• Menu
  • Menu

NORSKO 5

Památník Sverd i fjell

Místním autobusem jsme odjely s Petrou, Evou a Lindou ze Stavangeru Sentrum do Madlasandnes vzdáleného 6 kilometrů. Platíme 16 NOK za jízdenku, která se dá použít na hodinu a půl. Doufaly jsme, že se stačíme za tu dobu vrátit, ale je neděle a autobusy jezdí jednou za hodinu. Od autobusové zastávky jsme šly ještě asi kilometr z kopce po silnici, až jsme se dostaly na pobřeží k jižnímu břehu Hafrsfjordu k zátoce Møllebukta.

Památník bitvy u Hafrsfjord

Vyšláply jsme si to rovnou přes trávník a mezi psími exkrementy se dostaly na skálu, do které jsou zabodnuté tři desetimetrové meče. Jedná se vlastně o památník bitvy u Hafrsfjord, která se podle Vikingských legend udála v roce 872. Norsko bylo v té době rozděleno do řady drobných knížectví, která spolu neustále soupeřila o moc. Války pokračovaly až do bitvy u Hafrsfjordu, kdy západní část Norska sjednotil král Harald Hårfagre. Proces sjednocování pravděpodobně trval stovky let, ale populární je právě tato legenda a bitva u Hafrsfjordu. Stala se jednou z rozhodujících bitev ve středověké skandinávské historie. Harald I. Krásnovlasý byl pověstný tím, že si odmítal stříhat a česat vlasy, dokud nebude Norsko sjednoceno. Ságy popisují Haralda jako neobvykle pohledného muže. Byl vysoký a silný, velkorysý a moudrý. Vikingové pocházeli ze Skandinávie a jejich působení v Norsku se datuje mezi lety 793-1066.

Památník Sverd i fjell

Památník Sverd i fjell, navrhl místní umělec Fritz Røed (1928-2002) a odhalen byl veřejnosti norským králem Olafem v roce 1983.  Koruny v horní části meče představují různé oblasti Norska, které se zúčastnily bitvy. Meč Haralda je větší než ostatní a to proto, že se stal prvním králem v historii, který vládl spojené říši. Založil, i když ne na dlouho, první říši Vikingů.  Na cestu zpět jsme si musely zakoupit další jízdenky a hodinu jsme čekaly na zastávce. Pršelo, ale naštěstí jsou zastávky pod stříškou a jsou tu i lavičky.

Sverd a fjell
Sverd a fjell

Stavanger 

Na mnoha veřejných místech ve Stavangeru jsem fotila dětská hřiště, graffiti a sochy, je jich tu opravdu mnoho. Vyjmenuji alespoň pár sochařských děl, na které jsme během procházek po Stavangeru narazily:

Graffiti
Graffiti

Alexander L. Kielland, spisovatel r. 1928,  sochař: Magnus Vigrestad. Po tomto spisovateli byla pojmenována i plošina v ropném norském poli Ekofisk. V období rozvoje hlubinného průzkumu a vrtání zde bydleli a pracovali výzkumníci společnosti Phillips Petroleum. Hlavně Norové, ale pracovali zde i  Američané a Britové. Dne  27. března 1980 na plošině „Alexander Kielland“ došlo za bouřlivého počasí v Severním moři ke strašlivé tragédii. Mohutná vlna zasáhla nohu plošiny a ta se převrhla spolu se 225 osobami. V 18: 29 vyslala ropná plošina Alexander Kielland svou poslední depeši: „Mayday, Mayday, Alexander Kielland. Někteří byli schopni se dostat do záchranných člunů přestože na moři bouřily 10 metrové vlny, ale i tak v ledovém moři zahynulo 123 lidí.  Mnoho těl nebylo nikdy nalezeno. Cornelius Cruys, rodák ze Stavangeru byl holandský viceadmirál královského ruského námořnictva a prvním velitelem ruské Baltské flotily, rok 2000, sochař: Per Ung. Bekostet Gasellen, Leaping Gazelle sochař: Marshall Fredericks (USA), Památník věnovaný norským emigrantům, byl odhalen v roce 1958.  Je symbolem přátelství mezi Spojenými státy a Norskem. Připomíná muže a ženy norského krve, kteří přispěli k budování Ameriky. Gutten og bukken, Chlapec a koza, rok 1925 sochař: Stinius Fredriksen pěkná bronzová socha představují chlapce držícího kozu za bradku, 1925. Johanna a Broremann, rok 1993 sochař: Svein Magnus Håvarstein (postavy z příběhů autora Andreas Jacobsen). Vekter, rok 1995 sochař: R. Christensen Vekter je symbolem klidu a pořádku ve městě. V dřívějších dobách hlídal v noci město před požárem, místními potyčkami, zapaloval lampy a údajně i léčil. Sau og lam, Ovce a jehně rok 1985, bronzová socha, sochař: Svein Magnus Kvinnene ved vannposten, Ženy u pramene vody, fontána rok 1959, sochař: Erik Haugland, Sjøfartsmonumentet Námořní Monument, ocel rok 1968, sochař: Arnold Haukeland. Soltre, plastika rok 1984 sochař: Arne Vinje Gunnerud . Gutten og andemor Kachní matka, rok 1953 sochař: Erik Haugland.

Havarie ropné plšiny
Havarie ropné plšiny

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.