Pláže Zanzibar
Po snídani jsme strávili celý den na pláži s cca dvouhodinovou polední pauzou v hotelovém baru. K obědu a večeři jsme si dali, co dům, resp. batohy daly, takže zbytky ovoce, instantních polévek a sušenek z domu. Kupodivu nás to zasytilo a nikdo hladem netrpěl. Odpoledne jsme se šli projít po pláži, nasbírali mušle a nakoupili u místních prodejců pár cetek na památku. Prostě prázdninový den se vším všudy.
Zanzibar Town
Poté, co jsme se nedělně nasnídali, jsme se zabalili a vydali se na cestu do Zanzibar Town (celou dobu jsme pobývali na jednom z ostrovů Zanzibarského souostroví, a to na ostrově Unguja, který je největší a nejdůležitější. Zanzibar si zachovává určitou míru autonomie, ale jinak je na Tanzanie samozřejmě dost úzce napojený).
Hned za bránou hotelu jsme se domluvili s taxikářem, že nás za 6.000TZS odveze na dalla-dallu do Nungwi. Šikovný taxikář nám však dalla-dallu odchytil již po cestě, takže jsme si jen přesedli a pokračovali do Zanzibaru. Tentokrát po nás nikdo nechtěl platit za batohy, takže nás cesta stála celkem jen 12.000 TZS. V Zanzibaru jsme zašli do Flaminga, kde jsme předtím bydleli, a domluvili se na tom, že si tady necháme cca na dvě hodiny batohy. Měli jsme právě tak dvě hodiny času na courání po Stone Town a na nákup suvenýrů (mě se konečně podařilo koupit dvě paera pro holky za cenu 18.000TZS – Lenka se při smlouvání nedala).
Lodí do Dar es Salaamu
S batohama na zádech jsme se přesunuli do přístavu a zjistili, že máme lístky do bussiness třídy (řekla bych, že turista se do economy ani nedostane). Pro nás to znamenalo čekání v klimatizované hale, kde jsme dostali i kávu a čaj. Vypluli jsme s cca půlhodinovým zpožděním, tj. v 16 hod. (jde o poslední denní trajekt, pak se dá plout ještě v noci, ale to bychom připluli do Dar es Salaamu až v šest ráno, což pro nás bylo pozdě). Na trajektu jsme strávili cca 2 hodiny v pořádné kose a také za vydatného houpání, což jsme s Lenkou vůbec neocenily.
Let z Dar es Salaamu do Istanbulu
V přístavu v Dar es Salaamu se na nás vrhla banda naháněčů, ale odolali jsme a vydali se směrem k zastávce dalla-dalla „Posta“, kde jsme chtěli chytnout něco, co nás dopraví na letiště. Po pár minutách nám bylo vysvětleno, že na přímo to nepůjde, takže jsme se nejdřív dostali na zastávku Kariakoo (400TZS/osoba). Na letiště se sice dalo dostat i tuk – tukem, ale za něj chtěli 20.000TZS a my bychom potřebovali dva. Z Kariakoo jsme pak dalším autobusem přejeli na hlavní silnici táhnoucí se kolem letiště (400TZS/osoba). Nejdřív jsme se vydali špatným směrem k terminálu vnitrostátních letů, ale jedna dobrá duše nás vrátila na správný směr.
Měli jsme ještě moře času, takže jsme zašli na poslední večeři. Byli jsme dost rozmlsaní z předchozích jídel, takže jsme tentokrát moc nadšení nebyli, ale splnilo to účel. Miloš pak na trhu utratil poslední peníze a před námi bylo dlouhé čekání před letištěm, než nás pustí do haly. Dostali jsme se sem totiž už kolem sedmé a letělo nám to až ve 4.30 hod. ráno. Naštěstí bylo teplo a před halou hezké lavičky i záchody, tak se to dalo přežít.
V jednu ráno jsme šli do haly a za chvíli začalo odbavování. Ačkoli jsme byli skoro první, trvalo to našemu chlapíkovi suverénně nejdéle. Let z Dar es Salaamu do Istanbulu byl trochu zpožděný, takže jsme odlétali cca v 5 hodin. V letadle jsem pro sebe měla tři sedačky, tak mi těch 7 hodin docela uteklo a hezky jsem se prospala. V Istanbulu jsme byli v 11 hodin a před námi bylo 5 hodinové čekání na přípoj. Každý se už těšil domů, utíkalo to proto hodně pomalu. Do Prahy jsme odlétali ve čtyři a za dvě a půl hodiny už byli na letišti Václava Havla. Aby to nebylo moc idylické, nepřiletěl Lenčin batůžek, takže jsme si ještě počkali na vyřízení reklamace a pak už konečně vyrazili na poslední část naší cesty – na trasu Praha – Trutnov. Jelo se dobře a tak jsme po 37 hodinách dorazili do cíle!
Pocity:
Pokud budu mluvit za sebe, byla jsem ze své první cesty do „černé Afriky“ nadšená. Všechno vyšlo přesně podle plánu, lidé byli fajn, smlouvání na únosné míře… Za celou dobu nás nepotkalo nic hrozného a jediné, co nám vadilo, bylo, že jsme neviděli lva ani levharta.
Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou – Móhandás Karamčand Gándhí
Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe – Sokrates
Přidat komentář