• Menu
  • Menu

Radotín – Berounka

Velké kamenné srdce ve vodě mi trochu vhání slzy do očí, zapaluji svíčku a ten plamínek posílám tam nahoru do nebe!

Místo u řeky

První prosincové ráno, nebe začíná hrát barvami. Už dlouho jsem  nebyla u Berounky.  Dostat se  k Berounce včas není v mých silách. Radotín je už mnoho měsíců rozkopaný a kolony aut nám komplikují život. Radotínský přejezd, ten by mohl také vyprávět. Dostat se z ulice Strážovské autem ke škole a přiblížit se tak k nábřeží mi trvá přes půl hodiny. Neskutečné! Vycházející slunce na mě nepočkalo.

Místo u řeky Radotín

Nevadí, scházím po velkých schodech. Místo u řeky v  mrazivém  počasí  s  pohledem  na řeku mi vlastně vhání úsměv do tváří. Je tu tak krásně. Jdu nejdříve směrem k Ondřejovi kolem kamenného poloostrova s mlýny, kde je vždy mnoho ptáků. Velké kamenné srdce ve vodě mi trochu vhání slzy do očí, zapaluji svíčku a ten plamínek posílám tam nahoru do nebe!

Berounka- Místo u řeky

Přichází paní s taškou plnou pečiva a ptactvo se divoce rozlétá na všechny strany. Je to v tom ranním světle jak v hororu Ptáci. Pokračuji pak na opačnou stranu kolem lávky, biotopu  až ke koňským stájím. Krásné měkké světlo dokresluje pohádkovou námrazu všude kolem.

Beroinka

Potkávám několik běžců. Pozdravíme se a i ten ranní úsměv je balzámem na tu divnou kovidovou dobu. Zpět se vracím jinou cestou a příjemnou ranní  procházku končím u výběhu koní.

koně u Berounky

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *