CESTOPIS GRUZIE, ARMÉNIE 1
Původní trip do Himalájí jsme kvůli zemětřesení odpískali, on se nám v podstatě „otřásl v základech“ 3 dny před odletem 🙁 rozhodnutí o změně destinace se samozřejmě nedělalo lehce, bylo i obrečeno, ale všem nám bylo jasný, že jezdit do Nepálu nemá cenu. Kam ale jet? Já navrhovala Írán, Klárka s Péťou Srí Lanku, nakonec to skončilo Gruzií.
Párty s Emirates
Odlet z Prahy byl trochu hektický a chaotický – málo spánku, moc shánění informací, map, vybavení, foťáků,…. Naštěstí se úspěšně setkáváme v 13:30 na letišti v Praze, trochu ladíme bágly, dáváme poslední plzničku a dostáváme se na palubu „letadýlka“ společnosti Emirates. Ze začátku probíhá let klidně, pak si ale k jídlu dáváme první vínko a vodku s džusem a opět rozjíždíme slušnou párty. Máme super stewarda – Mohammada, který nám nakonec servíruje pití po dvou lahvičkách a ještě nám před přistáním dělá na památku fotku s věnováním.
Dubaj
Dubaj si nikdo z nás moc nepamatuje, jen zjišťujem, že musíme na jiný termínál a že se tam nedá dostat jinak než tágem, nějací típci nám říkaj, že to může stát tak 5-10 dolarů, takže když si taxikář říká o 15, do krve se s ním hádám, že nás chce šmelař natáhnout. Když začne skládat batohy zpátky do taxíku, vyměkáváme a dáváme mu 15$. Cestou zpátky zjišťujeme, že tady sou ceny daný a nikdo nás/vás tu natáhnout chtít nebude. Holt alkohol a předsudky vůči taxikářům sou potvory :-).
Zemětřesení v Nepálu
Na terminálu čekáme asi 2 hodinky, trochu pospáváme a určitě hrozně „nenápadně“ dávám pár fotek „exotických arabášů v prostěradlech“ pak se s námi dává do řeči jeden Čech, říká, že čeká na spoj do Nepálu- kufry narvaný lékama a jede pomáhat obětem zemětřesení…. mazec.
Směr Tbilisi
Chvíli nato se naloďujem na palubu letadla společnosti Fly Dubai do Tbilisi. Let je naštěstí poloprázdný, takže nám nikdo nedělá problémy s váhou a rozměry batohů. Jinak Fly Dubai je low cost a la Ryanair – platíte i za sluchátka a pouštění hudby nebo filmu a je tam málo místa na nohy. Jen co usedáme, my s Péťou (teda spíš Péťa se mnou) sharuje pečený žebírko, Klárko odmítá, že tohle jíst nebude (chudák- ještě neví jaký peklo na talíři ji s námi čeká) a pak spokojeně vytuháváme a rozlámaní se budíme až při přistání v Tbilisi.
na konec cestopisu
Přidat komentář