• Menu
  • Menu

Pyreneje – vícedenní přechod

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Pyreneje – vícedenní přechod

Besiberri a Posets-Maladeta

Pyreneje – nádherné a rozlehlé pohoří tvořící jak přirozenou, tak oficiální hranici mezi Španělskem a Francií, zřejmě kvůli vzdálenosti je našincem trochu opomíjené, ovšem pokud vás sem toulavé boty zavedou, zjistíte, že málokteré hory nabízí takovou rozmanitost krajiny a ekosystémů jako právě Pyreneje.

Kousek za parkovištěm, ještě svěží a nadšení 🙂

Velkolepé rozhledy na ostré vrcholky hor a hluboká údolí uchvátí svou majestátností a všudypřítomná plesa, jezírka a říčky zase svou křištálovou vodou, která odráží nedotčenost a krásu těchto hor.

Pyreneje

Tento vícedenní přechod spojuje několik pyrenejských klasik- oblíbenou třítisícovku Besiberri Sud, jedno z nejkrásnějších Pyrenejských údolích Vall de Besiberri a část známe pyrenejské magistrály GR 11.

Popisovaná trasa patří k jak fyzicky, tak i orientačně hodně náročným výstupům (zejména výstup a sestup do a z Coll d´Abellers), kvalitní vybavení do hor je nezbytností, sníh se zde místy drží téměř celý rok, proto je dobré mít návleky, aby vám při sestupu nenapadal sníh do bot, a pokud půjdete brzy na jaře nebo později na podzim, doporučuju i sněžnice.

Naše putování začíná na malém parkoviští kousek za vesničkou Caldes de Boí, známou především díky termálním pramenům (parkoviště je vlevo, hned za informační budkou národního parku nebo lze vycházet i přímo z Caldes de Boí).

Sestup sněhovými poli

Cestička nás nejdřív vede po rovince po pravém břehu říčky, ale po chvíli odbočuje doprava a začínáme stoupat lesem ve Vall de Llubriqueto (údolí řeky Llubriqueto). Stoupání je strmější a tak docela rychle nabíráme výšku a za necelou hodinku a půl dorážíme na Pla de la Cabana (kdyby pršelo, nachází se tu i malý bivak Cabana de Llubriqueto), rovinka přímo vyzývající k malé pauzičce na zelené trávě s krásnými výhledy na protější vrcholky NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici a lyžařského střediska Boí Taüll.

Směr Estany Gemena de Baix

Zde se nachází i malé rozcestí, cesta odbočující doleva by nás dovedla na Collada de Fenerui, naše cesta však pokračuje doprava směrem na Estany Gemena de Baix. Opět začínáme stoupat prudce do kopce, ale asi po 30 min. se cestička trochu narovnává, stoupání není tak prudké  a zároveň začínáme traverzovat doleva. Po dalších přibližně 30 min.putování se nám otevře úžasný pohled na Estany Gemena de Baix a okolní vrcholky.

Focením strávíte přibližně 10 min a cca za stejnou dobu sestoupáte dolů k plesu. My sme vycházeli poměrně pozdě, takže pro nás bylo toto místo zároveň cílem 1.dne. Když taje sníh, může být trochu obtížné najít suché místo na spaní, protože půda bývá mírně podmáčená, tak pozor kam házíte batohy a hlaně spacáky 😀 Když sme našli vhodné místo, následovala povinná očista, uvaření večeře, čaje a západ slunce při lamentování, že sme nevzali žádné vínko….a po večerce  všichni spokojeně usnuli ve svých spacácích. Následující den jsme sice vstali docela přijatelně, nasnídali se a pobalili….ale pak asi hodinu pobíhali s fotáky kolem plesa,…a nakonec vycházeli až v 10 hodin 🙁

Pleso Estany Gemena de Dalt

Cestička obchází pleso zprava a mírným stoupáním nás během chvilky dovede k druhému plesu Estany Gemena de Dalt, odkud jsou opět krásné výhledy na  nižší a větší pleso.Tady začíná být místy trochu obtížné najít v trávě značku a ještě obtížnější je to o kousek výš v kamenném poli. Určitě je dobré mít s sebou mapu, každopádně nakonec zjištujeme, že cesta se na jeho začátku stáčí doleva a obchází ho z této stany, jde se v malých serpentinkách kolmo nahoru, potom zase do leva k Estanys Gelats, které se obchází z pravé strany. Zde se nám cestička opět narovnává a je to ideální místo na doplnění energie před závěrečným krpálem v suťovísku s téměř 400m převýšením.

O kousek výš se nám značka pomalu začínala ztrácet úplně, chvilku sme se jí snažili hledat, vraceli se, zkoušeli jiné “cestičky”……ale usoudili jsme, že to nemá cenu, protože se v podstatě stoupá obrvským kuloárem suti, kamení a sněhu, kde jste obklíčení horami a jsou zde pouze 2 východy –  Coll d´Abellers a cesta zpátky. Po sněhu se stoupá líp než po suti, takže kam to šlo jsme stoupali po sněhu a pak zvolili spíše techniku balancování a přeskakování po kamanech, která byla určitě efektivnější než klouzání se s batohama v kamenné suti.  Takhle jsme se bavili asi 2 hodiny, než jsme zase kousek před koncem stoupání potkali značku, po které v podstatě zleva obejdete masiv Besiberri až do vysněného sedla Coll d´Abellers (2885m).

