Ztraceno v Benátkách
Benátky jako jedno z nejznámějších Italských měst navštěvují milióny turistů. V hlavní sezóně se pohybujete ulicemi v jednom velkém špalíru a nemáte v podstatě svobodnou vůli. Pokud chcete zatočit do některé z postranních uliček, musíte si to rozmyslet opravdu hodně dopředu a postupně se začít řadit v davu na potřebnou stranu. Architektonické bienále si za své hostující město vybralo právě Benátky a tak i při pořádání této akce ulice doslova praskají ve spárách.
Doporučuji tedy navštívit klenot v jiných měsících. My zde jsme v pozdním jaře, na ulicích potkáváme malé děti hrající si s míčem, staré babičky nabízející nám domácí sýr a několik turistů. Avšak toto množství oproti již popsanému bylo minimální. Auto necháváme na velkém sběrném parkovišti při vjezdu před Benátkami a dál se necháváme kolébat na vlnách jedné z lodí. Vystoupíme, tak jako většina na náměstí sv. Marka a začínáme obdivovat zdejší architekturu, moře, kanály i lidi. Při plavbě na lodi jsme již pozorovali fasády domů zasahující až po vodní hladinu, vlnky tvořené čluny narážející a rozbíjející se o dřevěné kůly, racky poletující nad gondolami…. Gondoliéřipřipravují své bárky na denní provoz. Je brzy ráno a ospalé slunce ozařuje vodní hladinu. První šťastlivci v loďkách již provázejí své zákazníky po kanálech. My se vydáváme na náměstí, důkladně zkoumáme domy zde vystavěné a rozhodujeme se. Nekoupíme si mapu a město si užijeme jako ztracené duše hledající rozsypané perly po zemi. Zabočíme do jedné z malých uliček a poté již jen bloudíme, pozorujeme a užíváme si klid a úzké malebné uličky bez turistů. Sem opravdu žádní nezaloudí. Integrujeme se do každodennosti Benátek, poznáváme normální nenaškrobený život města. Polední rodinné obědy, kočky a psi pobíhající před domovními vraty, maminku co věší prádlo….
Takto bloudíme i přes oběd a poté si v malé pizzerii dáváme oběd. Dokonalá pizza na dokonalém místě. Ve vzduchu vodní horká rozpálená dlažba, levandule a vodní tříšť z nedaleké fontány na malém náměstíčku. Pokračujeme dál. Již několik hodin takto zkoušíme různé uličky a náměstí. Nyní je již čas na návštěvu světoznámých a turistiky oblíbených atrakcí. Jako první však vybíráme jednu z těch méně navštěvovaných. Začínáme postupně…. Necháme se lodí zavést na ostrov Muráno. Vybíráme více méně náhodně loď a zjišťujeme, že jsme nasedli na opačný směr. V ceně jízdenky tedy máme i okružní jízdu Benátek. Po přistání na Muránu vystupujeme s hrstkou dalších. Procházíme se a zjišťujeme, že tento ostrov fungoval a funguje jako hřbitov. Je to vlastně logické. Do této chvíle nám nepřipadlo, že bychom někde na pevnině našli kousek volného místa. Vše je dokonale využité a nenechává se zde volnost k plýtvání prostorem. Ulice jsou uzoulinkaté, domy zabírají každičký volný centimetr…. Hřbitov mimo město měl v minulosti jen samé výhody. Oddělení vodou se prokázalo jako perfektní předběžné opatření v dobách moru. Ti, kteří podlehli nemoci, byli odvezeni a pohřbeni právě zde, nedocházelo tedy vyššímu šíření nemoci, než bylo třeba. Právě v dobách moru Benátky podléhaly opakovaně epidemiím, nakažená voda omývající domy s sebou nesla smrt, krysy a jako by potemněla.
Nyní však mírumilovně šplouchá v kanálech, mění výšku své hladiny a laskavě omývá schody. Několikrát do roka zaplavuje i náměstí svatého Marka. Vznikají zde potom bizardní fotografie turistů v gumácích a žlutých deštnících čekající na vstup do architektonických památek. Palácové stěny se odráží ve vodním filmu na dlaždicích, výjev mění poletující racci. Náměstí žije svým vlastním životem, který lidé neovlivní….
Karneval v Benátkách
Pro milovníky rušného života, zábavy, barev a hudby se zde koná světoznámý karneval. Karnevalové masky v průběhu roku prodávají pouliční obchodníci jako jeho upomínku. V době karnevalu sem míří tisíce turistů, kteří si přejí zažít tuto neskutečnou atmosféru. Mě se bohužel tato možnost prozatím nenaskytla, tak mám Benátky ve svém srdci uložené jako místo klidu, krásného počasí, slunce, lahodného jídla a všudypřítomné modrozelené vody.
Přidat komentář