Přírodní rezervace Homolka – Velká Chuchle

Přírodní rezervace Homolka

Rezervace  Homolka je významnou přírodně-geologickou oblastí. Byla vyhlášena 1. července 1982 vyhláškou Národního výboru hlavního města Prahy. Je ohraničena krajinným horizontem pastvin a lesů a potokem Vrutice. Nachází se v nadmořské výšce stoupající od výšky 230 m n.m. do výšky 295 m n.m. Nejvyšším bodem, odkud jsou krásné výhledy do okolí, je pak samotný vrchol Homolka, kde byl do nedávna umístěn vrcholový kříž. Součástí přírodní rezervace je členitý skalní výchoz se třemi otevřenými lomovými stěnami. Stěna nacházející se v tzv. Žákově lomu, odkrývá profil od siluru po spodní devon s význačným paleontologickým nalezištěm. Rezervací prochází několik  dobře schůdných cest, díky kterým se návštěvníkům otevírají malebné pohledy. Jeden z nejzajímavějších pohledů je směřován z vrchu na skalní výchoz Žákova lomu. Další příjemné pohledy směřují za Pacoldovu vápenku přes lesy a louky na Slivenec, které se jen lehce objevuje v pozadí. Na druhou stranu pak pohledy směřují na zástavbu Velké Chuchle s pozadím brdských kopců a televizním vysílačem Cukrák. O zdejší krajině se zmiňuje i Jaroslav Vrchlický ve své básni Legenda chuchelská: „…Pod těžkou hlavou skřížil své ruce žilnaté a oknem hleděl v hvozdy a lomy skalnaté…“

PR Homolka je jednou z nejvýznamnějších geologických oblastí na území ČR. Jedná se o typickou lokalitu přídolského souvrství siluru, která byla vyhlášena mezinárodním stratotypem hranice mezi devonskými stupni lochkov a prag. V dnes už nefunkčních lomech se dříve těžil vápenec a břidlice. Hlavními výrobky byly vápno, stavební kámen, štěrky a také černá mozaika pražských chodníků.

Jihovýchodní svahy vrchu Homolky jsou také významné pro svá skalní a travní stepní společenstva. Díky šetrné těžbě a každoroční řízené pastvě ovcí a koz bylo zamezeno přirozenému růstu dřevin, díky čemuž se zachovaly některé vzácné druhy rostlin a živočichů. Z významných rostlinných druhů zde najdeme například devaterník šedý (Helianthemum canum), ostřici nízkou (Carex humilis), kostřavu walliskou (Festuca valesiaca) a hlaváče žlutavého (Scabiosa ochroleuca). Objevují se i významní živočichové teplomilných bezobratlých, zejména z řad brouků, motýlů, pavouků a plžů.

Území patří do Středočeské oblasti a do hercynského pohoří. Dle  geomorfologického členění spadá do Poberounské soustavy. Dle geobotanického výškového stupně se jedná o pohorkatinu s průměrnou roční teplotou 7°C.

Přírodní rezervace Homolka spolu s bývalými vápencovými lomy a Pacoldovou vápenkou tvoří významnou část v krajině České republiky. PR Homolka se rozprostírá na 13 hektarech a je převážně tvořena skalním výběžkem a lehce zvlněnými kopci. Výskyt stepních půd řadí oblast do termofylického fytogeografického výškového stupně. Stepi zde přecházejí přes mozaikovitě rozložené křoviny do přirozených habrových doubrav. Bylinná společenstva jsou zachována díky historicky prováděným každoročním pastvám ovcí a koz, které jsou v menší míře zachovány dodnes. Hlavním důvodem ochrany jsou členité skalní výchozy se třemi otevřenými lomovými stěnami. Jedna z nich odkrývá profil od siluru po spodní devon. Dalším důvodem je skalní step, díky které se zde nachází několik chráněných a ohrožených druhů. Mezi vzácné rostliny, které zde můžeme najít, patří kostřava walliská (Festuca valesiaca), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) nebo oman srstnatý (Inula hirta). Mezi další chráněné a ohrožené druhy, které lze výjimečně nalézt, patří koniklec luční (Pulsatilla pratensis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)  a kavyl sličný (Stipa pulcherrima). Většina zmíněných rostlin se nachází v blízkém okolí skalního výchozu. Vyskytuje se zde i vzácný dub pýřitý.  Významný je také přítomnost některých bezobratlých živočichů a ohrožených druhů ptáků. V rezervaci je možné občasně spatřit ťuhýka obecného (Lanius collurio), pěnici hnědokřídlou (Sylvia communis) nebo lindušku lesní (Anthus trivialis). Byla zde zpozorována i přítomnost lasice hranostaj (Mustela erminea).

