Národní park Arusha
V noci začalo pršet. Věřili jsme, že to do rána přejde, ale naprosto netypicky pršelo více či méně celé dopoledne, což mimo jiné znamenalo, že se poměrně dost ochladilo. Byli jsme v kraťasech a bundách, což rozhodně nebylo vhodné oblečení – sneslo by to pevnou obuv s ponožkami a dlouhé kalhoty. S řidičem jsme byli domluveni na 7 hod. a samozřejmě dorazil ještě s předstihem. Tentokrát jsme měli trochu jiné auto, protože to původní začalo stávkovat. Všichni jsme se shodli, že to staré vozítko bylo rozhodně pohodlnější.
Během pár minut jsme dojeli ke vstupní bráně NP Arusha. Po zaplacení vstupného opět v souhrnné výši 283 USD (opět se dalo platit jen kartou) jsme první zastávku udělali v malinkém muzeu Ngurdoto, které vystavuje skromné sbírky motýlů, můr, hmyzu a ptáků. Nás zaujaly hlavně exponáty krys a pak také obsah šuplíčků, ve kterých měli v pytlíkách vycpané ptáky – asi náhradní exponáty. Zajímavá byla i lebka nosorožce, v níž je zaříznuté drátěné oko, které zvíře paradoxně zabilo až po několika letech od doby, kdy se do něj chytlo.
Jezera Momela
Od muzea jsme již pokračovali kopcovitou krajinou k jezerům Momela. Národnímu parku Arusha dominuje vulkán Mount Meru (4.566m n.m.), druhá nejvyšší hora Tanzanie. Za dobrého počasí je odtud vidět i Kilimandžáro, ale to se nám bohužel nepoštěstilo. Jezera Momela sestávají ze sedmi mělkých zásaditých jezírek, která vznikla před čtvrt milionem let, kdy sopka Meru při erupci přišla o svůj vrchol. Z velkého jezera na nás vystrkovali hlavy tři krásní hroši. Jinak jsme v parku viděli veliké stádo bůvolů, zebry, pakoně, opice, prasata a hlavně spousty růžových plameňáků. Na cestě zpátky se nám podařilo najít v korunách větví i několik guaréz.
Původně jsme měli v plánu i pěší procházku, která se zde dá pořídit za 20 USD/osoba na 2 – 4 hodiny, přičemž doprovod dělá ozbrojený ranger, ale díky počasí jsme to nakonec vzdali – byli bychom totálně promočení a zvířata byla v dešti většinou někde schovaná.
Smuteční průvod
Po cestě zpátky do města jsme nejprve míjeli průvod ozdobených aut. Původně jsem si myslela, že jde o svatbu, ale řidič mě vyvedl z omylu, když mi řekl, že jde o smuteční průvod. Další zajímavé setkání bylo s místní policií – bezdůvodně nás zastavil policista, chvíli si s řidičem povídali a ten mu pak dal peníze. Nám vysvětlil, že je to v Tanzanii úplně běžné – být polda je zde dost špatná profese, berou hrozně málo peněz, žijí v šílených podmínkách a tak prostě žebrají u silnice. Je pravda, že jsme si toho všimli vícekrát a párkrát museli naši řidiči zaplatit nějaký ten odpustek. Do Arushi jsme to nakonec vzali přes čtvrť, kde prý policisté se svými rodinami bydlí a je pravda, že domky byly opravdu maličké a nuzné.
Bankomaty
Oběd jsme si dali na pavlači hotelu a pak se vydali na tour po bankomatech. Ne každý nám totiž chtěl vydat hotovost, resp. jsme hledali nějaký, který by nám vyplatil dolary a nejen tanzanské šilinky. Z bankomatů šlo vždy vybrat max. 400.000 TZS na jeden výběr. Nakonec všichni vybrali, co potřebovali, jen mně po třetím marném pokusu přišla sms z ČSOB, že mi byla pro neobvyklý výběr v Tanzanii zablokovaná platební karta. Peníze mi tedy vybral Miloš s tím, že mu je po dovolené pošlu.
Večeři jsme si dali na „našem rohu“ a opět brzo ulehli – naposledy na tanzanské pevnině.
