GRENOBLE.
Lanovkou a metrem jsme dojely na vlakové nádražní Part Dieu. Původně jsme myslely, že se do Grenoblu dostaneme vlakem TGV, ale bohužel jsme musely vzít za vděk vlakem TER. Cena za vlaky je ve Francii vysoká, takže za 1,5 hodiny ve vlaku jsme zaplatily každá 20,50 EUR (zpátky to samé, žádnou slevu neměli, resp. skupinové slevy byly až od 10 osob).
Do Grenoblu jsme přijely v 11,35 hodin a autobusem se přesunuly blíž k zastávce místní visuté lanovky vedoucí k Bastille. Lanovka se skládá z pěti průhledných skleněných bublin. Při kupování lístků jsme si zahrály na studentky (je super, že nám na to ještě někdo skočí!) a tak nás zpáteční cesta vyšla na 5,70 EUR. Jen Kamča nepodváděla, takže zaplatila asi o 1,5 EUR navíc. No a právě pro Kamču byla cesta lanovkou životní výkon, protože výšky v kombinaci se stísněným prostorem jí nedělají dobře. Tuhle cestu rozdýchávala ještě dlouho, naštěstí dolů jí to už takové problémy nedělalo.
Nahoře byl nádherný výhled na celé město i okolní Alpy. Měly jsme štěstí na dokonalé počasí, takže jsme zahlédly i vrcholky Mont Blancu.
Když jsme se vrátily „zpátky na zem“, zašly jsme na kávu do druhé nejstarší kavárny ve Francii – Café de la Table Ronde. Bohužel i tady nás káva zklamala – obzvlášť ta ledová, která chutnala, jako by byla zalita ledovým čajem.
Město se nám však jinak moc líbilo, couraly jsme se uličkami, prošly Pl. St. André, St. Aux Herbes, Pl. Notre Dame, Pl. Grenette, nakoupily v Promodu, odpočinuly si na Pl. Verdun … Jediné, co nás nenadchlo, byla místní radnice (pouze stavařka Lenka ocenila betonové podhledy a my ostatní veřejné záchody). Od radnice jsme se přes Pl. Victor Hugo vrátily na vlakové nádraží a v 17,23 hod. odjely zpátky do Lyonu.
Večer se nakonec velmi povedl, neboť jsme si udělaly party s panem Jamesonem a do jedné ráno řešily „všechny problémy světa“, zejména jsme pro Péťu vybíraly ideálního budoucího partnera (nakonec z toho vyšel právník pracující pro Greenpeace se srdcem tak velkým, aby se do něj vešla velryba, který bude schopen sestavit kladkostroj.)
Po poslední lyonské snídani jsme v 10 hodin vyklidily pokoje, daly si kufry do úschovny a vyrazily nahoru na kopec Fouviere. Tady se nachází dobře obnovený, téměř 2000 let starý, římský amfiteátr, nalezený během vykopávek. Procházka kolem drolících se zdí a renovovaných schodišť divadla umožňuje návštěvníkům prozkoumat římské památky, je odtud i hezký výhled na Lyon. Během letních večerů se zde však konají koncerty Nuits de Fourvière, což znamenalo, že po celém amfiteátru bylo postavené pódium, různá světla a ozvučení, a to dojem hodně kazilo.
Na kopci je také galořímské muzeum. Stavba z betonu je téměř neviditelná až na několik oken, z kterých lze pohlížet z interiéru muzea na antické památky. My nejsme ani jedna vyloženě muzejní typ, takže nám pohled z venku stačil.
Od amfiteátru to byl už jen kousek k bazilice Panny Marie z Fourvière. Během francouzsko-pruské války se obyvatelé Lyonu často modlili k Panence Marii o ochranu, a později vystavěli tuto baziliku na její počest mezi lety 1814 a 1917. V dnešní době se jedni přou, že bazilika je podobná slonu převrácenému na záda, druzí zastávají názor, že je to pěkně načinčaná sněhová pusinka. Od baziliky jsme se vrátily zpátky do centra Vieux Lyon a podívaly se do katedrály Sv. Jana. Protože trvalo více než 300 let postavit tuto nádhernou budovu, mísí se zde románská a gotická architektura. Vevnitř se každou hodinu mezi polednem a čtvrtou hodinou odpoledne otevírají astronomické hodiny ze 14. století a ohlásí v tomto rozmezí každou hodinu. Protože do poledne zbývala ještě hodina času, znovu jsme udělaly pokus s kávou a tentokrát to byl pokus úspěšný.
Poté, co jsme se podívaly na hrající orloj, jsme si daly na 1,5 hodiny rozchod, abychom nakoupily dárky pro svoje bližní, a vrátily se na hostel, kde jsme si uvařily polévky z pytlíku a užily si poslední hodinu klábosením na terase. Nikomu už se nikam chodit nechtělo, protože vedro začalo být neúnosné.
V 15,30 hod. jsme hostel opustily a lanovkou, metrem a rhoexpresem dorazily na letiště. Let trval od 18,50 hod. do 20,20 hod. a tentokrát byl mnohem klidnější. Na letišti jsme se rozloučily s Péťou, vyzvedly auto na parkovišti a po krátké zastávce u Mc Donald´s dorazily ve 23.30 hod. do Trutnova.
Lyon jako naše další štace byl původně tak trochu z nouze ctnost. Výběr levných letenek nebyl veliký, zvlášť když se nám nechce jezdit do profláknutých destinací jako Amsterodam nebo Brusel. Zvažovaly jsme ještě Edinburgh, ale tam byla cena letenky dvojnásobná a navíc už jsme v anglicky mluvících zemích byly dvakrát.
Některé z nás měli k Francouzům ne příliš dobrý vztah, protože se na svých předchozích cestách setkaly spíš s nepříjemnými lidmi, kteří nechtěli mluvit anglicky. Vzhledem k tomu, že jediná francouzsky mluvící osoba – Katka – tentokrát z důvodu rostoucího bříška zůstala doma, obávaly jsme se právě i jazykové bariéry. Na druhou stranu nás nadchlo pomyšlení, že vyrazíme do teplých krajin a navíc v létě, takže s sebou nebudeme muset balit spousty teplého a nepromokavého oblečení.
Nakonec se tenhle výlet stal jedním z nejpříjemnějších. Lyon je sice druhé největší město Francie, ale působí dojmem poklidné vesnice, kde se nikam nespěchá, a všichni se usmívají. Až na výjimky se s námi každý snažil komunikovat anglicky, i když přízvuk Francouzů je opravdu šílený. V podstatě nebylo, na co bychom si stěžovaly, a Lyon od nás dostal jedničku s hvězdičkou. Lyon je prostě naše láska na první pohled… a taky na všechny další.
Přidat komentář