• Menu
  • Menu

Žerotín – zřícenina hradu

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Ústecký kraj » Žerotín – zřícenina hradu

GOLEMOVÉ.

Žerotín – když navštívíte chrám v Panenském Týnci neopomeňte zajet do nedaleké vsi Žerotín , kde stojí  zřícenina hradu – dva proti sobě stojící  „Golemové“.

 V obci Žerotín stojí dvě skupiny staveb , které  jsou zapsány do seznamu státních kulturních památek. /zřícenina hradu,  kaplička  a kostel sv. Blažeje).

Severně od středu obce stojí dva zbylé pilíře obklopené nepřístupným strdím a hložím. Tyto nepatrné zbytky bývalého hradu jsou dokladem zajímavé historie Žerotína. Kaplička stojípod tvrzí na křižovatce.

Jméno hradu a obec Žerotíny se v nejstarších pramenech uvádí , jako Žerotín. Do r. 1400 se oba termíny uvádějí střídavě. Od konce 16. století převládl název Žerotín. Nejstarší zpráva zpráva o vsi pochází z roku 1250, kdy zde seděl Ratiboř ze Žerotína. Ačkoliv o vzniku hradu Žerotína nejsou žádné zprávy, je možné jeho založení 1250-1290 zařadit , do doby Habarta ze Žerotína, otce Plichty ze Žerotína, známého z Dalimilovy kroniky. Tento Habart byl zakladatelem městečka Panenského Týnce, nazývaného do 16. století Sirotský Týnec..

Bylo to jakési odškodnění  za to, že král odňal asi Habartovu otci Janovi Louny , které pak povýšil na město. Habartovi synové Jaroslav a Plichta bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku a Plichta ještě s Janem Lucemburským v r. 1322 v bitvě u Mohldorfu, kde padl Plichta, Jaroslav a Habart založili před r. 1321 v Panenském Týnci klášter klarisek..

Jejich potomci hrad Žerotín s městečkem Panenský Týnec až do r. 1462. Jaroslav a Plichta ze Žerotína stranili v husitské době císaři Zikmundovi a s lounskými měli dlouholeté spory. Ve válkách husitských drželi polovinu Žerotína  Házmburkové, z nichž Jan se stal v době poděbradské majitelem celého hradu. Na počátku 16. století držel hrad Čeněk Míčan z Klinštejna, po něm Petr Chotek z Vojnína. Sňatkem jej získal Jindřich Brozanský z Vřesovic, do něhož jej r. 1583 koupili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova. Bedřichův syn Vilém Vojtěch se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618 až 1620. Byl přítomen vyhození královských místodržících z oken Pražského hradu a zajetí písaře Fabia Pozona v kapucínském klášteře. Jako komisař sloužil ve stavovském vojsku. Po smrti v r. 1621. byl odsouzen královskou konfiskační komisí ke ztrátě třetiny majetku, do nichž byl zahrnut dvůr Žerotín s hradem a vesnicí. V r. 1623 je koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Poněvadž hrad ležel při zemské silnici, velmi utrpěl za třicetileté války zejména při švédském vpádu v r. 1639, kdy Švédové demolovali hrad v Žerotíně a zničili klášter v Panenském Týnci.

zřícenina hradu Žerotín – GOLEMOVÉ

and Popel z Lobkovic, byl hrad již tak zpustlý, že jej nebylo možno obývat. V r. 1678 koupil starý hrad Gundakar z Ditrichštejna a připojil jej i s dvorem k panství budyňskému. Část hradních staveb postupně rozebrali místní obyvatelé, část se zřítila sama.

Popis Žerotína z r. 1859 uvádí, že hrad byl obehnán dvojím dosud patrným valem. Na vnitřním valu zřídili Ditrichštejnové v r. 1857 sušárnu švestek. Hradní valy a rozvaliny byly posázeny ořechy a třešněmi. Hrad býval podlouhlý, 34 kroků široký a 48 kroků dlouhý. Zůstaly z něho dvě vysoké zdi, pozůstatek někdejších věží, v jejichž hořejší části bylo vidět díry po koulích, známky násilného dobývání. Mezi oběma věžemi k západní straně byl prostorný, dobře zachovalý sklep, který byl tehdy /1859/ pronajat. Od sklepa vlevo byla nová zeď, zazděný vchod do druhého sklepa, z něhož vedl dvojí průchod, jeden pod dvůr k východu, druhý do lesa.


Dnes se z hradu Žerotína zachoval jen kus zdiva, asi z hradního paláce, trčící z rozvalin nad vsí jako komín. Na zbytcích omítky se ještě rýsuje psaníčkové sgrafito užívané v tomto kraji v druhé polovině 16. století. To může být dokladem, že buď Jindřich Brozanský z Vřesovic anebo Doupovcové dali v druhé polovině 16. století původní hrad přestavět. U zřícenin hradu jsou doposud znatelné příkopy a areál hradních staveb.

kaplička Žerotín

Kostel sv. Blažeje

Roku 1680 (za vlády Leopolda I.) stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na ve třicetileté válce zaniklou vesnici Pacov. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna. Jeho synek spolkl kostičku, která mu uvízla v krku a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, byly doplněny hrabětem, který nechal vystavět kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách. Kostel stojí u hlavní silnice do Prahy.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *