Druhý den nás vzbudily teplé sluneční paprsky. Zabalili jsme proto stan, posnídali a vydali se na cestu po úbočí místních hor. Trasa vedla skrz zapomenutá osídlení prvních kolonizátorů, kteří sem připluli za účelem pěstování cukrové třtiny. Ti zde na místních stráních vybudovali síť malých políček, které byly systematicky zavlažovány z okolních potoků. Cukrová třtina se zpracovávala v Tagananě, odkud se pak převážela okolo pobřeží k severozápadnímu cípu Tenerife – Roque Bermejo, nad kterým se ční stále funkční maják Faro de Anaga (230 m n. m.). Tady se pak nakládala společně s kávou a tropickým ovocem na velké lodě, které dopravovaly exotický sortiment do Evropy.
To všechno je ovšem v současné době dávnou a téměř zapomenutou minulostí. Pouze zbytky kamenných domů, sotva viditelná síť políček a kulturní plodiny zarůstající okolní vegetací, to je současný obraz zdejší osamělé krajiny.
Z osady Las Palmas jsme pokračovali po úbočí k Faro de Anaga. Asi si dokážete představit, jaké překvapení pro nás bylo, když jsme na zarostlé, pavoučími sítěmi ověnčené cestě potkali kohoutek s vodou. Okamžitě jsme doplnili zásoby vody na normální stav = 4 litry na osobu. Nechyběla ani povinná „koupel“ včetně umytí vlasů. U Faro de Anaga jsme potkali první turisty a z výšky obhlédli pobřežní vesnici Roque Bormejo. Opravdu se nám nechtělo jít se všemi věcmi o 230 výškových metrů dolů, když naše další cesta vedla až do úrovně 606 metrů na Montana Tafada.
Po náročném, ale krásném výšlapu jsme konečně došli až do Chamorgy, prvního místa od Benijo (konec silnice), kde jsme mohli doplnit zásoby vody i jídla. Z Chamorgy také jezdí autobus do Santa Cruz de Tenerife, takže pokud už budete z chůze unaveni, můžete se odtud vypravit zpátky do civilizace. My jsme ovšem pokračovali dál na jih po turistické stezce číslo 5 směrem na Igueste de San Andrés, která je výborně značená, takže se nemůžete ztratit. Tedy to jsme si mysleli, dokud jsme v Las Casillas (635 m n. m.) nepotkali úplně zoufalého a ztraceného kluka, co nám tvrdil, že tu bloudí už 4 hodiny. Dali jsme mu chudákovi vodu, a když se dozvěděl, že je na správné cestě do Igueste rozběhl se s nadšením cestou k pobřeží.
My jsme si výlet více vychutnávali. Z pěšiny jsou totiž úžasné výhledy na okolní zarostlé kopce, přes které se neustále valí obrovská mračna mlžných oparů. Ty se ale jako zázrakem pokaždé rozplynou přesně ve stejném místě. Na horizontu je dokonce možné spatřit i kolik desítek kilometrů vzdálenou sopku Pico del Teide- nejvyšší horu Španělska.
Dnešní den jsme postavili stan nad Iqueste de San Andrés na okraji jednoho z mnoha místních políček. Druhý den jsme pak došli až k pobřeží, zpátky do civilizace, kde je opět možné doplnit zásoby vody a jídla a nechat se svézt do nedalekého města Santa Cruz de Tenerife. Cestou je možné udělat zastávku v městečku San Andrés, kde se nachází jedna z nejhezčích pláží na Tenerife – Playa de las Teresitas. Ideální místo k odpočinku po několikadenním pochodu přes kopce Anagy. Mimo jiné jsou zde i záchody a sprcha, takže se před návštěvou civilizace můžete dát do kupy 🙂 .
Přidat komentář