Rozhledna Děd

Město Beroun leží asi třicet kilometrů jihozápadně od metropole naší republiky.  První písemná zmínka o vzniku, tehdy osady, pochází z roku 1265. Městské jádro je dnes prohlášeno památkovou zónou. K nejzajímavějším památkám patří měšťanské domy na náměstí, brány, radnice, kostel. sv. Jakuba a rozhledna na Městské hoře. Mezi turisty je brán jako východisko výprav a výletů do CHKO Český kras. Dnes jsme ale vyrazili na rozhlednu, která stojí na vrcholu Děd, těsně nad městem.

Od vlaku na rozhlednu

Vystupujeme z vlaku a držíme se modré turistické značky. Musíme projít centrem města, kde už jsou konečně i nějací lidé a turisté. Příští víkend, 11.-12. září se na Husově  náměstí konají tradiční Hrnčířské trhy, tudíž je ideální příležitost spojit zážitek, nákup suvenýrů a výlet.

Když opustíme hlavní náměstí, pokračujeme směrem na rozhlednu. Stále sledujeme modrou, ale ve vilové zástavbě je to docela detektivka. Nicméně od křižovatky Nerudova a Dukelská jdeme najisto. Odtud začíná příjemná procházka lesem. Na úvod sice těžké  stoupání, ale potom opravdu pohoda. Od  Kaple Panny Marie Bolestné sice ještě lehce stoupáme, ale už to není tak hrozné. Musím nicméně zmínit, že tato cesta je opravdu jen pro pěší. Jdeme stále podle mapy, už by měl být náš cíl vidět a stále nic. A najednou, z ničeho nic, hned za rohem se tyčí do výšky stavba rozhledny.

Kopec Děd

Vrchol Dědu byl v 19. století častým cílem sokolských výletů a vlasteneckých poutí. I proto zde také v roce 1893 postavil berounský odbor Klubu českých turistů cihlovou dvanáctimetrovou rozhlednu, jako první rozhlednu v českých zemích. Stavba byla započata položením základního kamene dne 1.5.1893 a slavnostně byla zpřístupněna už o čtyři měsíce později, 17.10.1893.

Bohužel v průběhu období totality zájem o rozhlednu na Dědu upadal a výhled byl  znemožněn okolními stromy (původně holý vrch byl postupně zalesněn). Začalo se však blýskat na lepší časy a i díky seriálu České televize „Rozhlédni se, člověče“ se po dohodě s místní lesní správou vykácel pruh lesa, takže dnes se z věže naskýtá pohled alespoň severním směrem na Křivoklátskou vrchovinu a zčásti na Beroun.

Na zpáteční cestu je možné zvolit několik variant sestupu. Podle aplikace Mapy.cz jsme vybrali lesní cestu. Ale ukázalo se, že si ji místní upravili na sjíždění horskými koly. Naštěstí se nic nestalo cyklistům, ani nám. Cestou zpátky na nádraží už si jen užíváme příjemného výšlapu a můžeme cestou využít i občerstvení na zahrádkách nebo i uvnitř místních restaurací…Zatím.