Museo Casa Estudio Diego Rivera y Frida Kahlo

Zajely jsme si do Coyoacanu, jedné z nejkrásnějších městských čtvrtí v Ciudad de México. Janka chtěla v La Casa Azul – Museo Frida Kahlo koupit své sestře šátek v obchůdku se suvenýry. Byla jsem moc ráda, že jsme tu už vloni byly, protože před muzeem stála snad dvojhodinová fronta. Sedla jsem si na chodník, pozorovala nekonečnou frontu, jak se nehne, a obdivovala okouzlující dům s tmavomodře natřenou fasádou, která se tradičně v Mexiku používá k zahánění zlých duchů. Naštěstí Janku do obchůdku pustili bez čekání, ale šátek bohužel nesehnala.

Muzeum Diega Rivery a Fridy Kahlo

Nastoupily jsme do taxíku a projely jsme kolem Museo Casa De Leon Trotsky, které jsme také loni navštívily. Po dvacetiminutové jízdě jsme se dostaly do koloniální čtvrti San Ángel, jen kousek od Plaza San Jacinto, a konečně jsme dojely k Museo Casa Estudio Diego Rivera y Frida Kahlo. Muzeum je v ostrém kontrastu s okolními domy, a přesto sem zvláštně zapadá.

Funkcionalistická stavba

Modernistická železo-betonová stavba je kulturní ikonou architektury 20. století a je jednou z prvních funkcionalistických staveb v Latinské Americe. Architekt Juan O’Gorman, blízký přítel Rivery, který byl silně ovlivněn avantgardními koncepty a teoriemi Le Corbusiera, dostal za úkol vybudovat ateliér, který by zároveň sloužit jako obytný dům.

Červená pro Diega a modrá pro Fridu

Rozdělil tedy konstrukci do dvou různých bloků, jeden pro Diega a jeden pro jeho manželku Fridu. Červená budova byla určena pro Diega a modrý blok pro Fridu. Oba domy jsou spojeny lávkou na střešní terase a jsou téměř symbolickým odkazem jejich komplikovaného vztahu. Zajímavým detailem je točité schodiště z betonu na vnější straně větší budovy. Celoplošná červeně rámovaná okna poskytovala dostatek světla do obou ateliérů. Obklopen je plotem z kaktusů a dům zůstal přesně v takové podobě, jak jej umělec opustil.

Výtvarná díla i osobní věci

Stálá expozice zahrnuje nejen výtvarná díla, ale i nábytek a osobní věci. Měly jsme možnost poznat, jak Diegovo studio původně vypadalo. Na poličkách barvy a štětce, palety se zaschlými barvami a napůl vymačkanými tubami. Na židli osobní oblečení, šátek, džínová bunda, boty a hůlka. Obraz mecenášky a sběratelky Dolores Olmedo Patiño, o které jsem již psala při návštěvě Museo Dolores Olmedo, stál na stojanu uprostřed místnosti. Je zde děsivá posmrtná maska, velká sbírka mexického lidového umění, stařičký gramofon, plno polic s malovanou keramikou a na stěnách jsou obrovské figuríny papírových kostlivců a Jidášů, které Mexičané používají během Velikonočních svátků.

V malé ložničce o patro výše leží pod postelí sešlapané páry bot, na nočním stolku klíče od domu, lampa, peněženka a na zeleně natřeném nábytku sošky kostlivců novomanželů ve svatebních šatech a další mexické lidové umění. Malá pracovna s pracovním stolem, kde visí na stojacím věšáku umělcův klobouk, má v poličkách za sklem nádherné aztécké sochy. Chodba je jednoduchá s dvěma zelenými křesly.

Galerie a knihkupectví

Původní obytná část Fridy byla přeměněna na uměleckou galerii. Její osobní věci jsou tedy v La Casa Azul. Velký prostor galerie slouží k výstavám současného mexického umění a je zde i malé knihkupectví. Zrovna zde byla zahájena nová expozice a do prostoru mohli pouze novináři. Tvářila jsem se, že k nim patřím a do této části tajně pronikla. Nakonec mě odhalili a slušně vypoklonkovali. V době, kdy jsme studio navštívily, probíhala částečná rekonstrukce a Diegova část domu z venkovní strany byla bohužel zahalena plachtou.

Toto muzeum by si neměl nechat ujít žádný obdivovatel práce obou umělců. Dům byl nejen středem jejich života, ale i inspirací a svatyní. Zde manželé Frida a Diego bydleli a prožívali svůj bouřlivý život v letech 1934 až 1939. V roce 1939 se rozvedli a Frida se vrátila zpět do svého rodného domu Casa Azul. Rivera ve svém domě žil až do své smrti v roce 1957.