Město Stavanger
Po dopolední plavbě Lysefjordem jsme měly volné odpoledne a tak jsme si nakoupily pár suvenýrů. Ve Stavangeru je pár dalších zajímavostí, na které jsme ještě chtěly navštívit. Šly jsme na 26 metrů vysokou rozhlednu Valbergtårnet (Valberg věž), postavenou architektem Groschem v roce 1850. V rozhledně trvale žila skupina strážců města, která měla za povinnost hlídat Stavanger před požárem a podezřelými aktivitami. Jako strážní věž sloužila svému účelu až do roku 1922. Uvnitř je malé muzeum, ale bylo bohužel zavřeno. Požární věž je skvělým vyhlídkovým místem, odkud se dá prohlédnout město, přístav i nejjižnější fjord na západním pobřeží Boknafjord.
Kostel St. Petri kirke
Zaujal nás i obrovský cihlový červený kostel St. Petri kirke z roku 1866. Kostel má 900 míst k sezení a architektem je Conrad Fredrik von der Lippe (1833-1901). Chtěly jsme se podívat dovnitř, ale bylo také zavřeno.
Norští spisovatelé
Na přístav z hlavního náměstí hledí socha rodáka ze Stavangeru jménem Alexanderl Kielland. Jeden z nejznámějších norských spisovatelů 19. století. Spolu s autory jako je Henrik Ibsen, Bjørnstjerne Bjørnson a Jonas Lie paří mezi velkou čtyřku norských velikánů kritického realismu. Do češtiny byl přeložen román „Jacob“ z r. 1891.
Zašly jsme si do McDonald’s a za 108 NOK poobědvaly. Byly jsme rády, že jsme jedly uvnitř, protože skupina pojídající hranolky si jídlo vzala ven a byla pronásledována hejny racků. Nakonec sáčky odhodili a raději utekli. Dokonalá scéna z filmu Ptáci od režiséra Alfreda Hitchcocka. Posilněny kalorickou bombou, jsme se rozhodly, že se ještě zajdeme podívat na dva domy Ledaal a Breidablikk, které jsou označeny na mapě, jako zajímavá místa. Ještě jednou jsme se prošly krásnou starou čtvrtí Gamble, kde jsme se společně vyfotily a pokračovaly severozápadně asi jen 15 minut. Došly jsme na vyvýšené místo obklopené tichou čtvrtí. Nenápadný Breidablikk jsme v parku téměř minuly.
Vila Breidablikk
Vila Breidablikk ve švýcarském stylu s některými romantickými a gotických detaily, byla postavena v letech 1881 – 1882. Dům se vyznačuje silnými trámy, špičatými štíty, rozmanitostí okenních rámů, balkóny a verandami. Vila byla navržena architektem Henrik Nissen. Okolní park v anglickém stylu, vkusně navrhl zahradní architekt Poul H. Poulsson, Rostou zde exotické stromy. Zaujal nás pravděpodobně jehličnatý strom, který jsme ještě ani jedna nikdy neviděla.
Sídlo Ledaal
Jen o kousek dál je 200 let staré šlechtické sídlo Ledaal. Budova představuje život vyšší třídy v první polovině 19. století. Ledaal je první dům ve Stavangeru, který byl postaven z cihel. Budova a fasáda jsou zdobeny kombinací barokních a rokokových prvků. Muzeum Ledaal také funguje jako královská rezidence. Sídlo obklopuje zahrada a příjezdová cesta je lemována starými stromy. Je ponuré počasí. Nikdo tu není. Prší a oba domy, ač je sobota, jsou zavřené. Moc to nechápeme, protože je víkend.
Hřbitov
Kousek za Ledaal je Eiganes Gravlund, hřbitov. S Petrou si na našich výletech nenecháme hřbitovy nikdy ujít. Linda a Eva naší vášeň nesdílejí a raději čekaly venku. Součástí oploceného hřbitova je nejenom kaple a krematorium, ale i vojenský hřbitov s padlým vojáky. Hlavní cestou zdobí tvarované stromy, zahalené do šedavé mlhy, drobně poprchává. Celý objekt je dokonale udržován.
Na cestu zpět jsme raději použily mapu. Doma nám Péťa uvařila báječné špagety carbonara a opět jsme u vínka poseděly dlouho do noci.
Přidat komentář