Horské kmeny
Horské kmeny Akha, Lahu, Yao, Kareen, Lisu, žirafí ženy a další kmeny, které migrovali z Činy, Barmy a Laosu pár desítek let nazpátek. Bohužel obyvatelé těchto kmenů jsou bráni jako přistěhovalci, ani jejich děti, které se v Thajsku narodí, nemají thajské občanství, nemohou se stěhovat v rámci provincií, a tak se živi buď zemědělskou výrobou nebo slouží turistům jako atrakce.
My jsme v Thajsku navštívili několik horských kmenů. Bohužel pocit hořkosti z jejich údělu v nás zůstal. Je jim brána jejich přirozenost a svoboda. Vesničky typu skanzenů se státními výběrčími na okraji vesnice ve vás žádný hřejivý pocit nezanechají. Nevím jestli vysoké vstupné je darem na jejich vzdělání a život, ale myslím kdyby kmeny žily ve svých přirozených podmínkách byl by jejich život mnohem těžší , ale jistě hodnotnější.
Směr Thaton 17.12.
Je ráno . V pokoji objevujeme ještě jedny tajemné dveře. Jsem zvědavá a chci se podívat ven. Honza mě varuje a já tuším , že to bude šok. Vstupuji . Pod námi je bažina a mám pocit , že asi bydlíme na nějakém smetišti. Všude kokrhají kohouti a kdákají slepice. Další podrobné zkoumání okolí raději vzdáváme a odjíždíme.Po nepříliš vydařené snídani se vydáváme na další cestu směr Thaton.
Thaton
Malebné městečko s protékající říčkou. Pěkné stavby, kouzelná příroda. Zastavujeme a protahujeme rozlámaná těla. Neodbytné Thajky nám vnucují své zboží a tak po chvíli nasedáme a pokračujeme dál.
Vjíždíme dál a dál do hor. Obdivujeme okolní nádhernou přírodu, desítky thajských vesniček, tisíce upravených políček a úžasné barvy tropických rostlin.
Kmen LI
U cedule Maechan odbočujeme k propagované horské vesnici. U vstupu stojí domorodci nabízející své výrobky. O kus dál stojí výběrčí. Vyžadují po nás obrovské vstupné. Nabízíme nižší částku. Dost zle nás odmítají a my znechuceni odjíždíme . O několik kilometrů dál odbočujeme po strmé cestě k nějaké vesnici. Nestojí zde krojovaní „šašci“, ale jsou zde obyčejní usměvaví Thajci s malými ušmudlanými překrásnými človíčky. Vesnice patří kmeni LI . Honza si fotí zdejší obyvatele a pak ze slušnosti nakupujeme několik výrobků. Za odměnu nás ještě dovedou na plantáž s čajem s neskutečně překrásným výhledem do krajiny.
Zlatý trojúhelník
Jsme rozhodnuti dnes dojet až k Mekongu – do míst Zlatého trojúhelníku: Thajsko , Barma,Laos. Jedna zastávka je ještě vodopád s tekoucí řekou .
Mae Sai
Je 18 hodin , když vjíždíme do města Mae Sai a ubytováváme se v pěkném levném resortu Ginś House. Jdeme do restaurace na břehu Mekongu. Jídlo je opět výborné. Chlad nás však brzy vyhání do postele. Honza ještě studuje trasu , my se Sárkou tulíme , abychom se trochu zahřály.
18.12.
Ráno cvakám zuby. Těším se na horkou vanu. Napouštím si vanu a ve chvíli, kdy si namydlím hlavu , tak přestane téci teplá voda. S utrpením a sebezapřením si dávám ledovou sprchu. Honza se Sárkou jsou zabaleni v megadece a nic nenasvědčuje tomu , že by chtěli k sobě někoho přibrat. Vstávat se jim také nechce.
Myslím na Ajku a Terku, jak si vedou v Praze. Žádné zprávy o nich nemám. Sárka psala Terce , jak se jí po ní stýská , a že se na ni moc těší. Terezy suchá odpověd : To je sice hezký , že se těšíš , ale ten bordel v pokoji jsi si mohla uklidit ! Jak věcné !
Kmen Hmong Hilltrube
Návštěva začíná v zahradě s krásným přírodním vodopádem tříštícím se do nevzhledného jezera, prohlídkou řemesel a ručně dělaných výrobků. Celkově místo působí prapodivně, místy až kýčovitě. Honza fotografuje krojované Hmongy. Po dost dlouhé době, kdy mě o fotografii požádají dva němečtí turisté, mi dochází, že Honza si po celou dobu fotí převlečené turisty . Mám záchvat smíchu a zároveň začínám mít té estrády dost a těším se , že popojedeme dál.
Návšteva u Kareen
Byl to jediný kmen , který jsme opravdu si přáli navštívit. Úžasné objekty pro fotografování , ale v této vesnici byl pocit hořkosti ze strojených úsměvů asi nejhorší a zástupy turistů ve vesnici mi vháněly slzy do očí.
Přidat komentář