastávkách jsme se vrátily zpátky k tržnici a tam konečně uspěly, i když co se chutí týká, místní káva nás nenadchla, což nás pronásledovalo skoro po celou dobu pobytu.
Po kafču jsme tedy nakoupily na skoro již vylidněné tržnici dobroty k večeři a odnesly je na hostel. Pouze Lenka s Péťou zůstaly na nábřeží a chytaly bronz.
Odpoledne jsme si vyhradily pro procházku čtvrtí Croix-Rousse, jež byla od devatenáctého století místem, kde žili a vydělávali si na živobytí dělníci pracující v hedvábném průmyslu. Nejdříve jsme se vydaly na Rue de la Republique – širokou pěší zónu plnou obchodů. Tady nás zaujal starý carrousel, tj. kolotoč. Simona, Denisa, Martina a Péťa neodolaly a za 2 EUR se svezly. Péťa však jízdu trochu prokaučovala, protože původně si vybrala koníka, kterého chtěla v polovině vyměnit za prase. Jakmile však z koně slezla, paní provozní jí už nedovolila se na kolotoč vrátit – holt kdo chce víc, nemá nic.
Od kolotoče jsme šly směrem k Hotel de Ville neboli radnici a k lyonské Opeře. Před vchodem byl zrovna veliký poutač na představení Jiřího Kyliána. Po krátké pauze zpříjemněné „drinky“ ze Starbucks jsme se již vydaly hledat místní traboules. Ve Starbucks nás docela pobavili tím, jak tam některým z nás zkomolili jména, takže jsme byly Betra, Camilla a Cimomma. Traboules jsou pasáže spojující paralelní ulice skrz labyrint barevných nádvoří často s klenutými stropy a spirálovitými schodišti. Původní účel traboules není známý, spousta pozdějších pasáží byla zkonstruována kvůli bezpečné přepravě hedvábí z tkalcovského stavu až do skladišť. Během druhé světové války sloužily jako tok informací a únikové cesty pro ilegální odboj.
Podle mapy jsme pár traboules našly, ale některé nás trochu zklamaly, protože připomínaly běžné české dvorky. Do některých jsme se přes zavřené dveře ani nedostaly. V tomhle případě možná bylo lepší využít služeb informační kanceláře, která nabízí prohlídky s průvodcem.
Procházkou jsme došly na nábřeží Saony k domu známému jako Fresque des Lyonneis Celébres. Dvě strany domu jsou pomalovány tak, že si člověk na první pohled myslí, že jsou zde okna, balkóny a v nich stojí lidé. Podobných domů je v Lyonu několik.
Přes most jsme prošli do čtvrtí St. Paul a St. Jean plných krásných malých uliček a podívaly se na další barevný dům a krásnou červenou traboules.
Po famózní večeři, kterou jsme si z nakoupených surovin připravily na terase hostelu, a při které jsme se neuvěřitelně přežraly, jsme se vrátily do centra města a ve 20.15 hod. si vypůjčily kola. Lyon má velice propracovaný systém půjčování kol, ze kterého jsme byly nadšené. Na „každém rohu“ jsou stojany s koly a kdokoli si je může vypůjčit za 1,5 EUR na 24 hodin a poté je zase vrátit do kteréhokoli stojanu ve městě. Jediný náš problém byl, že jsme musely jít ke dvěma „půjčovnám“, protože sehnat 6 kol najednou bylo téměř nemožné. Nakonec se to ale povedlo – většinu kol zajistila svou kreditkou Péťa – a my vyrazily po městě tentokrát kolmo.
Nejdřív jsme jely k další pomalované stěně – Mur Bibliotheke de la Cite a odtud na Pl. Des Terreaux – náměstí před radnicí. Tady se v jednom rohu náměstí tancovala salsa – některým to šlo a některým vůbec, ale všichni si to očividně užívali. No, my neměli s kým tancovat, takže jsme přejely na druhý břeh řeky Rhony a odtud dojely až k jejímu soutoku se Saonou. Podél nábřeží kotvilo několik lodí předělaných na restaurace a na trávnících seděla a bavila se místní omladina. Kola jsme vrátily ve 22.15 hod. a pak se už vydaly zpátky na hostel.
cestopis předcházející den
Přidat komentář