Besiberri Sud

Odtud je to na Besiberri Sud už co by kamenem dohodil, Dáte se doprava, po hřebínku a za půl hodinky jste na vrcholu (batoh můžete nechat klidně v sedle, moc zlodějů tudy neprojde a pokud nejste horolezci, tak se musíte vrátit stejnou cestou). My jsme vzhledem k nedostatku času až nahoru nešli, spíš byl problém jak dolů – POZOR na sestup z Coll d´Avellers do Vall de Besiberri, svah tu má sklon až 35°, začátek vede “oblíbenou” sutí, pak už je naštěstí sníh J a se značkami raději taky moc nepočítejte (občas zahlédnete nějakého mužika).

No, když jsem viděla výraz mojí maminky, která nemá ráda vzdušné pohledy (tenhle jí vzdušný přišel), tak sem přemýšlela, jestli mě zabije rovnou nebo ušetří a jen nechá zavolat vrtulník ….nakonec se překonala, nechala si vzít batoh a docela bez řecí to šešla J. Když scházíte, nejdřív jste obklopeni skalami, potom se údolí postupně otvírá a narovnává. Když opět začnou kamenná pole, začněte se držet vpravo, cesta vede na pravé straně údolí, nevim přesně kudy, ale časem začnete potkávat značky 😀 Jinak se opět jde sněhem, kamením, sutí a v závěru už i po travičce až k Refugi de Besiberri ( krásný plechový bivak ).

Všichni jsme byli docela unavení, vaříme jídlo a využíváme Refugio pro menší siestu. Pak pokračujeme v cestě, kousek klesáme, přecházíme říčku Besiberri  (! i kdyby jste nenašli značku, musíte přejít na levou stranu řeky, po pravé žádná cesta nevede, i když to tak na začátku vypadá!) a pokračujeme nádherným údolím s krásnými výhledy na okolní hory. Nakonec bivakujeme kousek před Estany Gran de Besiberri. Místo jak z pohádky- zelená travička mezi potůčky křištálové vody a výhledy na třítisícové vrcholyky Pyrenejí. Po celodenní námaze a dobré večeři spokojeně usínáme.

Další den jsme se rozhodli pojmout odpočinkově, vstáváme až v 9 a vycházíme docela pozdě, zleva obcházíme Estany Gran de Besiberri a začánýme klesání s 600m převýšením až k hlavní silnici.

Cestička vede lesem, takže do nás naštěstí zase nepere sluníčko. Kousek od hlavní ve stínu obědváme a odpočíváme. Potom pokračujeme kousek rovně po silnici až k mostu (Pont de les Salenques), kde přejdeme na pravou stranu silnice a odbočíme do údolí říčky Salenques. Značka mírně stoupá lesem podél řeky až k rozcestí, doprava pokračuje údolí řeky Salenques, my však následujeme levou cestičku a po chvíli začínáme prudké stoupání, které nás asi po 2,5 hod. chůze dovede k Estany Gran d´Anglos, nad nímž je dřevěný domeček Cabaña Anglos, cíl dnešního putování.

Výhledy na protější masiv z Coll d´Abellers

Asi hodinku po nás příje vydatná přeháňka, kterou si v suchu užíváme. Pár lidí tu už je, takže večer necháváme místa na “posteli” Terezce a Michimu a my s mamkou si ustíláme na zemi. Další, poslední den, zase svítí sluníčko. Naši spolunocležnící vstávajjí už před 6, ještě se chvilku válíme, ale nakonec se taky hrabeme ze spacáků. Loučíme se, vaříme, balíme a vycházíme asi v 8:30!!!

Mezi jezírky až k Estnyets Cap d´Anglos

Asi půl hodinky pokračujeme údolím a značka nás vede mezi jezírky až k Estnyets Cap d´Anglos, kde se taky udolí začíná zavírat a cesta opět stoupá do kopce. Převýšení už není tak velké- čeká nás ani ne 400 m do sedílka Collada d´es Estanys, odkud se otvírá krásný výhled na protější pleso Estany de Cap de Llauset a zároveň vidíme poslední stoupání našeho výletu Cuello de Ballibierna Este. Rychle scházíme k Estany de Cap de Llauset a obcházíme ho po pravém břehu, značka nás vede k rozcestí s vodopádkem, kde se vydáme doprava a proplétáme se mezi kameny a trsy trávy až k dalšímu rozcestí, kde lze odbočit na Pico de Ballibierna. My se ale držíme naší cesty, která nás vede doprava, překonáváme malá sněhová políčka a závěrečným stoupáním se dostáváme do sedla Cuello de Ballibierna Est. Fotíme, odpočíváme a začínáme scházet k jezeru Ibón Superior de Ballibierna.

Začátek sestupu je díky suti trošku nepříjemný, ale cesta se rychle zlepšuje a vidina oběda u jezera je dobrý hnací motor. Po nezbytné siestě pokračujeme rovně a pak zprava obcházíme Ibón Inferior de Ballibierna, tady je takové trochu nepříjemné místo, kde se musí kousek popolézt po skále a pak asi 2-3 metry traverzovat po asi půlmetrové římse. Vracim se a beru mamce batoh i hůlky a rychle se zase ocitáme na pohodlné cestičce, která nás dlouhým klesáním dovede až k Refugio de Coronas a parkovišti Puente de Coronas.

Vall de Besiberri

Pokud máte štěstí, někdo vám zastaví a vezme vás na hlavní silnici nebo až do civilizace. My štěstí neměly, takže jsme si to na hlavní během 2hod. doťapali a naštěstí chytli stopa do vesničky Benasque, kde jsme náš výlet zakončili jak jinak než v příjemném baru u pivka a místních tapas 🙂


Ifca

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.