NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici
Els Encantats je nádherná hora nacházející se v NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici. Je zároveň symbolem tohohle NP a váže se k ní legenda o dvou lovcích, kteří byli potrestáni zkameněním…. Před mnoha, mnoha lety, jednoho dne kdy všichni obyvatelé Espotu (výchozí vesnička) šli ke kostelíku (ermita) zasvěcenému jejich patronovi Sant Mauricimu, aby každoroční mší oslavili a uctili svého ochránce, procházeli těmito místy dva lovci-bratři. Když slyšeli tolik lidí, zvědavost jim nedala a šli se podívat, co se děje. Když viděli o jakou jde oslavu, začali se těmto lidem a celé slavnosti posmívat, když vtom spatřili velkého kamzíka. Začali ho pronásledovat a hnali se za ním nahoru, když tu kamzík vyskočil na skálu a bezestopy zmizel. Když oba bratři přišli na místo, kde naposledy viděli kamzíka, znenadání do nich uhodil blesk a proměnil je ve dva ohromené skalní bloky, ve dvě hory – Els Encantats. A v této podobě zde jsou navždycky.
Tahle hora nepatří k nejlehčím a je tak na hranici mezi lezením a chozením. Často se chodí s lanem (spíš kvůli sestupu než výstupu, na slanění jsou tam karabiny nebo smyčky) a ačkoliv cestou není žádný vysloveně těžký krok (pokud tu cestu nespletete J ), tak je dobrý mít se na pozoru a přemýšlet čeho se držim a kam šlapu, pač občas je to trochu rozsypaný. Jinak určitě nechoďte pokud nemáte rádi výšky, letecké pohledy a hloubky pod sebou. Jako výlet s dětma to taky doporučit nemůžu…. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete tento výstup absolvovat, budete odměněni nezapomenutelnými pohledy do údolí Espotu, na Sant Maurici, Amitges, Subenuix a spoustu dalších dominant tohoto NP!!! Navíc díky obtížnosti cesty se sem davy fakt nehrnou, my sme za celých 5 hodin nepotkali živáčka, jen my a kopečky a nádherný den, pecka!!!!
Jezero Sant Maurici
V pohodě to dáte za den i z Espotu (kde je možné se ubytovat v jednom z mnoha kempů a hotelů), ovšem my tuto vesničku využíváme pouze k doplnění tekutin (zašli sme na dvě pifka) zatímco čekáme než přestane pršet a cca kolem 18 hod vyrážíme nahoru směr jezero Sant Maurici. Dnešní cíl není samotný jezero, ale malý kostelíček ve skále – Ermita (ta z legendy :-), před ním. Stoupáme po nám již velmi dobře známe asfaltce, kousek za parkovištěm (kde byste případně museli nechat auto) přes most a tam odbočujem doleva po pěšině, která nás krásně a nenápadně vystoupá lesem až ke kostelíku. Kaple kostelíku je zavřená, ale v pravý části je místnůstka i s krbem, kde se dá krásně spát (kdyby ne, tak to jistí velká, zastřešená terasa). Z Espotu je to kousek- cca 2 hodinky pěšky. Jak pršelo, tak sice není nejteplejc, ale hrozný vlhko, takže ze mě leje pot, jako kdyby 30°C :-(. Sušíme věci na terase a ubytoáváme se. Kol 21 večeříme a v 22 sme už ve spacácích ready to sleep 🙂
Refugi Ernest Mallafré
Ráno budík nemilosrdně na 7 (no ok, zas tak nemilosrdný to není, sluníčko paří už od 6, ale řekněte někomu, že má na dofče vstávat v 7 🙂 ), snídáme, balíme a vydáváme se na chatu Refugi Ernest Mallafré, kterou máme ani ne 20 min. chůze – nejdřív kousek (5min) nahoru k rozcestí a tam doleva, klesnout, přes most, kousek stoupnout a ste na chatě 🙂 Tady prosíme, jestli by jim nevadilo, kdyby sme tu nechali většinu věcí a jen nalehko vyběhli Els Encantats. Jako vždycky fšude říkaj, že v pohodě 🙂 Berem jen Eriky batoh, kam hážem něco na sebe, vodu a sváču a kol. 9 se vydáváme na cestu.