Naučná stezka Barrandovské skály-Chuchelský háj

Areálem vede naučná stezka Barrandovské skály-Chuchelský háj. V rezervaci Homolka se zaměřuje na geologické hodnoty. Turistická trasa je značená modře a prochází kolem skalnatého výchozu i Pacoldovy vápenky. Trasa dále pokračuje lesem do Slivence.

Pacoldova vápenka

Hranice řešeného území je vymezena několika důležitými pohledovými body. Z jedné strany ji tvoří les a zahrada rodinného domku, která je od Pacoldovy vápenky oddělena cestou V Dolích. Po této, modře značené, turistické cestě se lze pěšky dostat do Slivence. Cesta vede převážně lesem, skrz chatovou oblast. Další dělící linií je silnice V Dolích, propojující Velkou Chuchli se Slivencem. Směrem k Velké Chuchli vymezuje zkoumané území společně se zástavbou rodinných domů. Silnice na druhé straně meandrovitě stoupá ke Slivenci. Před první zatáčkou se však ztrácí a spolu s několika budovami bývalého dolomitového dolu, tak tvoří další část hranice. Poslední, asi nejzajímavější částí je nádherně strukturovaný skalnatý výchoz a bývalý vápencový lom Homolka, který je významnou geologickou lokalitou.

Pacoldova vápenka byla postavena před rokem 1880. Její provoz byl několikrát přerušen a roku 1938 byl definitivně ukončen. Technickou památkou byla Pacoldova vápenka prohlášena roku 1966. Nachází se na půli cesty mezi Slivencem a Velkou Chuchlí u silnice V Dolích. Z jedné strany je obklopena lesem a několika domy. Naproti se vznešeně tyčí skalnatý útvar Homolka, který je součástí stejnojmenné přírodní rezervace.  Tato oblast je kromě bývalé těžby vápence a břidlice známá hlavně pro svůj geologický profil, společenstva skalních stepí a paleontologické nálezy.

Vedle Pacoldovy vápenky se nachází ubytovací zařízení, za kterým pokračuje zástavba několika rodinných domů. Za vápenkou se nachází rodinný domek se zahradou, který je od ní oddělen cestou. Turisticky značená cesta pokračuje směrem na Slivenec. Skalní výchoz a celá rezervace jsou od vápenky odděleny silnicí spojující Velkou Chuchli se Slivencem. K Žákovu lomu vede ze silnice několik malých cestiček. Přímo pod skalním výchozem se nachází oplocený pozemek, na kterém je umístěn zahradní domek a několik dětských herních prvků. Je zde také umístěna dřevěná lavička, která je ale v dezolátním stavu. Na skále je umístěna cedule, která návštěvníkovi oznamuje, že se dívá na významný přírodní úkaz, tzv. stratotyp. Esovitě zvrásněná skála, složená převážně z tmavých vápenců vytváří nádherné obrazce. Tři mohutné stěny skalního výchozu skrývají „mezipatro“, ve kterém kdysi někdo zbudoval suché zídky, jako závětří úkrytu s ohništěm. Vzhledem k tomu, že se ale místo nachází v přírodní rezervaci, je zde přísný zákaz táboření i rozdělávání ohně. I tak ale stojí za to sem po suti vystoupat, jelikož jsou odsud krásné výhledy na vápenku a člověk si zblízka může podrobně prohlédnout skalní útvary.

Zkameněliny

Paleontologičtí nadšenci zde mohou v suti (nikoli však ve skále, jelikož jakýkoli zásah do pevné skály je přísně zakázán) nalézt zkameněliny několik set milionů let starých živočichů. Mezi ně patří různé druhy např. trilobitů nebo třeba lilijic.

Ač se rezervace se skalnatým výchozem i vápenka nachází v přímém kontaktu se silnicí, rozhodně stojí za to obě místa navštívit. Vápenka je sice nevkusně oplocena zeleným plotem, takže se nedá dostat úplně k ní a člověk si ji nemůže „osahat“, ale je pochopitelné, že tak bylo rozhodnuto z ochranných důvodů vůči vandalismu. Naopak v přírodní rezervaci Homolka je možné zkoumat mnoho detailů zblízka, což vnímám velmi pozitivně.