Myanmar konec a přes Dubaj domů
14.den – úterý 14.1.2020. Dnes nás čekaly poslední dvě hodiny na pláži. V 11.30 hod. jsme už hotelovým autem odjížděli na letiště v Thandwe. Tady nás poprvé a naposledy někdo „očůral“. Odchytla nás jedna paní, co se tvářila jako personál letiště s tím, že naše letadlo ještě není připravené, tak ať se posadíme zatím v té první místnosti. Šikovně nás navedla do své kavárny, kde sice dělala kafe z kávovaru, ale vyšlo nás to občerstvení na skoro 400,-Kč.
Do Yangonu jsme odlétali ve 13:20 hod. za 1.800,-Kč a po 50 minutách byli na místě. Nejdřív jsme shuttle busem přejeli zadarmo na mezinárodní terminál, kde jsme si dali batohy do úschovny (100,-Kč/batoh). Odtud jsme taxíkem přejeli na zastávku okružního vlaku – taxikář nám doporučil nastoupit na zastávce Kyaut Ye Twin. Měli jsme štěstí, protože nám vlak jel za 5 minut (jinak prý jezdí každý 40-60 minut). Cena 3,-Kč nás pobavila vzhledem k tomu, že celý okruh trvá cca 3,5 hodiny.
Vlakem
My jsme chtěli jet jen k Bogyote Market, což bylo jednu zastávku za hlavním nádražím a cesta tam trvala cca hodinu. Vlak je sám o sobě fakt zážitek – nastupují a přistupují různí pasažéři, ale také prodejci ovoce, zeleniny nebo třeba vajíček. Zajímavé je i pozorovat život vedle kolejí.
Když jsem dorazili na hlavní nádraží, docela dlouho jsme tam stáli. Uvažovali jsme se, že vystoupíme a těch 400 metrů dojdeme pěšky. Bohužel jsme tak neudělali. Vlak se sice vzápětí rozjel, ale na opačnou stranu – prostě se začal vracet. Miloš z něj chtěl vyskočit za jízdy, ale to jsme mu nedovolili a tak jsme jeli na první zastávku, kde jsme byli cca před 20 minutami a tam vystoupili. Na druhé straně zrovna přijel jiný vlak, který jel naším směrem, tak jsme to riskli, přeskákali koleje a vlezli do něj. Tam skoro nikdo nebyl, byl ještě v horším stavu než ten původní, ale odvezl nás zpět na hlavák. Nad dveřmi měl mj. cedulku zákaz líbání.
Vystoupili jsme tedy na nádraží a k tržnici došli pěšky. Smůla byla, že už bylo 17:15 hod. a všechny obchody za 15 minut zavíraly. Stihli jsme si tak dát jen mango džus a museli jsme se vypoklonkovat. Prošli jsme i nedaleký moderní obchodní dům, ale tam nás to nebavilo, takže jsme se vrátili ven do uličky plné pouličního občerstvení. Kousek jsme se prošli a pak si vzali taxíka k nejznámější yangonské pagodě Schwedagon.
Pagoda Schwedagon
K pagodě jsme dorazili za chvilku, ale pak jsme strašně dlouho stáli na semaforech. Taxikář nás ale nechtěl uprostřed křižovatky pustit ven. Dovezl nás nakonec ke vstupu, kde turisté museli zaplatit vstupné 160,-Kč. Dostali jsme zdarma vodu a kafe. Pak jsme výtahem vyjeli k pagodě, která byla opravdu nádherná, obrovská, plná zlata a Buddhů. Bylo tady asi nejvíc turistů, co jsme na nějaké památce viděli, ale i tak to bylo klidné a příjemné.
Od pagody vedla opět dlouhá zastřešená tržnice. Prošli jsme obchůdky v okolí a pak si dali u cesty poslední barmskou večeři. Odchytli jsme taxi a za 15 minut už vystupovali na letišti. Tady jsme zpět vyměnili neutracené peníze (téměř o nic jsme touhle dvojí výměnou naštěstí nepřišli) a vyzvedli si bágly z úschovny. Čekala nás noc na letišti, protože nám letadlo odlétalo do Dubaje až druhý den v 1:50 ráno. Ustlali jsme si proto na koberci před naším gatem a nebýt klimatizace, bylo by to i celkem fajn.
Dubaj
15.den – středa 15.1.2020 . Z Yangonu jsme odlétali s Flydubai v 1:50 hod. a do Dubaje dorazili po cca 6,5 hodinách letu. Batohy jsme dali do úschovny za cca 160,-Kč/batoh a metrem vyrazili k Burj Khalifa. Protože jsme do Dubai Mall přijeli už před devátou, nebylo skoro nic otevřeného, neboť téměř všechny obchody a občerstvení otvíraly až v deset. Nakonec se nám ale podařilo dobře nasnídat.
Nejdřív jsme si Burj Khalifu prohlédli za dne ze spodu a pak se už vydali do 124., resp. 125. patra. Lístky jsme měli koupené na 11 hod., ale přišli jsme tam dřív a nikomu to nevadilo. Skoro nikdo u vstupu nebyl, takže jsme v podstatě hned vyjeli výtahem nahoru. Výhledy byly opravdu impozantní. Postupně se to nahoře trochu začalo plnit japonskými turisty, takže jsme po půlhodince zase sjeli dolů a navštívili ještě akvárium a vodní ZOO.
Po svačince s výhledem na mrakodrap jsme se metrem vrátili na letiště, vyzvedli zavazadla a čekali na náš let v 17:15 hod. Měli jsme velké štěstí, protože ještě před pár dny byly v Dubaji záplavy a spousta letů buď neodletěla vůbec nebo měla velké zpoždění. My už měli nádherné počasí, i když je pravda, že když jsme do Dubaje přiletěli, byla příletová dráha jako po dešti.
Do Prahy jsme přiletěli ve 21 hod. Přetrpěli zimu při čekání na odvoz k autu a kolem půlnoci už uléhali do svých postelí.
Přidat komentář