Zima ještě nekončí

Naše holky se tady naučily lyžovat a v dětství bylo Strážné pro ně takový ráj na zemi. Dnešní cesta z Hostinného přes Dolní Dvůr, tak to byl hodně špatný nápad. Kdy už se člověk poučí, kolik let jsme do Strážného jezdili a věděli, že v zimě to nejde? Celý úsek od Lanova je celkem v pohodě, ale poslední úsek je jeden velký led. Vyjely jsme, ale chvílemi to vypadalo, že naše cesta skončí v potoce. Parkoviště tady v lomu je téměř plné. Některé kraje mají prázdniny a tak o turisty a lyžaře tady není nouze. I teď v březnu je tady docela hodně sněhu.

Děda na horách

Mít dědu na horách, co více si přát? Dnes na lyžování čas nebude, ale přesto se strašně těším. Zastávka lom, vyběhneme kousek na kopec a jsme u dědy. Sluníčko, sněhu více než bych čekala, bramborové placky na stole, štika na másle s brambůrkem, kafíčko a něco sladkého. Ó, my se máme!

Času moc není, ale hodinovou procházku si nenecháme ujít. Dřevěné saně na louce za domem sviští, nahlédneme i do sněhové bunkru u další chalupy,  pak ještě kousek podél Klínového potoka. Ach, je tu všude tak krásně!

Lom Strážné

Okolo r. 1870 zde byly založeny dva vápencové lomy, které se s postupující těžbou spojily po r. 1930. Zdejší vápenec, krkonošský mramor, se zde těžil pro nejrůznější účely včetně sochařských i pro použití v architektuře. Nalámaný kámen byl z jámy dopravován štolou, proraženou ke Klínovému potoku. Necitlivými odstřely v 70. letech byl zbývající kámen pro stavebnictví znehodnocen. Lom, opuštěný v r. 1975, se stal zajímavou botanickou lokalitou, chráněnou jako přírodní památka. Předmětem ochrany bývalého lomu jsou jak geologické fenomény, tak výskyt vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů