Ref. de Baborte, l´Alt Pirineu

Tenhle výlet by se klidně dal sfouknout i za jeden den, ale my si ho nakonec hned z několika důvodů (hlavním bylo počasí, pak sem byla nemocná a stejně sme měli 3 volný dny) rozložili do 2 dní…. Z pohledu stopařů má výlet jednu nespornou výhodu- jdete z jedný vesnice (v jednom údolí) do druhý vesnice (v druhým údolí), takže je jedno do který vesnice dostopujete (z pohledu řidiče je to blbý, pač se musíte vracet pro auto :-().

Pla de Boavi

My začínáme ve vesničce Tavascan (je tu hezký most) a pak pokračujeme po nezpevněný lesní cestě asi 4-5 km velmi mírným stoupáním směrem na Pla de Boavi. Docela se flákáme, bohužel asi po hodince cesty začíná pršet a nakonec máme docela kliku, když asi za dalších 15min, ted už za poměrně vydatného deštíku, dorážíme k přístřešku cabana de Boavi.

Tam dáváme asi půlhodinovou pauzičku na sváču než přestává pršet a můžem pokračovat dál v cestě. Potom se vydáváme podél řeky dál nahoru (my šli teda po pravý straně řeky, což se ukázalo být delší a horší cestou, takže vy pokračujte po tý levý straně….) na konec, kde se údolí uzavírá skalami. Tam překrosíme most a začínáme trochu prudší stoupání lesem. Díky letošním (až moc) vydatným dešťům tu je všechno neuvěřitelně zelený, vysoká vlhkost a jemnoučký opárek dává lesu trochu tajuplný nádech, klidně bych řekla, že sme v Irsku, ne ve Španělsku :-).. Po asi půl hodince vycházíme z lesa a přecházíme další most, skoro přes něj teče voda a říkáme si, že 2 dny zpátky bysme tudy asi neprošli. Hned za mostem je rozcestí, ze kterého se vydáváme doprava nahoru po levém břehu říčky. Zase se začíná trochu smrákat, naštěstí bysme podle rozcestníku měli po 30min. cesty potkat další přístřešek cabanu de Sellente. Když už dupem něco přes hodinu a cesta nás vede na druhou stranu říčky, začínáme přemýšlet, kde se stala chyba, že sme tu chatičku nenašli. Cesta nás stoupá dál údolím, teď už o poznání mírnějc a asi kolem 16 hodiny docházíme na jeho konec. Odsud nám zbývá asi 250 výškových do sedla . Když stoupáme, začíná zase poprchávat, naštěstí žádný velký déšt a brzo neprší vůbec. Dáváme sváču, musím přiznat, že jak sem nemocná, tak cítim, že nejsem úplně ve formě. Omlouvám se kámošce, že mi to trochu trvá, ale naštěstí jen odvětí že du konečně normálně (což je blbost, pač stačí i mýmu normálnímu tempu..). V sedle se ocitáme asi v 17:15, což docela ujde.

Refugi de Baborte

Co je ovšem mnohem víc než ucházející sou výhledy na druhou stranu. Odsud už je vidět náš dnešní cíl plechový biváček Refugi de Baborte. Pomalu a za vydatného focení se začneme spouštět dolů. Na cestu dolů nám zase prší, největší atrakcí, kde se zase na dlouho sekáme je asi 4m vysoká díra ve sněhu, která se utvořila kolem řeky, co tady teče. Ale když padající kapky naberou na intenzitě, rychle mažem do refugi. Vevnitř je to malý, ale útulný, venku se žení všichni čerti a my děkujeme bohu za dokonalý timing!!!!! Ve výsledku sme docela unavený, hodně dlouho vaříme- rozbil se nám otvírák na konzervy, tak to musíme vzít cepínem- docela makačka, ale nakonec se k jídlo dostáváme :-D, pak píšu tyhle řádky a za pár hodin spokojeně usínáme :-).

Zpět do Areu

Ráno se budíme do nádhernýho dne, je teplo a na nebi ani mráček, dáváme rest day, flákáme se, fotíme se, opalujeme se, prostě pohoda…. Následuje dost brzký oběd a loučíme se s naší chatičkou, kousek klesneme, zleva obejdeme jezero a na jeho konci maličkou vystoupáme. Tady začíná v podstatě finální klesání až do údolí, posledním pohledem se rozloučíme s jezerem, refugi a vlastně celým údolím de Baborte a začneme trošku prudkým klesáním mastit dolů do vesničky Areu, odkud zase standartně stopopěšky dojdojedem domů 😀