Let na Zanzibar
Ačkoli jsme nemuseli nijak spěchat, dali jsme si už před sedmou hodinou snídani na pavlači. Odvoz na letiště jsme si dohodli s naším řidičem na desátou hodinu, protože jsme si naivně mysleli, že náš odlet je přesně v poledne, což nám tvrdil chlapík, u kterého jsme kupovali letenky. Po cestě jsme potkávali spousty moto-taxi a řidič nám vysvětlil, že je to proto, že zrovna stávkují dalla-dally (místní doprava podobná většinou mikrobusům). Na letišti jsme byli o půl jedenácté za 40.000 TZS, takže jsme si hned vyzvedli a doplatili letenky. Zarazilo nás, že je na nich čas 14.00 hod., ale prodejce nás znovu ubezpečil, že odlet je v poledne. No, nebyl, takže jsme na malém letišťátku strávili 4 hodiny, protože nakonec bylo ještě půl hodiny zpoždění. Po pravdě nám to až zase tak nevadilo – dali jsme si výbornou místní kávu s kořením a oběd a čas relativně rychle utekl.
Ne letišti sice měli problém s tím, abychom si na palubu vzali vodu, ale jinak tam na bezpečnost zase tak moc nedbali. Asi dvě hodiny jsme seděli přímo u ranveje, kolem nás otevřená letadla a nikdo to moc nehlídal. Na Zanzibar jsme letěli se společností Tropical Air a letadlo české výroby pilotoval člověk, který se učil létat v Ostravě. Vůbec mu nevadilo, že mu Petr nad hlavu přidělal Gopro kameru a v podstatě celou dobu za ním stál – nesedl si ani při přistání. Z letadla jsme nejprve viděli Arushu, pak Kilimandžáro, které však bylo v oparu a nakonec i krásné korálové útesy kolem Zanzibaru, kde jsme přistáli cca po 1,5 hodině letu. Hlavně Lenka byla vděčná, že to netrvalo déle.
Z letiště jsme se cestou šikmo doprava vydali k zastávce dalla-dalla, abychom počkali na tu s číslem 505. Za chvíli přišel místní taxíkář s tím, že nás do centra dopraví všechny za 6 USD – už jsme k němu skoro nastoupili, protože jsme nevěděli, jak dlouho budeme čekat na dalla-dalla, ale ta zrovna přijela a svezla nás za 300 TZS/osoba. Je pravda, že s námi nejdřív chtěli místní vyběhnout, když tvrdili, že jsme si celou dalla-dalla pronajali, ale nedali jsme se a donutili je přibírat i další lidi. Bohužel jsme neměli přesnou částku, takže místo 1.800ZTS jsme jim dali 2.000TZS – najednou dělali, že neumí vůbec anglicky a nechtěli nám rozdíl vrátit. Jde sice jen cca o 3,-Kč, ale princip je princip, takže jsme se nakonec ke svým penězům dostali. Když totiž platili další pasažéři, Lenka z jejich jízdného prostě těch 200 TZS vzala a řidiči předala jen zbytek.
Flamingo Guest House
Za pár minut jsme vystoupili na Creek Road a za 3 minuty již byli u hotelu, který jsme si vytipovali v průvodci – Flamingo Guest House. Vzali jsme si tři pokoje za cenu 14 USD/osoba se snídaní. Jeden byl dokonce se soukromou sprchou a WC, ale dali nám ho za stejnou cenu (jinak by stál 18 USD), protože jsme zrovna zaplatili dvě noci a zároveň si na další den objednali spice tour (výlet za kořením) za cenu 12 USD/osoba.
Stone Town
Po ubytování jsme se šli projít po Zanzibaru, resp. jeho nejstarší části Stone Town, která je zapsaná i v seznamu Unesco. Viděli jsme Sál královny Viktorie, Nejvyšší soud, Africa House Hotel a hlavně kouzelný západ slunce nad mořem. Pokračovali jsme ještě na nejzápadnější výběžek a k domu Tippu Tipa. Pak už jsme si dali jen výbornou večeři na ulici – maso na špízu, tanzanskou pizzu a čerstvý mango a tamaryškový džus (vše za cenu 20.000 TZS) a chvíli poseděli na střeše hotelu.
Přidat komentář