Pokud se rozhodnete navštívit tuto krásnou a stále ještě velmi chudou zemi střední Afriky, měli byste celou cestu předem patřičně zvážit a naplánovat. S tím souvisí i nutné očkování a celková příprava všech možných léků a vybavení. Do Ugandy budete potřebovat bezpodmínečně očkování proti žluté zimnici- bez toho Vás údajně nepustí přes hranice tam ani zpátky domů. Ostatní očkování jsou už na Vás. Pravdou ovšem zůstává, že je více než záhodno nechat se naočkovat proti břišnímu tyfu, žloutenkám (A+B) a v úvahu přichází i meningokok. Tím ovšem hrozba chorob a nákaz nekončí.
V Ugandě je velmi rozšířená mimo jiné i malárie- onemocnění, na které není očkování, ale jehož nákazu můžete vyloučit díky užívání antimalarik-každý den jednu tabletku… mňam… Kromě toho, že jsou tyto léky příšerně drahé, jsou i poměrně nezdravé, zatěžují váš organismus a to především játra, kterým jejich odbourání trvá patřičnou chvíli. Jediné místo, kde si můžete být jistí, že na vás komáři (kteří tuto nevyléčitelnou nemoc přenáší) nemůžou, jsou místní hory. Pokud totiž vystoupáte nad 2000 metrů nad moře, pak vězte, že zde už tento otravný hmyz nelétá. Ne, že by tu neměl dostatek potravy, příčina tkví v příliš nízkém tlaku vzduchu a nízkých teplotách, které údajně komáry odrazují.
Kromě těchto nemocí je Uganda známá jako epicentrum výskytu světově známého HIV/ AIDS. Právě zde se totiž tato nemoc poprvé přenesla na člověka. (To si alespoň myslí vědci. Popravdě ale nechápu, jak se dá něco takového zjistit. Stejně tak, jako nechápu, jak někdo může uvádět počty nakažených, kteří zde představují 2 miliony obyvatel. Když si představím místní vesnice a obecně chaos, který vládne ve všech ulicích, nedokážu si představit, jak může někdo někoho spočítat natož označit za zdravého či nemocného.)
Pojďme ale už od nemocí, chudoby, smradu a špíny, které vládnou celé zemi. Uganda je zemí kontrastů. A aby se vyvážily tyto obecně odrazující hodnocení, má tato země něco, čím se může pyšnit a za čím jezdí lidé z celého světa. Jsou to hory, vulkanická jezera, národní parky, řeku Nil s možností projížďky na raftu, vodopády a v neposlední řadě gorily a šimpanze. Obecně zvířata, která v této zemi mají větší hodnotu než lidský život.
Přes veškeré nabádání jak by člověk měl celou cestu předem připravit, já jsem se dostala do Ugandy zcela náhodou a ještě tři týdny před odletem jsem netušila, že příští Vánoce a Nový rok strávím právě v této zemi. Neberte mne jako vhodný příklad, ale já jsem veškeré očkování (hepatitida A, žlutá zimnice a břišní tyfus) dostala po „ukecání“ doktora naráz zhruba 18 dní před odletem. Pak jsem začala zjišťovat, kam vlastně jedeme a co se bude dít. Měla jsem štěstí. Do Ugandy jsme nejeli jako „baťůžkáři“, ale celá cesta byla skvěle organizovaná od Pavly, které s destinacemi podobného zaměření měla již mnoho zkušeností.
Pokud jste nikdy nebyli v podobné zemi, doporučuji sehnat si místního průvodce, který často vyhandluje víc, než si dovedete představit. Taky se cítíte mnohem ale opravdu mnohem bezpečněji v zemi, kde na vás každý volá: „mzungo, mzungo give me money, give me candy, give me water“.
Začněte safari. Není nic krásnějšího, než se s ranním rozbřeskem vydat na cestu do místní savany. Hledat lvy a gepardy ve vysoké trávě. Pozorovat skupinku žiraf nebo slonů. Tuto aktivitu lze provádět ve své podstatě v každé rezervaci za určitou úplatu, kterou je nutné odevzdat strážci parku. Peníz je to ovšem v porovnání s naší měnou nicotný.
Přidat komentář