Zanzibar
Snídaně byla servírovaná na střeše hotelu – chléb, máslo, marmeláda, vajíčka, ovoce, káva a čaj. V devět hodin nás před hotelem vyzvedl Mohamed – náš průvodce při spice tour. Odvedl nás na nedaleký plácek, odkud jsme měli vyjíždět. Měli jsme půl hodiny zpoždění, ale nakonec jsme vyrazili a s námi i jedna rakouská rodina dlouhodobě žijící v Zambii.
Plantáž
První zastávka byla na trhu, kde Mohamed koupil jídlo na oběd, který byl v ceně výletu. Pak jsme již pokračovali kolem perských lázní Kidichi na plantáže. Výlet sestával z procházky s průvodcem po farmě, kde se pěstovalo koření – hřebíček, pepř, skořice, vanilka, kardamom, kurkuma, ylang-ylang… Zarazila nás např. rostlina jódu nebo oreláníku barvířského, z jehož plodů se získává sytě červená barva. Ochutnali jsme i některé z místních druhů ovoce – jack fruit, pomelo nebo karambolu. Celou dobu nás doprovázeli další dva místní kluci, kteří z palmových listů pletli náramky, náhrdelníky, prstýnky nebo kravaty. Po skončení procházky jsme se zastavili u stánku s kořením – výběr nebyl moc veliký, ale přesto jsme něco nakoupili. Jak jsme záhy zjistili, nebyl to moc výhodný obchod, protože u místa, kde jsme obědvali, byl další krámek s mnohem větším výběrem i s lepší cenou. Pytlík koření se dal pořídit za 1.000 TZS, 5 kusů vanilky za 5.000 TZS.
Jeskyně, kde se ukrývali otroci
Po výborném obědě (rýžový pilaf, zelenina špenát) jsme ještě zajeli do jeskyní, ve kterých byli po zrušení otroctví ukrývání otroci – Mangapwani. Kousek od jeskyně už nás čekalo naše první zanzibarské koupání. Byl celkem odliv, ale během té hodiny, kterou jsme strávili na pláži, se moře zase hodně přiblížilo.
Při cestě zpátky jsme se nechali vysadit u přístavu tak, abychom si mohli koupit jízdenky na trajekt na nedělní odpoledne. Ačkoli jsme obešli asi 4 stánky, nepodařilo se nám jízdenky koupit v dolarech. Cena měla být 35USD, ale jakmile to přepočítali na šilinky, chtěli 70.000TZS na osobu, což je pořádně nevýhodný kurz. Nedalo se nic dělat, museli jsme pro šilinky do směnárny a pak už jsme lístky opravdu koupili, i když z počátku dělali problém s tím, že nemáme všichni pasy. Při cestě trajektem jsme od jedné z pasažérek zjistili, že ona si lístek v dolarech bez potíží koupila, tak nevím, kde se stala chyba.
Pěšky jsme se podél moře dostali blíž k našemu hotelu a pak prošli uličkami Stone Town a zastavili se na kávu (a já mango lassi) v hezké kavárničce Zanzibar coffee. Nenechali jsme si ujít ani západ slunce nad mořem. Kolem nás probíhali nějaké místní lekce capuery, tak bylo na co se koukat. Na cestě zpátky jsme se stavili pod naším oblíbeným stromem na večeři – tentokrát jsme si každý dali dva hamburgery za 1.200 TZS kus a pokračovali na terasu našeho hotelu.
Kendwa
Po snídani jsme šli pěšky na zastávku dalla – dalla, která se nacházela na Creek road kousek za tržnicí, u které jsme den předtím stavěli pro jídlo. Dalla-dalla 116 byla na místě, takže jakmile jsme nastoupili, mohlo se vyjet. Martin nakonec musel sedět vedle řidiče, protože dozadu se se svými téměř 2 metry nemohl vejít. Batohy nám přidělali na střechu, ale protože za chvíli začalo pršet, naházeli nám je nakonec dovnitř pod nohy. Vzhledem k tomu, že se vevnitř nedalo hnout, jsem docela obdivovala místní, že vůbec neremcají. Cena za cestu na sever ostrova byla 2.000 TZS za osobu + 1.000TZS za batoh. Za cíl naší cesty jsme si vybrali městečko Kendwa, které dle průvodce není tak turistické jako známější Nungwi (právě tam byla konečná zastávka dalla-dalla, ale my museli vystoupit dřív a cca 1,5 km dojít pěšky). Bylo vedro, takže i těch pouhých 1,5 km s bágly na zádech dalo celkem zabrat. V Kendwě to navíc vypadalo, že nenajdeme žádné ubytování, na které bychom měli finance.
Sunset Bungalows
Zkusili jsme se zeptat v Sunset Bungalows a nakonec jsme vzali hotel zatím na jednu noc – dostali jsme dvoj-bungalov kousek od pláže za cenu 140 USD/6 lidí se snídaní. Domluvili jsme, že na další noc najdeme něco levnějšího, ale nakonec lenost zvítězila a doplatili jsme si tady i druhou noc. Hned jsme se převlékli do plavek a celý den jsme strávili na pláži. Moře bylo úžasné, jeho barvy neskutečné a odliv téměř žádný (zatímco na východě ostrova ustoupí prý moře až 1 km). Nikde nebyli téměř žádní lidé, k dispozici jsme měli lehátka s matracemi i slunečníky a nic nám nechybělo.
Trochu problém jsme měli s tím najít něco k večeři. V hotelu to bylo na naše poměry drahé a za bránou zas nic nebylo, resp. když jsme viděli ty mouchy a mravence, co olézají vysušené ryby, neměli jsme zrovna chuť. Na konci vesnice jsme našli nějakou rybí restauraci, takže jsme skončili tam – kluci si dali ryby, já indické kari a holky těstoviny a všichni jsme byli víceméně spokojení, jen cena byla od 7.000 do 10.000 TZS za jídlo, což se s jídlem na ulici nedá srovnat. Na cestě zpátky jsme ještě koupili vodu a pak už oslavenec Petr dostal hobla na pláži. Noc byla dost divoká, protože v našem hotelu probíhala párty – hudba byla tak hlasitá, že se nedalo spát (vyjma Verči, která to vůbec nezaznamenala).
Přidat komentář