Umělý svět
Pokud máte rádi all-inclusive dovolené, válení se na pláži, sladké nicnedělání a milujete nekonečné nakupování v obchodních centrech, pak raději nečtěte dál. Zbytečně by vás totiž tento článek naštval.
Aby bylo hned na začátek jasno: NE, nebudu objektivní a NE, nemám ráda Dubaj. Při představě, že bych v tomhle uměle vybudovaném světě měla strávit byť jen jediný den, mi naskakuje po celém těle husí kůže. Jenže co naplat. Nakonec se tak stalo, a to kvůli 24 hodinové prodlevě mezi navazujícími leteckými spoji.
Moje vnímání tohoto města je možná ještě víc vyhrocené kvůli destinaci, ze které jsem se právě vracela- Arménie. Krajina a kultura tohoto státu je všechno, jen ne zaměřena na dojení peněz z návštěvníků, tedy přesný opak „kultury Dubaje“.
Hned na přivítanou vás v Dubaji ochromí hrozné horko. Přiznávám, že květen není nejlepší dobou k návštěvě, ale stalo se. 42°C ve stínu a přejete si umřít. Vůbec si nedokážu představit, že se někdo rozhodne vyrazit na dovolenou do Dubaje v letních měsících!
Klimatizace, a zase klimatizace
Nechápu, proč se zdejší vlastně modlí k Alláhu, když ve městě funguje zcela jiný kult: kult klimatizace! Klimatizace, klimatizace a klimatizace. Bez té by byl život ve městě nemyslitelný. Klimatizované jsou obchody, metro, taxíky, autobusy ale i zastávky autobusů nebo podchody. Klimatizovaná jsou všechna místa kromě silnic a ulic, kde se ovšem místní člověk nezdržuje, protože by tu přes den nejspíš umřel.
Veřejná pláž
Abych ale nebyla jen negativní, musím přiznat, že místní lidé jsou opravdu velmi ochotní vám pomoci. Když se třeba ztratíte, nebo se potřebujete někam dostat, neváhejte ani chvíli a zeptejte se místního. Všichni mluví výborně anglicky a jsou velmi milí. Což ovšem vychází z předpokladu, že je město upraveno pro potřeby turistů. V autobusech uslyšíte nejdřív arabštinu, pak angličtinu. Na ulicích jsou také směrovky se vzdálenostmi k jednotlivým městským turistickým zajímavostem nebo k metru. Co je zajímavé, na turisticky neatraktivních místech je situace trochu otočená. Například je těžké se dostat na veřejnou pláž. Většina pobřeží je totiž zabraná pro účely hotelových rezortů. Veřejná pláž navíc nemá ani sprchu! Což ve městě luxusu beru jako paradox.
Poušť, aquapark i sjezdovka
Dubaj je připravena na „náročné turisty“, tedy na lidi, kteří mají opravdu hodně peněz a chtějí si je „užít“. Uměle vytvořené možnosti neberou konce: Můžete vyrazit do pouště, lyžovat na umělé vnitřní sjezdovce, užít si ubytování v nejdražších hotelech, zablbnout v obrovských aquaparcích nebo se třeba proletět nad městem, případně vyjet na nejvyšší budovu světa (Pro představu, lístek do nejvyššího otevřeného patra pro turisty vás vyjde na 3000 Kč.).
Pokud tedy máte dost peněz a nevíte co s nimi, Dubaj se vám bude nejspíš líbit. Jenže je tohle zážitek, za který chcete zaplatit stanovenou sumu? Já ne. Pravda, ani bych na to neměla, ale to je podle mě vedlejší. Moje zážitky se vytváří jiným způsobem. Většinou je k tomu potřeba zapojit místní lidi, kteří svou bezprostředností, otevřeností a lidskostí vytvoří předpoklad k neskutečným a nezapomenutelným situacím. To vám bohužel uměle vytvořené prostředí Dubaje nikdy nenabídne.
Přidat komentář