Narita , konec cesty a hurá do Evropy
Naše nová couchsurferská rodina nám nechala celý jeden pokoj svého domu k užívání. Bylo to skvělé. Postupně jsme totiž za svůj japonský výlet nahromadily spoustu věcí, které jsme si teď potřebovaly trochu utřídit – takže jsme měly v našem pokojíku neskutečný bordel.
Vstaly jsme brzy. A dokonce jsme dostaly i čerstvě pomixovanou ovocnou šťávu. Společně s celou rodinkou jsme pak vyrazily směr město Narita. Když jsme dorazili, bylo něco málo po osmé ranní. Jindy turisticky atraktivní oblast byla nyní prázdná. Všichni ještě spali. Procházely jsme se městem, které se pomalu probouzelo k životu, až jsme došly k místnímu chrámu. Zde šlo v procesí pár mnichů, které jsme se rozhodly následovat. Jak se brzy ukázalo, zvolily jsme správný směr, protože mniši šli směrem do chrámu, kde sloužili nejspíše buddhistickou mši. Samozřejmě jsme se zvědavostí nejdříve nakoukly dovnitř a poté si i přisedly.

Po mši jsme se procházely místním chrámovým komplexem s překrásnou zahradou. V jednu hodinu jsme pak měly sraz s Takaem – naším starým známým průvodcem po Edo Tokio muzeu. Poznaly jsme ho už z dálky. Společně jsme pak zašly na oběd a po obědě se ještě prošly městem. Bylo to skvělé, mít sebou opět nějakého průvodce, který rozumí japonštině. Nejvíce jsme toho využily během návštěvy obchodů s různými typickými nakládanými potravinami, u kterých jsme podle zraku nedokázaly ani určit, jestli je to zelenina nebo maso. S Takaem jsme se rozloučily, ale zároveň jsme věděly, že se s ním za pár týdnů opět setkáme. Měl totiž naplánovanou cestu do Evropy, v rámci které chtěl navštívit i Prahu a Lednici.
Na našeho couchsurfera jsme počkaly na domluveném srazu na nádraží. Společně jsme se pak vydali na nákupy všech možných suvenýrů – dovezl nás do speciálního obchodu, kde se daly nakoupit celkem levné, ale kvalitní výrobky. Poté následovala odysea za hrncem na vařenou rýži, který si Andy chtěla přivézt domů. To bylo opravdu vyčerpávající.
Konečně jsme se dostaly domů. Večer jsme pak pomáhaly uvařit večeři na italský způsob. Dokonce jsme dostaly do ruky i vidličky, které nám v místních poměrech přišly úplně nepatřičné a měly jsme co dělat, abychom je dokázaly správně použít J . Bylo skvělé, že celá rodina uměla výborně anglicky, takže jsme mohly společně dokonce i vtipkovat. Po večeři jsme už neměly více energie, a tak jsme šly rovnou spát.

Vzbudily jsme se do posledního japonského dne. Jak ho strávit? Jak jinak než nákupy J. Opět jsme dostaly odvoz. Tentokrát na letiště, kde jsme zcela zvláštním způsobem nakonec strávily téměř celé dopoledne. Z letiště jsme pak odjely opět do Narity, kde jsme měly sraz s dalším couchsurferem. Ten nás vzal do typicky japonského baru, kde jsme si daly výborné japonské nudle. Nechyběl ani zákusek v podobě zvláštního jogurto-želé. A potom jsme opět řešili nekonečný problém s hrncem na nudle, který se nám doposud nepodařilo vyřešit. Vyzkoušely jsme konečně i zmrzlinu ze sladkých brambor a dýně, která mě i přesto, že byla sladká, a že to byla zmrzlina, příliš nenadchla. A pak už nezbýval čas na nic, než na cestu zpět na letiště. Tady Andy konečně objevila obchod, kde si mohla koupit onen rýžový hrnec, který by měl stejné napětí, jako je v Evropě, a který měl i evropskou zástrčku.
