Klid Biotu a rachot Monte Carla
V Biotu jsme byly za chvíli, ale zjistily jsme, že městečko neleží přímo u vlakové zastávky, ale cca 4 km ve vnitrozemí. Musely jsme tak počkat skoro půl hodiny na místní autobus č. 10 (zjistily jsme, že jsme s ním mohly jet přímo z Antibes z toho nádraží, kde jsme už předtím byly). Čekání jsme si krátily pozorováním atrakcí v místním zábavním parku, jinak je u Biotu ještě Marineland, kde jsou mimo jiné vystoupení s kosatkami. Doufaly jsme, že když už čekáme tak dlouho, že Biot aspoň bude stát za to a rozhodně jsme nebyly zklamané.
V Biotu jsme byly až kolem šesté, takže už tam nebyly skoro žádní turisti. Znamenalo to sice, že byly zavřeny i místní sklárny, kterými se Biot proslavil, ale to nám vůbec nevadilo. Procházely jsme starým kamenným městečkem a užívaly si po celém dni prvního stínu. V jedné z místních hospůdek jsme si pak daly báječnou pizzu.
Vlak nám jel minutku poté, co jsme dorazily na perón, takže načasování bylo dokonalé. V Nice jsme byly kolem desáté hodiny a přes náměstí Massena se vydaly na hostel. Na Masseně nás zaujaly sochy sedících postav na vysokých kůlech, přičemž tyto postavy barevně svítily. Byla sobota, takže všude bylo plno lidí, my jsme však už byly dost utahané, takže jsme šly přímo na hostel a padly za vlast.
Monaco
V neděli bylo na plánu Monaco. Počasí vypadalo všelijak – na jedné straně svítilo sluníčko, ale když se člověk otočil, bylo nebe zamračené. Trochu jsme se obávaly, že dnes zmokneme, ale strachy byly zbytečné a nakonec bylo zase vedro. Opět jsme zvolily cestu vlakem, takže nás ráno čekala půlhodinka chůze. Tentokrát jsme lístky kupovaly v automatech, problém byl jen v tom, že do nich šlo strčit pouze mince nebo kartu. Potřebný obnos v mincích (tj. 3,70 EUR na osobu) jsme neměly, takže nám Lenka koupila lístky na kartu, a jelo se. Další dny jsme si už mince šetřily právě na lístky na vlak.
Po půlhodině jízdy docela narvaným vlakem jsme vystoupily na nádraží v Monacu. První cesta vedla opět k turistickým informacím, kde nám mladík poradil, kterým autobusem se dostaneme do centra starého Monaca. Koupily jsme si za 5 EUR celodenní lístek na místní autobusy a „jedničkou“ se dostaly do starého města. Na zastávce nás překvapil defiblirátor, kterých bylo po městě celkem hodně a byly i zakresleny na mapě. Kromě toho je všude ve městě spoustu „hot spots“, tj. míst, kde se dá připojit na wi-fi. U královského paláce jsme našly i nabíječky na elektro(auto)mobily.
Prošly jsme kolem katedrály, z vyhlídky se podívaly na přístav a „pohrály“ si s obrovským rackem. Pak už jsme přešly na náměstí před palácem Garibaldiů, který jsme si taky následně prohlédly (cca 40 minut, s audioprůvodcem, 8EUR). Počkaly jsme na 11.55 hod., protože v tuto dobu každý den probíhá výměna stráží před palácem. Znovu jsme se vydaly ke katedrále (teď jsme už mohly i dovnitř, protože skončila nedělní mše) a aspoň z venku si prohlédly budovu Oceánografického muzea.
Autobusem č.2 jsme přejely do Monte Carla a udělaly jsme si nezbytnou fotku před Casinem. Kávu jsme si tentokrát daly v Cafe de Paris, na kterou upozorňoval i průvodce. Vstupné 10 EUR do Casina se nám nechtělo platit, takže jsme zašly jen do jednoho menšího přímo u kavárny – no, všude plno automatů, takže nic pro nás.
Začalo být docela vedro, tak jsme to vzaly po promenádě směrem k pláži. Promenádu zdobil „chodník slávy“ známých fotbalistů – našly jsme tam i jméno Pavla Nedvěda. Lenka objevila vstup do japonské zahrady, kterou jsme samozřejmě nemohly vynechat. Byla by to škoda, protože to byla úplná oáza klidu. Ačkoli jsme ráno nepředpokládaly, že se dnes budeme koupat, počasí se umoudřilo a my opět strávily příjemnou hodinu na pláži.
Autobusem č. 2 jsme si udělaly „vyhlídkovou jízdu“ po městě a vrátily se na nádraží, odkud jsme odjížděly v 16,30 hod. do Eze.
Přidat komentář