• Menu
  • Menu

MONTE PERDIDO

Pyreneje PN Ordesa- Monte Perdido

Dneska je v plánu Monte Perdido, třetí nejvyšší hora Pyrenejí. Převýšení z Refugio de Goriz by mělo být asi 1100m, ale na cestě by nás neměli čekat žádné obtíže nebo nástrahy. Budíček sme sice měli standartně na 5, ale už nám to vstávání nějak nejde, tak se hrabem až kol 6 a vycházíme asi v 7,15. Strategie byla sledovat někoho, kdo pochrtí nahoru, aby nám ukázal cestu, ale ani to není potřeba, vzhledem k popularitě Perdida je cesta docela jasná a dobře značená kamennýma mužíkama. Od chaty nás pěšina táhne nahoru a doprava na skalní balkonek a odsud cik cak dál nahoru, ale tentokrát spíš doleva.

pvní sněhové pole
pvní sněhové pole

Cíl Monte Perdido

Stoupání je příjemný s minimem fakt prudkých pasáží. Občas počítejte s nějakou skalnatou částí, kde je nutný popolízt. Ale nebojte, není to nic obtížnýho, myslim, že při sestupu sme předbíhali skupinku asi šedesátníků. Cca po 2 hodinách stoupání dojdete k jezeru – Lago Helado, po jehož levé straně se tyčí hora Cilindro, náš cíl Monte Perdido je ovšem ztracen někde v oblacích. Od jezera se vydáváme doprava a mírně stoupáme suťovým traverzem. Po chvilce začíná souvislá vrstva sněhu a zároveň se zprudšuje stoupání= čas na mačky.

Tady nás předchází grupa italů, kteří vypadaj jako by šli na K2, no aspoň budem mít někoho před sebou. Ráno sice počasí vypadalo docela slibně, ale tady sme zase v mracích a nic není  vidět. Jedni frantíci u jezera dokonce přemýšleli, jestli to neotočí, ale to se ani Italům, ani nám moc nechce.

hora Cilindro v ranním slunci
hora Cilindro v ranním slunci

Výhledy na údolí Valle de Ordesa

Kousek za traverzem začíná docelá krpálek, který se pak ještě trochu zprudšuje. Dupem přímo nahoru, ale docela nám to de, asi je znát, že už se flákáme po horách 2.tejden v kuse a máme něco za sebou :-). Brzo docházíme a  zachvilku i předbíháme Italy. Ne, že bych měla náladu v mlze vyšlapávat cestu na horu, na který sem nikdy nebyla….aale co nadělám, navíc radši chodim svým tempem….. Za asi 45 minut docházíme do sedýlka, ze kterého se zvedá závěrečný hřebínek se závěrečným stoupáním. Tady dáváme menší pauzu a dokonce se nám na momentík znenadání ukazuje i sluníčko. Rychle mažem nahoru, doufajíc v hezký výhledy a fotky údolí Valle de Ordesa.

sestup v mracíh zpátky k Lago Helado
sestup v mracíh zpátky k Lago Helado

Čerstvý chleba se salámem

Ale bohužel malý zázrak se nekoná…. vrchol je prakticky beznadějně ztracen (perdido) v mracích… a my sním :-). Když nám na chvilku znovuvikoukne sluníčko, fotíme aspoň hezkou vrcholovku. Chvilku po nás dochází i štastní italové. Všichni se zdravíme se dáváme společnou vrcholovku. Pak sváča a hurá dolůůů, což je jako vždy podstatně rychlejší než nahoru. Cestou se dáváme do řeči s dalším sympatickým španělákem, který je tu sám a tak se přidal k italům. Zpátky u jezera Lago Helado nám nechává část svý svačiny- jíst po 5 dnech čerstvý chleba se salámem je úžasný pocit! Fakt zlatej típek (a my standartně socky 🙁 ). Pak všichni scházíme vycházkovým tempem dolů na chatu, celkově nám sestup vzal asi 3 hodinky. A teda docházíme právě včas, už cestou se docela zatáhlo a spadlo pár kapek. Na chatě sme se nestihli ani převlíct a doosprchovat a přihnala se slušná buřina s pořádným slejvákem (no co, voda ve sprše byla stejně tak ledová, že sem byla ráda za jakoukoliv záminku, abych vylezla).  Pak dáváme pifko a ještě chvilku kecáme se španělákem a kol 15, když přestává pršet, nastává čas loučení. On jde dolů do vesničky Torla, my vařit, siestit, číst si, hrát karty……… a nakonec večeřet  a spát.

Ifca

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.