Na letišti nás vyzvedl náš couchsurfer a jestli si myslíte, že tím naše nákupy skončily, tak se mýlíte. Následoval obchod s alkoholem, kde jsme potřebovali nakoupit tradiční saké a piva a jiné potraviny. Poté jsme odjeli do sexshopu, kde jsme potřebovali koupit kreslený erotický časopis a nakonec jsme jeli vyzvednout zbytek rodiny a jeli do restaurace s all you can eat, kde jsme se (jak jinak) strašně přejedli. Zajímavé bylo pozorovat osazenstvo tohoto podniku. Byli zde jenom opravdu tlustí Japonci, což je na tuto zemi zcela výjimečné a nezvyklé. No a celý den se jak jinak zakončil v obchodě, kde jsme nakoupily zbytek potravin- převážně čaje.
Uf. A teď to všechno nějak zabalit. V pokoji to vypadalo jako po výbuchu.

Ráno jsme se rozloučily s celou rodinou. Náš couchsurfer nás poté odvezl autem až na letiště, kde nám v 9:25 letělo letadlo do Říma. Po nekonečném letu, kdy jsme se rozhodly skamarádit s letušákem a opít se červeným vínem, jsme konečně přistály v Římě. Tady nás celkem nelogicky opět prohledaly, a pak nahnaly do letadla. Ve chvíli, kdy jsme už hodinu čekali na ranveji, jsme zcela vystřízlivěly z typické japonské dochvilnosti. Už jsme zase v Evropě, došlo nám.
No a v Budapešti? Tam se nám velmi rychle rozplynuly všechny sny o lidském a vstřícném zacházení. A to stačilo přijít pouze na letištní informace. „Už abychom byly doma.“ s touto myšlenkou jsme se nakonec rozhodly, že v Budapešti nezůstaneme, a že pojedeme ještě přes další noc rovnou domů. Po nekonečné cestě z Japonska, konečně doma!
KONEC CESTOPISU!
Dobrý den – ahoj Andy(pokud to nevadí),
velice mě zaujal Tvůj popis cesty Japonskem, kam se chystám s naší rodinou letos v létě.
Chtěla jsem se Tě zeptat na tzv.coach surfing, který zmiňuješ ve svém podrobném popisu Japonskem.
1)Je v Čechách, nejlépe v Praze nějaký ambasador, kterého bych mohla kontaktovat, event. se s ním sejít ohledně podrobností?
2)Nebo se stačí pouze zaregistrovat?
3) Pokud mám o spolupráci zájem, musím bezpodmínečně mít možnost nabízet ubytování nebo lze spolupracovat i jinak?
4) S coach surfery v Japonsku jste se domlouvala přes internet na přesném čase a místě setkání ?
5)Je podmínkou pobývat u surfcoacherů více než 1 noc?
6)Kolik lidí je coach surfer schopen ubytovat najednou? My budeme 4. Myslíš, že by to mohl být problém?
Pokud bys měla nějaké konkrétní spojení na coachsurfingovou organizaci, moc ráda bych Tě o ně poprosila.
Ještě k cestování po Japonsku.
7) Pokud se jezdí Shinkansenem, je nezbytné si udělat rezervaci dlouho dopředu nebo krátce nebo vůbec?
8) Platí railpass i na ostatní vlaky, kromě městské dopravy? Dá se využít např. z letiště Narita do Tokya a event. někde po Tokyu?
9) Ohledně itineráře, měla jsi zjištěná další vlaková spojení předem nebo až po příjezdu na jednotlivá nádraží? Zjišťovala jsi tyto info u personálu na nádraží či v jízdním řádu či po internetu? Dal se využívat internet všude nebo omezeně?
10) Používala jsi k něčemu telefon a jak to fungovalo? Je iphone OK?
Pokud bys měla chvilku a chuť se o své zkušenosti podělit, moc rády bychom Tě poznaly.
Moc děkuji a těším se na odezvu.8-)
Zuzka a spol
Ahoj Zuzko,
velice mě těší, že tě náš cestopis zaujal – Japonsko je opravdu úžasná země a neznám asi nikoho – kdo ji objevoval naším způsobem 🙂
ted k tvým dotazům:
1/kje couchsurfingu : určitě si předči odkazy níže – od Jana Schlitz,
je důležité pochopit smysl couchsurfingu – je to o výměně kultur a ne o ubytování zdarma – to je jen takovým bonusem.
nemusíš nikoho ubytovávat – ale nikdo také nemusí chtít ubytovat tebe – pokud nebudeš mít vůbec žádné reference bude to mnohem těžší
2/ jinak se samozřejmě stačí pouze zaregistrovat. Jelikož žiju v Praze, dostávám denně přes 20 emailů od dalších couchsurferů a některé okamžitě mažu – jelikož jsou neosobní a z emailu hned poznáš kdo chce jen přespat a kdo se chce opravdu něco odzvědět o nás jako lidech – proto je emal, který posíláš už konkrétním lidem opravdu moc důležitý.
