Opět jsem se vzbudila v 6,30 a šly jsme si v dobré náladě a víře na nádraží, že ADO je dobré místo na úschovu zavazadel. Rozloučily jsme se s majitelem a vyrazily směr nádraží. K našemu velkému překvapeni v úschovně chtěli nekřesťanské peníze a tak jsme táhly bágly zase zpět do hotelu. Majitel nám bez problému pomohl. S jízdenkami do Puebla jsme šly hledat banku, už jsme neměly žádné peníze. Nebylo to úplně jednoduché. V jedné bance nám řekli, že mění peníze jen pro klienty, našly jsme další a tady už jsem se nacpala bez čekaní, nějak mi docházela trpělivost. Prohlédly jsme si centrum města a vzaly si taxíka k ostrovní pevnosti San Juan de Ulua, mohutnou pevnostní zdí spojenou s pevninou, nechal postavit španělských konkvistadorů Hernán Cortés. Stojí na místě, kde se Cortés na Velký pátek 19. dubna 1519 vylodil.
Pevnost chrání vjezd do přístavu Veracruz. I ten založil Cortés. Nazval ho ovšem mnohem vzletněji. La Villa Rica de la Vera Cruz, „Bohaté město skutečného kříže“. Tady nechal Cortés spálit své lodě, aby dal svým mužům jasně najevo, že není cesty zpět. Odtud s několika málo vojáky táhl v namáhavém pochodu na aztéckou metropoli Tenochtitlan, kterou v roce 1521 dobyl a nazval Mexiko. Z kdysi mocné aztécké říše se stala nejbohatší a nejvíce ceněná španělská kolonie a Cortés jejím místodržícím, nejvyšším soudcem a vrchním velitelem.
Odtud možná Cortés pyšně hleděl na území, které připojil ke španělské koruně, a popíjel horký hořký nápoj z drcených kakaových bobů a vína, kořeněný pepřem. Ten báječný nápoj Aztéků představil i na španělském dvoře. A Evropa poprvé ochutnala čokoládu. Pevnost celá postavená z mořského korálu, tím pádem je světlá. Prohlížíme si model pevnosti, procházíme vězeňské cely, chodíme po hradbách a obdivujeme nádherné moře.
Zpět jsme jely opět taxíkem, jiné spojení jsme nenašly a ještě jsme se šly podívat po městě na Maják, stánky se suvenýry, přístav a obrovské záoceánské lodě. Protože jsme nic nesnídaly, zašly jsme si na oběd do restaurace Cordoba. Pak do hotelu pro bágly a zpět na nádraží. Byly jsme tu o hodinu dřív, ADO bylo v rekonstrukci, děsný hluk a prach, navíc se podezřele zvedá vítr. Konečně jedeme směr Puebla, vítr je tak silný, že se ohýbají palmy a začíná pršet. Začínáme stoupat a je to cítit tlakem v uších. Po cestě jsou nádherné vysoké hory, konečně, ale bohužel padla mlha a nedá se nic fotit. Nikde nestavíme, ani v Cordobe. Je nádherný západ slunce.
Do Puebla přijíždíme za tmy, ale už jsme si zvykly. Jako vždy jedeme do hotelu taxíkem do nejlevnějšího hotelu za 41 pesos. Jedeme docela dlouho. Náš hotel se jmenuje Reforma 2000 za 350 pesos a máme malinký balkonek. Jenže venku je hustý provoz. Zašly jsme si do města na večeři. Petra se tvářila u dortu, že asi umře, pořád nechtěla jíst. Pak konečně spánek.
Přidat komentář