Els Encantats
Cestou sme myslim žádnou značku nepotkali a ani na ukazatelích myslim Els Encantats nenajdete, ale nebojte- orientačně těžký to taky není 🙂 Asi 10-20 metrů od chaty uvidíte vyšláplou pěšinku odbočující doleva, přes říčku, za kterou začne trochu prudce stoupat lesem nahoru. U chaty fakt nezabloudíte- cesta je vyšláplá a i když není značená značkama, je tam spoustu mužiků. Největší krpál máte zasebou cca po půl hodce, to už i docela prořídly stromy a cesta vás táhne dost doprava a po této straně obchází celou horu. Za hodinku se dostáváme pod kanál, což je takový skalami uzavřený suťovisko. Ze začátku se musí po suťi, což já dělám krajně nerada, potom (tipla bych tak od půlky, možná 1/3 kanálu) doporučuju využít skalky nacházející se na levý straně kanálu. Den je nádherný a sluníčko docela pere, my sme naštěstí zatim ve stínu skalních stěn, takže se ani moc nepaříme. Na konci tvoří kanál takový Y, což je v podstatě začátek konce chodecké části. V zásadě je jedno, jestli se vydáte pravou nebo levou částí Y, ale řekla bych že je lepší jít vpravo, tady je občas nutný se šutru i chytit, ale furt pohoda a po pár metrech se ocitnete v sedle :-). Výhledy sou úžasný, dechberoucí, nejdřív si je užíváme a pak teprve fotim. A to ještě nevim, že se budou ještě lepšit!!!
Ze sedla se de po pěšině doleva, za chvilku potkáte první lezeckou část, je to asi 3metrová skalka, Erža to bere komínkem vpravo, já přes skalku víc vlevo (dolů to berem naopak a shodujem se, že přes skalku v levo je to lepší). Za skalkou je zase pěšina, která nás hezky vede k vrcholu Els Encantats. Nikam se neženem, docela fotíme a užíváme dne. Cesta stoupá hlavně ze začátku, pak docela zachvilku začíná traverzovat pod takovou skalní stěnkou, kde začíná nejtěžší úseku cesty. Na vzdálenosti nemám moc odhad, ale řekla bych, že ta stěnka má tak 15m a je ji nutné jak jinak než přelízt. Tady dejte trochu pozor- stěnka je tak uprostřed toho traverzu, já si tu totiž trochu spletla cestu, šla sem až nakonec cesty/římsy, kde byl takovej koutek a pak sme lezli nahoru levou stranou koutku- tak pozor, on sice ze začátku vypadá schůdnějc, ale není!! po pár metrech potkáte takovej trochu převislej šutr a bez lana a s tim, co je pod váma to místo není příjemný. Takže žádný koutky, asi 5m před nim cesta uhýbá doleva kolmo nahoru a tudy je to v pohodě jak nahoru, tak dolu :-).
Pak ještě kousek po skále nahoru (ale né až na hřeben!!!!), hlídejte si pravou stranu, uvidíte tam římsičku, která vás dostane na evidentně lehčí a podstatně travnatěší úsek (tady je asi nejtěžší dostat se z římsičky na trávu) a tudy (kolem slaňovacích smyček) nahoru přes hřeben na druhou stranu a po pravý straně vede pěšinka, která vás už v pohodě dovede až na vrchoooolll!!!! Ten je super, má fakt nádherný, letecký výhledy kamkoliv. Nahoru sme dorazili asi v 11, takže výstup nám vzal kolem 2hodin, což je super čas, pač na netu někdo psal myslim 3 :-D. Tahle hora je super zážitek, výhledy sou až neuvěřitelný a my si je náležitě užíváme. Svačíme, flákáme se a fotíme na vrcholu. Něco kolem 12 zahajujem sestup stejnou cestou dolů. Dem docela opatrně….přeci jen, dolů je to vždycky trochu horší, ale do pohody. Zpátky na chatu dorážíme asi za 3 hodky, něco kol 15- hehe docela přesně na trochu pozdní oběd a dneska bude i kafíčko 🙂
Přidat komentář