3/ ne každý má možnost ubytovat a tak spoustu lidí nabízí jen Coffee and Drink – kdy se sejdete, popovídáte, můžeš jim ukázat město, vzít je na výlet – cokoliv
je možné organizovat různé společné události pro větší skupinu – hospoda, výlet, karaoke…. cokoliv, tematické večeře
4/ano, domlouvali jsme se asi tak 1 měsíc dopředu – byly místa, kde jsme ubytování nesehnali, tak jsme jeli nakonec úplně jinam – věděli jsme, že ať v Japonsku navštívíme jakékoliv místo, bude to nezapomenutelný zážitek. jak píšeme o Kanazawě na koncert Waidiko – to byla velká náhoda, napsala mi jedna couchsurferka jestli tam jsme, že nás veme na koncert. My už byly 1000km daleko tak jsme se otočili domluvili s ní i nocleh a jeli na nečekaný výlet. Vždy jsme měli přesné místo srazu, nebo jsme měli jejich adresu – což většinou moc nepomohlo, systém číslování domů jsem nikdy nepochopila. A většinou jsme měli i telefon – ten jsme většinou využili, pokud jsme to nemohli najít. poprosili jsme někoho na ulici aby zavolal a vysvětlil nám cestu.
5/žádné podmínky neexistujou – vždy záleží na domluvě, zpravidla to bývá 1-3 noci, ale to má každý ubytovatel napsáno ve svém profilu včetně maximálního počtu hostů.
6/ 4 lidi je dle mého názoru už opravdu hodně – můžete se ale rozdělit….
Japonské bytečky jsou opravdu miniaturní, z míst které jsem navštívila je jen pár lidí kde by se čtyři lidi bez problémů vešli…
7/vlaky jsme si rezervovali vždy až na místě, když jsme vymysleli kam chceme jet – stačí si dojít na informace, ukázat rail pas a říct kdy a kam chcete – spoje vám najdou sami a rezervaci udělají. bez ní nelze vstoupit vůbec do vlaku.
8/rail pas se dá využít na všechny vlaky, které patří pod JR – v Tokiu jsou to asi 2 nebo 3 linky, ostatní jsou soukromé společnosti. Dále se dají použít na některé noční dálkové autobusy – my jsme je nezkoušeli, ale je to také dobrý způsob jak ušetřit noc. jsou dost pohodlné.
Pokud byste navštívili Hirošimu – platí vám railpass i na cestu trajektem na Myijajima.
jinak systém jízdenek je v Japonsku velice jednoduchý – tam kde neplatí railpas – kupte se tu nejlevnější jízdenku v automatu, ta vás pustí do areálu nádraží a po výstupu z vlaku vás už nepostí ven. Stačí si dojít k okénku u těchto zábran a cestu doplatit.
cesta z letiště pokud si dobře pamatuju byla v ceně, na letišti si rovnou railpass aktvujete.
9/zjištovali jsme na nádraží. internet byl docela problém, každej má data v mobilu a veřejné wifi nejsou. jedině ve Starbucks coffee, ale je potřeba se nejdříve zaregistrovat – což bez netu nejde – poprosili jsme někoho tam.
10/telefon jsem používala jen na sms domů že jsme v pořádku, jinak vůbec – měla jsem nějakej obyčejnej a fungoval – ideální je zeptat se operátora
pokud budete mít další dotazy klidně napište. ted odjíždím za dalším dobrodružstvím a budu zpět až v dubnu – pokud vás cestopis bavil máte se na co těšit…
přeji všem štastnou cestu
Andy
COUCHSURFING více 🙂
http://www.kamsevydat.cz/couchsurfing-neni-pro-kazdeho/
http://www.kamsevydat.cz/couchsurfing/