Památník Sverd i fjell
Místním autobusem jsme odjely s Petrou, Evou a Lindou ze Stavangeru Sentrum do Madlasandnes vzdáleného 6 kilometrů. Platíme 16 NOK za jízdenku, která se dá použít na hodinu a půl. Doufaly jsme, že se stačíme za tu dobu vrátit, ale je neděle a autobusy jezdí jednou za hodinu. Od autobusové zastávky jsme šly ještě asi kilometr z kopce po silnici, až jsme se dostaly na pobřeží k jižnímu břehu Hafrsfjordu k zátoce Møllebukta.
Památník bitvy u Hafrsfjord
Vyšláply jsme si to rovnou přes trávník a mezi psími exkrementy se dostaly na skálu, do které jsou zabodnuté tři desetimetrové meče. Jedná se vlastně o památník bitvy u Hafrsfjord, která se podle Vikingských legend udála v roce 872. Norsko bylo v té době rozděleno do řady drobných knížectví, která spolu neustále soupeřila o moc. Války pokračovaly až do bitvy u Hafrsfjordu, kdy západní část Norska sjednotil král Harald Hårfagre. Proces sjednocování pravděpodobně trval stovky let, ale populární je právě tato legenda a bitva u Hafrsfjordu. Stala se jednou z rozhodujících bitev ve středověké skandinávské historie. Harald I. Krásnovlasý byl pověstný tím, že si odmítal stříhat a česat vlasy, dokud nebude Norsko sjednoceno. Ságy popisují Haralda jako neobvykle pohledného muže. Byl vysoký a silný, velkorysý a moudrý. Vikingové pocházeli ze Skandinávie a jejich působení v Norsku se datuje mezi lety 793-1066.
Památník Sverd i fjell
Památník Sverd i fjell, navrhl místní umělec Fritz Røed (1928-2002) a odhalen byl veřejnosti norským králem Olafem v roce 1983. Koruny v horní části meče představují různé oblasti Norska, které se zúčastnily bitvy. Meč Haralda je větší než ostatní a to proto, že se stal prvním králem v historii, který vládl spojené říši. Založil, i když ne na dlouho, první říši Vikingů. Na cestu zpět jsme si musely zakoupit další jízdenky a hodinu jsme čekaly na zastávce. Pršelo, ale naštěstí jsou zastávky pod stříškou a jsou tu i lavičky.
Stavanger
Na mnoha veřejných místech ve Stavangeru jsem fotila dětská hřiště, graffiti a sochy, je jich tu opravdu mnoho. Vyjmenuji alespoň pár sochařských děl, na které jsme během procházek po Stavangeru narazily:
Alexander L. Kielland, spisovatel r. 1928, sochař: Magnus Vigrestad. Po tomto spisovateli byla pojmenována i plošina v ropném norském poli Ekofisk. V období rozvoje hlubinného průzkumu a vrtání zde bydleli a pracovali výzkumníci společnosti Phillips Petroleum. Hlavně Norové, ale pracovali zde i Američané a Britové. Dne 27. března 1980 na plošině „Alexander Kielland“ došlo za bouřlivého počasí v Severním moři ke strašlivé tragédii. Mohutná vlna zasáhla nohu plošiny a ta se převrhla spolu se 225 osobami. V 18: 29 vyslala ropná plošina Alexander Kielland svou poslední depeši: „Mayday, Mayday, Alexander Kielland. Někteří byli schopni se dostat do záchranných člunů přestože na moři bouřily 10 metrové vlny, ale i tak v ledovém moři zahynulo 123 lidí. Mnoho těl nebylo nikdy nalezeno. Cornelius Cruys, rodák ze Stavangeru byl holandský viceadmirál královského ruského námořnictva a prvním velitelem ruské Baltské flotily, rok 2000, sochař: Per Ung. Bekostet Gasellen, Leaping Gazelle sochař: Marshall Fredericks (USA), Památník věnovaný norským emigrantům, byl odhalen v roce 1958. Je symbolem přátelství mezi Spojenými státy a Norskem. Připomíná muže a ženy norského krve, kteří přispěli k budování Ameriky. Gutten og bukken, Chlapec a koza, rok 1925 sochař: Stinius Fredriksen pěkná bronzová socha představují chlapce držícího kozu za bradku, 1925. Johanna a Broremann, rok 1993 sochař: Svein Magnus Håvarstein (postavy z příběhů autora Andreas Jacobsen). Vekter, rok 1995 sochař: R. Christensen Vekter je symbolem klidu a pořádku ve městě. V dřívějších dobách hlídal v noci město před požárem, místními potyčkami, zapaloval lampy a údajně i léčil. Sau og lam, Ovce a jehně rok 1985, bronzová socha, sochař: Svein Magnus Kvinnene ved vannposten, Ženy u pramene vody, fontána rok 1959, sochař: Erik Haugland, Sjøfartsmonumentet Námořní Monument, ocel rok 1968, sochař: Arnold Haukeland. Soltre, plastika rok 1984 sochař: Arne Vinje Gunnerud . Gutten og andemor Kachní matka, rok 1953 sochař: Erik Haugland.
Přidat komentář