• Menu
  • Menu

Japonsko 22

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Japonsko » Japonsko 22

Yakushima – prales a pijavice a pak hurá na pláž

Druhý den nás probudil nepříjemný zvuk deště dopadající na střechu obydlí. Bylo 7:15 a my jsme opět vyráželi do terénu. Tentokrát na poslední část naší cesty, která vedla yakušimským pralesem. Cesta byla jen ledabyle značená a navíc vedla terénem, který ani zdaleka nebyl přizpůsoben na naši sandálovou obuv. Lopotili jsme se s batohy na zádech a každou chvíli jsme někde zakopli nebo nám to podklouzlo.

opravdu prší na yakushime

Najednou se mě někdo zeptá: „Jsi v pohodě? Stalo se ti něco?“ „Jsem v pohodě. Proč?“ nechápala jsem důvod otázky. „Krvácí ti noha, někde jsi spadla?“ Očima jsem pohlédla na své chodidlo, a opravdu, z nohy se mi valila krev. A pak jsem zjistila, proč vlastně krvácím. U rány se kroutila stále tlustší pijavice. „No fůůůůj,“ projela mnou nechuť k tomuto stvoření. Zkoušela jsem ji hned sundat, ale moc mi to nešlo. „Aááááá…,“ další zamrazení po těle přišlo, když jsem se pořádně podívala na zbytek chodidla a na druhou nohu… Co vám budu povídat, za celou cestu do civilizace jsem jich na sobě napočítala na 40 a Andy jich měla ještě víc. Po té první jsme zkoušely cestu dolů absolvovat v mírném poklusu, tak aby se pijavice, které se kroutily všude po cestě, nestihly na našich nohách zachytit.

Konečně jsme došly na asfaltku. Mírný deštík, který se střídal s mrholením, ještě stále neustával. Za námi jsme mohli pozorovat hory v mlžném opar. „Tak teď bych opravdu nechtěla být na vrcholu,“ blesklo mi hlavou. Jak jsme scházeli po silnici, všimli jsme si přistaveného autobusu. Bylo právě za 5 minut 5, když jsme celý promočení a zkřehlí nasedli. S Andy jsme se vydaly na pláž Isso, kde byl nyní už zavřený kemp. Chtěly jsme spát na pláži. Ubytovat se v hotelu nám přišlo zbytečné a navíc bychom se nevešly do našeho skromného rozpočtu.

vyhled na plaz

Kluci jeli dál do města Miyanoura, kde si pak zaplatili hotelový pokojík. Společně jsme si naplánovali sraz na další den. „Tak v 9:00 tady na zastávce. Zatím ahoj,“ rozloučili jsme se. My jsme si pak udělali takový squat pod místní betonovou vyhlídkou, kde jsme měli soukromou vyhlídku na oceán a nakonec i svou vlastní pláž J.

cestopis následující den

cestopis předchozí den

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *