Bořeň

Vrch Bořeň

Vrch Bořeň jsem pro tento článek vybrala kvůli jeho krásnému vzhledu a symbolice, kterou má v krajině. Kus téměř neporušené přírody se tyčí nad industriíálním územím Mostu a Litvínova. Výhled z vrcholu na okolní krajinu se mi v noci zdál jako spousta pochodujících armád nesoucích si s sebou své pochodně. Za rozbřesku již byly viditelné obrysy měst a spousta kouřících komínů v okolí. Vše bylo zahaleno v oparu a mělo krásnou narůžovělou barvu. Byl to zvláštní zážitek podpořený vůní rostoucích květin.

Národní přírodní rezervace

Bořeň se rozkládá na ploše 67.4043 ha. Jedná se o národní přírodní rezervaci. Nadmořská výška se zde pohybuje v rozmezí 210 – 440 m n. m. Předmětem ochrany tohoto velice vzácného a rozmanitého území se stala vzácná rostlinná společenstva reliktního charakteru, hnízdiště vzácných dravců, geologická podstata.

Kopec Bořeň je v podstatě vypreparovaný lakolit, kus vyvřelé sopečné horniny. V běhu času potom bylo okolí útvaru erodováno a on se díky tvrdosti svých hornin zachoval dodnes. Na jeho svazích se nacházejí sutě a suťová pole, vypadá to zde, jako když by hora před několika málo desítkami let explodovala a zanechala po sobě spoustu drobných kamenů.

Na svazích vrchu se nacházejí opravdu výjimečné rostliny a živočichové, kteří zde přežívali a přežívají pouze díky naprosté izolaci od okolního světa. Specifický charakter tohoto místa jim zaručoval přežití. V současné době se však díky vysokém znečištění a stále častějším návštěvám neukázněných turistů situace mění.

Nejkrásnější je výšlap na horu v pozdním jaře či brzkém létě. Stromy mají svěže zelenou barvu a pod nimi září květy tařice ve velkých bochnících povalujících se na zemi. Je tu čilý ruch, hmyz opiluje první rozvitá kvítka, rostliny se předhánějí v soutěži krásy, ještěrky chytají první sluneční paprsky a hbitě uskakují před vaší pohorkou. Pro troše štěstí můžete zahlédnout horské kozy, které se pasou na trsech trávy, nebo výra velkého poletujícího bez hlesu mezi korunami zakrslých stromů.

Nejkrásnější na jaře

Jak jsem již napsala, nejkrásnější je hora na jaře, avšak právě v těchto měsících, kdy rostliny vykvétají a ukazují světu svou krásu, paradoxně návštěvnost nejvíce škodí. Mnoho z kolemjdoucích má tendence krásně kvetoucí chráněné druhy vykopat či utrhnout a odnést si je s sebou. Dále zde hrozí sešlap dosud nevyvinuté flóry, která v důsledku již nevykvete a nevytvoří plody. Netuším, jakým způsobem by se dalo tomuto zabránit. Směrem na vrchol je značena turistická stezka ohraničená naučnými tabulemi, ale přesto se mnozí z návštěvníků vydávají mimo tuto cestu.

Bělá

My se na vrch vydali z nedaleké Bělé. Pěší túra se spacáky a karimatkami nás dovedla na samotný vrchol. Již při pochodu vzhůru jsme se nestačili kochat krásami okolo nás. Po výstupu na vrchol se však před námi otevřela pozoruhodná podívaná. Města obalená v plášti zelených lesů a hor, kouřící fabriky na zpracování uhlí, několikaproudé silnice… Obešli jsme vrchol po jeho obvodu a na jednom ze svahů spatřili pasoucí se kozy. Nerušeně pokračovaly ve své večeři a naši přítomnost ignorovaly. Posadili jsme se do kruhu, po vzoru ostatních obyvatel kopce také něco zakousli a čekali na západ slunce. Nad krajinou s vypreparovanými kopci porostlými lesem se pak nesl růžový opar, ve kterém se koupalo zlaté slunce. Večer se výjev znovu změnil. Města do dálky zářící svými světly, silnice, po nichž žlutě a červeně proudila světla tam a zpět, kontrast temných černých lesů…. Výjev jako od Tolkiena a jeho Hobita. Stáli jsme na Hoře a pozorovali Mordor, skřety s pochodněmi řídící se v zástupech do útrob hořícího kolosu… Až děsivá podívaná.

Ráno se probouzíme, v našich duších ještě doznívá bojovný a agresivní duch včerejšího obrazu krajiny….. Avšak vše je jinak. Otevíráme oči a místo ohňů, skřetů a temnoty před sebou vidíme romantickou krajinu. Velká města jsou zanořená v mlze, z bílé peřiny vystupují pouze vrcholy okolních zelených kopců. Ty již osvětluje prvními nesmělými narůžovělými paprsky ospalé slunce. Nostalgická krajina, kterou pro tuto chvíli tvoří pouze zelené nedotknuté hory, přívětivé ranní slunce a shovívavá broskvová mlha, která obalila ničitele této překrásné krajiny do mléčného začátku dne.