Barrandovské terasy

Zašpiněná perla na skále 2

Barrandovské terasy to je náš dnešní cíl. Parkuji nad ulicí Skalní a potom kolem pěkných vil, uličkou romanticky zavátou listím, pokračujeme k terasám. Zastávka u vily, která mě uhranula již před dvěma lety je samozřejmá. Za ty dva roky ještě více zpustla. Rozdíl je v tom, že vrátka jsou otevřená a na terase stojí mladík a rozhlíží se do kraje. Haló, haló, jak jste se tam dostal? Po schodech, ale chce to silný žaludek , musíte se prodrat tunou odpadků a jděte opatrně!!! No , tak to je výzva! Uvnitř, kdysi okázalé a jistě krásné prostory jsou rozpadlé, kolem schodů a všude se kupí odpad. Jdeme opatrně nahoru. Výhled , nádhera. Ještě po žebříku na horní terasu a jsme skoro v nebi. Krása. Zjistit něco o domě je dost těžké a tak snad jenom , dům je navržen  od architekta Antonína Hlouška a vila byla  postavena mezi lety 30/31 pro V. Prokopa.

Oči směřují směrem k Barrandovským terasám, kde jsem byla před dvěma roky. Malý červíček  hlodá, jestlipak se tam něco změnilo? Moc tomu nevěřím. Opatrně sestupujeme  do zahrady , kafíčko na gauči v zahradě si nedáme. Nechutnalo by nám.

Na Barrandovské terasy už to trvá jenom několik minut. Je podzimní neděle, je příjemně teplo a já se už nemohu dočkat. Nápis na hlavní budově , Terasy Barrandov, je zase o něco více zkroucený a o něco více nečitelný. Žárovka uvnitř stále svítí. Rituál je stejný, stejně jenom němě zírám, na tu rozpadlou krásu kolem. Dnes, protože jsme dvě, se odvážíme i do zahrady. To místo, popraskaná schodiště  i zašlé objekty, cesty, které kdysi rámovaly udržovanou zeleň a terasy. Všechnu tu ponurou krásu dokreslují barevné lístky podzimu. Jdeme na vyhlídku směrem k Trilobit baru,  odkud je vidět pod skálu. Bazén zarostlý trávou i můstek , který dnes už  neslouží k seskoku. Už tady nejsme sami , mladý pár až někde od Ostravy  s námi sdílí nejenom pocity, ale i smutek . Není snad krásnějšího místa v Praze, kde by se lidé měli bavit  a kde by si lidé mohli dát nedělní kávičku nebo sváteční oběd. Nové lavičky v krásné zahradě , jen ten pocit si tady na chvíli posedět , zasněně se dívat na tekoucí Vltavu / i s výhledem na Barrandovský most a dálnici/  a nechat plynout čas.

Realita bude asi mnohem tvrdší. Nechat zchátrat  pomalinku nebo hodně rychle budovy a prostory, stejně jako starou vilu nad terasami a pak nebude tak těžké, kvůli statice nebo čemukoliv  jinému, všechno zbourat !!  Úřední nebo jakákoliv překážka, která nedovoluje zde postavit hotely nebo jiné  komerční prostory, rázem nebude překážkou. A pak už DĚJ SE VŮLE BOŽÍ !