• Menu
  • Menu

Japonsko 1

Andy

Stopem z Prahy do Berlína, aneb: „Do Japonska? Tak to máte špatný směr slečny!“

Přestože jsme společně ob-stopovaly celé havajské ostrovy, na velkou Evropu si ani jedna z nás zatím netroufla. Nejdřív jsem se trochu bála. Přeci jen, z Prahy do Berlína je to skoro 400 km. Dá se to zvládnout za jeden den?

Andy objevila skvělou internetovou stránku pro stopaře-začátečníky i pokročilé: hitchwiki.org. Zde se dá jednoduše najít podrobný postup, jak stopovat z jakéhokoli místa na jakékoli jiné místo planety. I my jsme ji využily a zjistily podrobný průběh naší cesty.

Je krásný slunný den. Úterý 28. 9. Devět ráno. Den jako stvořený pro stopování. Společně s Andy se setkáváme na poslední zastávce metra C – Letňany. Náš plán zní jasně. Jakkoli se dostat během tohoto dne do Berlína, kde na nás už čeká náš kamarád Tobi. Jdeme společně na benzínovou pumpu, ze které bychom měly podle návodu začít stopovat. „Hele, tamhle stojí auto s německou poznávací značkou.“ říkám Andy. „Tak se jdi zeptat, jestli nejede náhodou do Berlína.“ Ptám se tedy svou lámavou němčinou, jestli by nás řidič nesvezl do Berlína. Ten bohužel jede jen do Drážďan, tak nás hodí alespoň tam. Super! Že by to stopování bylo opravdu tak jednoduché?! Za Drážďanami nás vyhazuje na jedné z benzínových pump, právě včas, abychom se mu nepočůraly v autě.  Po čůrající pauze mi Andy ukazuje další auto. „Hele tihle jsou v pohodě, ochotně mi zapálili cigaretu, ty by nás mohli vzít.“ Opět stejná taktika, jdu k autu se dvěma mladíky a ptám se, jestli by nás neodvezli do Berlína. Chvíli se na sebe koukají a pak řeknou: „Jo, proč ne.“ Uf. Jeden aspoň trochu mluví anglicky, a tak se můžeme lépe domluvit, kam přesně potřebujeme. V jednu hodinu odpoledne už sedíme na lavičce v parku u Reichstagu a cpeme se navařenými řízečky. Tak tohle jsem opravdu nečekala. Za čtyři hodiny z Prahy do Berlína?! Asi budu stopovat častěji J .

Berlín
Berlín

Zjišťujeme, že jsme se ocitly přímo v centru Berlína, a proto si odkládáme zavazadla na místní Hlavní nádraží. Společně pak obdivujeme všechny architektonické pamětihodnosti města, které jsem předchozího dne vytiskla z archiwebu. (pozn. Internetová stránka o architektuře.) Zastavujeme se přímo u Reichstagu a objednáváme si prohlídku kupole zadarmo. Zde se dovídáme o všech zajímavých budovách v okolí i o samotném sídle německého parlamentu.

Po návštěvě pokračujeme k Památníku holocaustu, který jsem chtěla navštívit už několik let. Jedná se o obrovský prostor, který je „zastavěný“ pouze kvádry různých výšek a náklonů. Společně s jemnější texturou okolní dlažby vypadá místo naprosto skvěle a láká k navštívení mnoho berlínských turistů. Naše kroky vedly pak dál skrz centrum, a když jsme zjistily, že se už začíná stmívat, obrátily jsme směr a vydaly se pro batohy na nádraží a dál k Tobimu do bytu. Ten nás poznal už z dálky: „Dvě siluety s obrovskými batohy? To můžete být jedině vy dvě.“ Pověděl nám se smějící se tváří hned na uvítanou. Jeho dalším vtipem byla průpovídka, kterou pověděl snad všem svým kamarádům, které jsme potkali: „Víš, proč jedou do Japonska? Protože jsou tam nejlevnější letenky.“ Reakce jeho kamarádů zněla také vždy stejně: „Do Tokya přes Amsterdam? To máte trochu blbý směr, ne?“ No, co na to říct. Je to hold pravda. Zpáteční letenky z Amsterdamu do Tokya a z Tokya do Budapeště za 300 euro. No nekupte to že, když je to tak levný.

Po uvítacím ceremoniálu jsme pak společně vyrazili ještě do parku na promítání filmu. Trochu mě zarazilo, jak strašná zima je venku. S sebou jsem si totiž vzala jen sandály, a tak jen doufám, že v Japonsku pak někde nezmrznu.

na konec cestopisu

 Cestopis následující den

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář