BRUNEI O DEN VÍCE
Ráno jsme si skočily dolů na snídani a zakecaly se pro změnu s jedním místňákem, byl to zdejší zahradník. Wifi zde zase nešla, tak nám zahradník udělal hotspot. Potřebovaly jsme si totiž koupit letenku z Miri do Mulu. A zjistit, jak nám jezdí busy. Plán je jasný , jak to zařídíme, vyrazíme na cestu. Zjistily jsme, že jedinej bus, kterým se to dá stihnout nám ráno ujel 🙂 takže nám nezbývá než si koupit letenku na zítra a ještě jeden den se kochat Brunejí.
Domluvili jsme se se zahradníkem, že nás odpoledne veme na výlet. Doporučil nám denní program – návštěva The Royal Regalia a pak plovoucí vesnice.
The Royal Regalia
The Royal Regalia je asi 3 minuty pěšky z našeho hostelu a tak se tam rovnou vydáváme.Vůbec netušíme, co nás čeká. Budova je obrovská a uvnitř jsou samí usměvaví lidé, nechtějí žádné vstupné, jen nás upozorňují na zákaz fotografování, to je možné až po prohlídce v hlavní síni. Vyrážíme tedy v bačkorách na průzkum, je zde úplně vše, co se týká sultánovy rodiny. Od darů od ostatních zemí, přes rodinné fotografie, korunovační klenoty a další….Prohlídka je celkem zajímavá a pokud by byl někdo hodně fanatický a chtěl i všechno číst, určitě by se tu zabavil alespoň na celý den – třeba nějaký deštivý.
Ifča fotí v zákazu !!
V suvenýr – shopu jsme koupily pár magnetků a Ifča si šla fotit hlavní síň, mezitím jsme potkaly Rakušanku z našeho hostelu, já s ní čekala na Ifču až dofotí. Ifča si v zápalu focení vůbec nevšimla, že se přemístila i s foťákem do dalších místností a tam ji nachytali. Byla požádána o ukázku a smazání pořízených fotografií. Ifča jim s úsměvem ukázala nefunkční displej, že to asi nebude možné a stráž i s jejím foťákem odkráčela. Když jsme si při odchodu foťák vyzvedly, modlily jsme se, aby nám tam nějaké fotky zůstaly.
Plovoucí vesnice Kampong Ayer
Pomalu jsme se vydaly do plovoucí vesnice Kampong Ayer, kterým se také říká Benátky východu. Jde o unikátní největší plovoucí vesnici na světě, ve které žije více jak 30,000 obyvatel, tedy přes 10% brunejského obyvatelstva. Veškeré domy mají pitnou vodu a elektřinu a staví se zde i nové betonové dvoupatrové domy. Mezi centrem města a Kampong Ayer jezdí převozníci, kteří vás převezou za 0,5 – 2 brunejské dolary (1BND=18,7Kč). Tito převozníci mají krásné dřevěné loďky, kterým se přezdívá plovoucí rakve, jezdí tu celou noc, vlastně vás odvezou kamkoliv.
My jsme ukecaly převoz za 2BND pro všechny. Cesta trvá asi tak minutu a pak se člověk může hodiny procházet po vesnici, je zde moc pěkné muzeum, vyhlídková věž, benzínová pumpa, sportoviště, prostě vše co si takové 30,000 město ve městě zaslouží. Dlouho jsme zde hledaly něco k snědku, až nás jeden místňák doprovodil až do místa určení. Bez něho bychom tuto restauraci, ke které vedla velice spletitá cestička skrz několik domů, nikdy nenašly. Prohlédly jsme si vesnici a pak pomalu vyrazily zpět za naším zahradníkem, natěšené na další výlet.
Sultán má největší sbírku luxusních aut na světě
Zahradník nás naložil do svého super hustého Land Roveru – prej je to jeho koníček sbírat velká auta. Asi to mají v této zemi po sultánovi, ten má největší sbírku luxusních vozů na světě, něco přes 5,000!!!
Istana Nuru Iman – sultánův palác
První naší zastávkou byl sultánův palác z druhé strany, ne teda, že bychom z něj zase něco viděly, klasika jen obrovská brána, obrovský park a někde v dáli špičička budovy, to snad není možný, jak to,že to není odnikud vidět? Istana Nuru Iman byl dokončen roku 1985, stál úctyhodných 1,4 miliardy amerických dolarů a nachází se zde „pouze“ 1,788 pokojů: z toho 257 koupelen, banket pro 5000 hostů a mešita pro 1500 muslimů, 5 bazénů, garáž pro 110 aut a další nesmysly. Nic z toho jsme samozřejmě neviděly, jediné, kdy se dá tohle všechno spatřit, je konec ramadánu, kdy zve sultán všechny na pokec a parádní hostinu ! Grilovačka s vepřovým to asi nebude, ale určitě to stojí za to :). My jen letmo nakoukly do zahrady, zrovna když jsme se fotily, brána se otevřela a my myslely, že můžem na návštěvu, stráž nás ale dál nepustila..
Parčík Laluan taman peranginan tasek lama
Další naší zastávkou byl takovej milej parčík Laluan taman peranginan tasek lama, který využívají místní obyvatelé k příjemné procházce, joggingu, venkovnímu cvičení a relaxaci. Běhají tu makakové, je tu vodopád a moc příjemný vzduch.
Mešita Jamie Asr
Dále sjme zajely k druhé nejvýznamější mešitě Jamie Asr. Do mešit mohou, po zapůjčení burky, i nemuslimští turisté. Obešly jsme mešitu, udělaly pár fotek naslepo – jinak to náš rozbitej digitál neumí….
Nejdražší hotel světa
Poslední zastávkou, nemůže být nic jiného, než asi nejdražší hotel na světě. Pokoje, od 200-2000 amerických dolarů za noc, vysvětlují své. The Empire Hotel and Golf resort má 6, možná sedm hvězdiček. Hotel nechal postavit bláznivý bratr sultána, princ Jefri. Ten ho postavil jen tak pro svou zábavu, v hotelu byly obrovské pařby, které jsou jinak v zemi zakázané. Stavba tohoto hotelu stála sultána majlant a možná i víc 🙂 a tak už dle žebříčku forbes není druhým nejbohatším mužem planety, bratr ho svým utrácením a hlavně stavbou tohoto hotelu o dost připravil. Hotel si na sebe nevydělá ani za 100 let. Kromě luxusu je to opravdu megalomanské dílo, divadla, kina, laguny, golf, pláž, mnoho nádherných pokojů a já nevím, co ještě. Bratr odešel do exilu, aby zemi úplně nepotopil.
Projeli jsme si celý areál a vydali se na pláž omrknout brunejský západ slunce a pak trochu adrenalinu.Vydali jsme se s naším offroad autem zkratkou do džungle. Rakušance se to moc nelíbilo a nakonec ani zahradníkovi, písku tu bylo víc než dost a po tmě v džungli žádná sranda, tak sme to asi po deseti minutách otočili zpět.
Restaurace Aminah Arif
Už nám všem pěkně kručeli bříška a tak zahradník vymyslel návštěvu zdejšího podniku restaurace Aminah Arif s ochutnávkou místní speciality. Ambuyat – jak to popsat. Už jste někdy jedli něco slizkého a tahavého, jak lepidlo? Tak to je přesně ono, namotává se na bambusové hůlky a pak se jedno velké slizké sousto namočí do omáčky a polkne. Chuť? Celkem žádná. Vyrábí se ze ságového škrobu, opravdová „delikatesa“…
Ani třešňová šíša se v Bruneji nesmí
Už jsme byly docela unavené, ale nemohly jsme po tak krásném výletě zahradníkovi zkazit radost s nějakou tou rošťárnou…a tak jsme se nechayi zatáhnout do bytu jeho kamaráda, který byl někde pryč a všichni jsme si společně dali šíšu, teda jen třešňovou, ale ani to se v Bruneji nesmí.
To byl náš poslední parádní brunejský den, víc už snad kromě džungle, který je na Borneu víc než dost v Brunei asi neuvidíme….
cestopis následující
Přidat komentář