Polská Hala Stulecia

Počasí ve Wroclawi  nám při naší návštěvě moc nepřálo, ale vidět halu století jsme přesto chtěli. Už na parkovišti se děly rošády. Začaly přijíždět autobusy i velké množství aut. Rozestavěné stánky kolem a velký úklid dávaly tušit, že se tady připravují na slavnosti spojené s ochutnávkou piv.

Unesco

Nadchly nás obrovské pergoly  i celá stavba, která byla v roce 2006 pro svou jedinečnou železobetonovou konstrukci zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Po začlenění Slezska k Polsku v roce 1945, kdy hala zůstala válkou téměř nedotčená, se budova přejmenovala na Lidovou hal (pol. Hala Ludova) a hostila nespočet obchodních, kulturních  i sportovních událostí pro 6000 sedících nebo až 20000 stojících diváků. V 70. a 80. letech hala sloužila jako kino Gigant. V roce 1997 byla u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II hala kompletně zrekonstruována. V roce 2004 se hala dostala na seznam 25 nejvýznamnějších polských budov.

Hala století

Hala v době  svého vzniku (dříve Hala Ludowa, pol. Hala Stulecia, ang. Centennial Hall, něm. Jahrhunderthalle), v letech 1911-1913  měla železobetonovou střechu s největším rozpětím na světě. V té době byla Wroclav /Vratislav/ součástí Německého císařství. Hala byla postavena podle projektu Maxe Berga a ověřena inženýrem  Heinrichem Müller-Breslau. Její centrální kopule má 67 metrů v průměru a maximální šířka interiéru činí 95 metrů. Dostupná plocha činí 14.000 metrů čtverečních. Hala je prostorná, výška interiéru dosahuje 43 metrů. Kolem centrální haly je navrženo ještě 56 výstavních místností a prostorné kuloáry. Architektonický celek tvoří kromě samotné Haly také Pavilon čtyř kopulí, Pergola a Jehlice. Hala století představuje centrum vratislavského výstaviště, jehož celkovou koncepci navrhl německý architekt Hans Poelzig, který  zde postavil Pavilon čtyř kopulí a pergolu