Krásy Nice a Antibes
Na pokoji jsme se moc dlouho nezdržely a vyrazily poznávat krásy města. Začít jsme samozřejmě musely kávičkou. Měly jsme z toho po loňských zkušenostech trochu obavy, ale risk je zisk. Sedly jsme si na náměstí Garibaldi pod krásně rozkvetlé stromy a objednaly si – Petra šla na jistotu a objednala si presso s mlékem – číšník nám vysvětlil, že jde o noisette, což si pak Péťa a někdy i Kamča objednávaly skoro pokaždé. Já, Kamča a Lenka jsme si tentokrát daly ledovou kávu a zklamání na sebe nenechalo dlouho čekat – černá sladká voda nikoho nenadchla a pro příště byla zavržena. Náladu to ale nikomu nezkazilo, protože sluníčko svítilo o sto šest a to bylo hlavní! Na náměstí jsme mimo jiné pozorovaly skupinku puberťaček, které po sobě házely vajíčka a následně mouku – důvod nám zůstal utajen.
Výhledy na Nice
Po relaxu jsme se vydaly do kopce na Colline du Chateau. Výhledy na Nice odtud byly okouzlující – na jedné straně přístav plný bílých jachet, na straně druhé dlouhé pláže. Právě na pláž jsme po chvíli sešly (kolem věže Tour Bellanda) a poprvé smočily nohy v moři. Pláž v Nice je z velkých oblázků, takže se po ní moc dobře nechodí a přístup do moře není nejjednodušší, ale komu by to vadilo.
Od moře jsme přešly do staré Nice, procházely uličky plné obchůdků a restaurací, až jsme došly zpět k našemu hostelu. Po cestě nám vyhládlo, tak jsme se stavily na kousek pizzy a ochutnaly jsme i „Soccu“, což je placka s cizrny natrhaná na kousky. Je to dobré, i když trochu mastné a každopádně to zasytí.
Po chvilce klidu na hostelu jsme se rozhodly poznat i něco z nočního života. V nedalekém obchodě jsme si koupily láhev červeného vína a zašly s ní na pláž. Péťa se bavila stavěním kamenných skřítků. Po hodince nás z pláže vyhnala zima – přeci jen jsme pořád byly v těch šatech. Cesta zpátky do hostelu byla docela zajímavá – celé město bylo narvané lidmi, všude hráli hudebníci, na ulici byly postavené malé stage a byl problém se kolem všech těch lidí vůbec prodrat dál. Docela nás ten ruch překvapil, ale bylo to příjemné a jak jsme později zjistily asi typické jen pro víkend, protože další dny už bylo ve městě mnohem klidněji. Nás zaujalo hlavně vystoupení bubeníků.
Antibes
V sobotu jsme měly v plánu návštěvu Cannes s tím, že se předtím zastavíme v Antibes. Nakonec jsme se v Antibes zdržely tak dlouho, že jsme Cannes přesunuly operativně až na pondělí, protože nám přišla škoda spěchat odněkud, kde je tak krásně.
Do Antibes jsme jely vlakem (jedna cesta 4,40 EUR), přičemž na vlakové nádraží to z hostelu byla slabá půlhodinka chůze. Mohly jsme jet sice tramvají, ale na to nás moc neužije. Na nádraží Gare Nice Ville jsme si vystály frontu na lístky – nebyla sice moc dlouhá, ale všem všechno strašně dlouho trvalo, takže to zabralo docela dost času. Od té doby jsme lístky kupovaly už jen v samoobslužných automatech. Vlaky jezdily každou půlhodinku, takže jsme ani nemusely dlouho čekat. Vlaky společnosti Ter byly dvoupatrové a s našimi se kupodivu nedaly moc srovnat.
V Antibes jsme hned u vlakového nádraží našly turistické informace. Paní na nich byla strašně příjemná, vybavila nás mapkami i nezbytnými informacemi. Dle jejích instrukcí jsme vyrazily do centra města, prošly trh se starožitnostmi a dorazily na trh s jídlem. To byla nádhera! Ochutnávaly jsme tapenády (pomazánky z lilku, tomat, bazalky atd.) a říkaly si, jak bychom tam nejradši chodily každý den a nakupovaly čerstvé ovoce a zeleninu – prostě podobně jako vloni v Lyonu. Na trhu jsme však tentokrát nic nenakoupily, protož se nám s tím nechtělo tahat. Posléze jsme toho docela litovaly, protože lilkovou tapenádu jsme pak už nikde nesehnaly.
Z trhu jsme se přes zastávku v kostele vydaly po promenádě k moři. Nikdo neprotestoval, když bylo navrženo strávit půlhodinky na pláži. Po koupání a opalování jsme si ještě sedly do jedné příjemné kavárničky. Tentokrát se trochu nachytala Lenka, která si objednala mentolový sirup, což byla brčálově zelená přeslazená šťáva. Já jsem pro změnu měla více než kyselý čerstvý džus z bůh ví čeho. Ale bylo nám krásně.
Pak už jsme šly na zastávku autobusu č. 2, který nás zavezl na výběžek Cap de Antibes (zastávka Fontaine). Tady jsme se já a Petra vyvalily ještě chvíli na pláž, Kamča s Lenkou si jen sedly na skálu a cachtaly si nohy. Nabraly jsme tak všechny energii tolik potřebnou na procházku po výběžku. Procházka to byla cca hodinová, většinou po dobrém terénu, ale vysilující díky přímému sluníčku. Výhledy na azurové moře však byly kouzelné.
Měly jsme štěstí, že když jsme se blížily k zastávce autobusu, právě přijížděl, takže jsme do něj hned naskočily. Na vlakovém nádraží jsme koupily lístky do Nice s tím, že si uděláme zastávku v městečku Biot. Pouze Lenka si koupila lístek jen do Biotu, takže pak musela další dokupovat.
Přidat komentář