• Menu
  • Menu

Petit Vignemale

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Petit Vignemale

Pyreneje – Vallée d´Ossau,Petit Vignemale

Přijde mi, že čím dýl sem v horách, tím hůř se mi vstává. Chci  vstávat v 6, ale nakonec se hrabu až v 6:30, jenom balim věci a v 7:10 vyrážim bez snídaně směr sedlo Puerto de Bernatuara přes jezero Ibón de Bernatuara. Je nádherný ráno – aby ne, když se skoro celou noc čerti ženili!!! Cesta mě vede hned od Refugio Plana de Sandaruelo nahoru, překvapivě únosným stoupáním (anebo mi to už ani nepřijde 🙂 ) přes rozkvetlé louky. 2x se musí přes potok a potom začíná nejprudší část stoupání, která jde navíc místy po suti. Když vydupete tohle, budete odměněni pohodlnou a rovnou! pěšinou s krásnými výhledy, která vás přetraverzuje přes celý údolí na jeho druhý konec až k jezeru.  Pohled na jezero uzavřené mezi skalami při klubajícím se raním sluníčku je pecka, ale dole ve stínu u vody je přeci jen trochu chladno (chtěla sem tam posnídat, ale docela rychle sem si to rozmyslela). Odsud je to do sedla co by kamenem dohodil, kraťoučkej stoupáček a v 8:45 sem nahoře.

Ibón de Bernatuara
Ibón de Bernatuara

Otvíraj se mi nááádherný pohledy na francouzskou stranu – zelený kopečky a louky, klesání je tu oproti rannímu stoupání podstatně mírnější, tak si jen v klidu ťapu a užívám tu pohodu, zatímco mi svišti sviští na cestu :-). Za cca 45 min. dorážim na rozcestí a k chatičce cabaňa de Loudres (je tu hezká volná část, kde se dá nocovat). Tady dávám snídaňosváču. Vzhledem k mojí žravosti a nedostatku jídla už muíim zavést přídělový systém, takže 2 krajíčky tousťáku a 1/3 zbytku fuetu. V klidu dodlabu a kolem  10 pokračuju dál dolů údolím (furt po pěšině, která se pak stáčí trochu doleva) do údolí.  Tohle údolí si fakt nenechte ujít, je to pecka, už jak scházíte, se vám otvírají nádherný pohledy na celý údolí, ale největší pecka je, když sejdete dolů k vodě. Fakt nádherný místo s křištálově čistou vodou. Chvilku přemýšlím, že bych se i vykoupala, sluníčko slušně smaží, ale záhy zjišťuju, že voda je fakt, ale faaaaakt  ledárna, do tohohle faaakt nevlezu :-).

nádrž ve Vallée d´Ossau....křištálová voda, zelená tráva a hory kolem
nádrž ve Vallée d´Ossau….křištálová voda, zelená tráva a hory kolem

Cesta potom vede na druhý břeh nádrže a pokračuje až na konec údolí, kde potkávám spadlý most a nepřebroditelnou řeku. Naštěstí se to dá kousek výš přejít po sněhu :-). Jak se člověk blíží na konec údolí a potom občas i během stoupání přemýšlí a moc nechápe kud,  že by tam mohla vést cesta…..ale nebojte vede a je i překvapivě pohodlná- teda občas krpál, to jo a pak tohle stoupání je docela dlouhý a má slušný převýšený, ale zase cesta je docela široká a poskytuje bomba výhledy jak na okolní hory, tak i na už relativně vzdálenou Brecha de Roland a masiv Monte Perdida. Asi nejhorší bylo sluníčko- pralo fakt slušně a cestou není kam se schovat. Občas se zchladíte vodou z říčky nebo sněhem, ale kopec je dlouhý a sluníčko vám to fakt neulehčuje.  Kousek před chatou ještě míjím odbočku na horu Gran Vignemale (teda, kdyby ste tam chtěli jít nevím, jestli je to značený, ale cesta se dělí u cedule avizující chatu Bayssellance 30 min=jediná cedule, kterou cestou potkáte) a pak už jen kol 13.hod docházím na chatu. Mám hlad jako vlk- zase obědvám instantní polívku s těstovinama, grrrrrr, už mi začínaj lízt krkem. Chvilku relax a pak něco před 14 vyrážím mírným stoupáním přes shěnové pole nahoru do sedla Horquilla d´Ossau.

výhledy na masiv Gran Vignemale
výhledy na masiv Gran Vignemale

Tady se dávám do řeči se skupinkou španělů a když zjištuju, že máme stejný plány, že si taky chtěj nechat batohy někde tady v sedle, jít na Petit Vignemale a pak dolů na chatu Oulets de Gaube, tak se k nim připojuju :-). Prima, mám zase na chvilku společnost….. sou to sympaťáci, celých asi 40 min., co nám vzal výstup sme prokecali. Ale nahoře nám vyrazily dech výhledy, všechno bylo jak na dlani, nádhera. Navzájem si fotíme vrcholovky a užíváme vrcholu. Potom hurá dolů. Sestup je trochu nepříjemný, je tu hodně suti, tak dem opatrně, ale pohoda. Brzo sme u batohů a dáváme sváču- teda mí noví kámoši dávaj sváču, můj přídělový systém se svačinou nepočítá :-(. Potom hurá dolů na chatu Refuge Oulets de Gaube. Nezdá se to, ale dolů ještě zbývá slušnej kousek (asi 600 výškových), cesta sice není prudká, de v serpentinkách, čímž je ale docela dlouhá a ke konci už vopruz. Na chatě sme něco po 17 a sme rádi, že sme dole. Na programu je další sváča- tentokrát dostávám bagetu se salámem- po tejdnu na instantních polívkách a tousťáku je to opravdový gurmánský zážitek!!!! Pak mi vnutí ještě 2 konzervy sardinek 🙂 (teda vnutí, jasně, že se mi  hodily- ani nevíte jak, ale bylo mi blbý je takhle vyžírat). Když se jdou mí noví kámoši ubytovat, tak přichází moji už staří známí italové z Monte Perdida, tak ještě kecám s nima. Říkaj, že zejtra chtěj jít na Petit Vignemale- fakt ftipný :-).  Nakonec je kol 19 hod. čas na véču, jak pro mě, tak pro všechny ubytované na chatě. Na chatě je místnost, kde si můžete v klidu uvařit a umýt nádobí. Během vaření rovnou stahuju jednu konzervu sardinek- mňam (prostě nešlo odolat). Ale jíst už musim venku, chata je fakt narvaná. Jinak změna je život, zase večeřim instantní polívku s těstovinama, ovšem tentokrát podstatně vylepšenou sklenkou vína!!, kterou mi přinesl jeden ital jako podzdrav od nich 🙂

Co víc si přát, véča na čerstvým vzduchu s výhledy na úžasný stěny Vignemalu a dobrý francouzký víno  k tomu. Sem štastná jako blecha a v tomhle duchu du i na bivak, zejtra máme se španělama spicha v 7 před chatou.

 

 

 

Ifca

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.