TERASY BARRANDOV

Zašpiněná perla na skále 1

Barrandovské terasy. Myslím, že někdy v letech 1996 jsem poprvé,  a také na dlouhou dobu naposledy, navštívila restauraci na proslulých Barrandovských terasách. Byl krásný letní den a tak jsme s naší malinkou dcerkou a  Honzou usedli na terase venku. Bylo slunečno, ale hodně větrno. Objednali jsme tenkrát vídeňskou kávu (turek se šlehačkou). Kochajíc se nádhernými výhledy na Vltavu, za pár minut pak chytajíc dítě, kávu i právě vystřelený slunečník. Další obrovský poryv  větru vystřílel všechny slunečníky na terase  a  my úprkem  utíkali do bezpečí kavárny. Možná , že to byl i jeden  z impulsů pro nastávající osud a zkázu Barrandovských teras.

Je neděle, konec září roku  2012, uběhlo přes 25. let. Je nádherné podzimní odpoledne. Přesto, že to mám téměř za humny, až dnes mě napadlo si udělat na Barrandov malý výlet. Auto jsem zaparkovala nad  ulicí Skalní a pak uličkou sestupovala směrem dolů k Barrandovským terasám. Průvodce mi dělaly sluneční paprsky, s červeně a žlutě se barvícími rostlinami, v krásném kontrastu ze starými i nově vybudovanými  vilami. Po projití po schodišti s divoce rostoucími popínavkami, přicházím na malé prostranství obklopené nádhernými vilkami. Mně, však padla do oka vila rozpadlá a zarostlá v divoké zahradě, stojící přímo přede mnou. Z právě parkujícího auta vychází matka se synem a vnučkou. Pozdraví, viditelně potěšení zájmem o starý dům, tiše promluví: tady jsme 40  let bydleli. Dům je státem prodán investorovi, který zde postaví 4 bytovky. Néé, chce se mi křičet! Aspoň s nimi  tiše a zúčastněně nahlédnu do  zamčené a kdysi prý nádherné zahrady .

Rozloučíme se,  dle jejich rady mizím u nevysoké zdi na úzké příkré pěšince, která mě dovede k cíli.

Mám zvláštní pocit a nevím, zda je správné, že jsem se sem vydala sama. Přejdu ještě silnici a už je vidím : BARRANDOVSKÉ TERASY ! Bože, kdo dopustil, aby taková krása a vznešenost, spadla do takové nuzoty?

Ač zklamaná neutěšeným stavem teras, chvíli si připadám jako objevitel a cestovatel brodící se džunglí, s nádherným pocitem právě objevené památky. A tento pocit, kdy nesměle, ale s velkým vzrušením překračuji plot  (dle vyšlapaných cestiček tady nejsem  první a zdaleka ani poslední, tajný návštěvník) a vstupuji na zakázané místo. S bušícím srdcem postupuji dále, kochám se aspoň chvíli výhledem na Vltavu pode mnou. Nechápu, že zanedbaná stavba ,i v  tom zarostlém chumlu, má své kouzlo a i nehezky popsané zdi sprejery dávají místu tajemný nádech .

Sutiny na hromadách, divoký nálet dnes již vzrostlých stromů  i strach mi  nedovolí projít do nejzazších koutů zahrady pod Terasami a tak s uctivou pokorou pomalu couvám zpět na cestičku. Myslím, že nasycená hororovými filmy vidím bludy, ale zdá se mi, že vidím vevnitř rozsvícenou žárovku. Nalepím nos na špinavé sklo kdysi vstupních dveří a ta žárovka v prázdné  a vybydlené budově opravdu svít! . Oči my sklouznou ještě dolů na přilepený list papíru : POZOR, objekt střežen psem!! Páni, tak to by mi ještě scházelo, a tak moc neotálím a zrychleným krokem odcházím.

Těšila jsme se, že zde, na Barrandovských terasách, zahlédnu oživlé stopy po krásné Adině Mandlové, uslyším nakažlivý smích Vlasty Buriana a třeba budu tiše sledovat pana prezidenta Masaryka, jak sedí a usmívajíc hledí do dáli. To se nezdařilo, ale  nějaká naděje v mém nitru, možná díky té svítící žárovce, přeci jenom zableskla a je jistě povzbudivá zpráva , že současný majitel se chystá na rekonstrukci. Uvidíme za dva roky /Barrandovské terasy II/.

 Terasy Barrandov v datech

– funkcionalistická vyhlídková restaurace od architekta Maxe Urbana (který projektoval i Barrandovské Ateliéry)

– urbanistický projekt Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu  Habrová  – ovlivněn zahradními městy v San Franciscu a restaurací Cliff   House vypínající  se nad Tichým oceánem

– vlastníkem stavby společnost Barrandovské terasy

– slavnostní otevření 4. 10.1929

– od r. 1934 – herci s oblibou navštěvují restauraci , když čekají na natáčení

– r.1948 – Barrandovské terasy jsou znárodněny

– r. 1982 – byl uzavřen proslulý Trilobit bar.

– 1992 – v restituci získali komplex dědicové Ivan a Václav Havlovi

Barrandovské Terasy jsou pojmenovány  podle francouzského paleontologa Joachima Barranda , stejně jako útes na kterém stojí.

Při slavnostním otevření  r. 1929 poprvé zavládla žlutočervená barrandovská vlajka. Na tu dobu velmi neobvyklé, zářil do dáli osvětlený prostor reflektory, které byly umístěny na obrovských stožárech. Na věži se točil světelný maják a neonový nápis Barrandov blikal na skále pod Terasami. Od Lucerny jezdila zdarma  tramvajová linka. O nově otevřené, atraktivní a neobvyklé Terasy byl obrovský zájem ze strany občanů.

Na Barrandově se začala záhy stavět nová sídla a vznikaly zde unikátní stavby a Barrandov se stal domovem nejenom herců, jako vila Olgy Scheinpflugové, Miloše Nedbala, či malíře Lady , spisovatele Jaroslava Dietla, Norberta Frýda a dalších celebrit. Některé vily byly a jsou opravdovými skvosty.

Návrh na obnovu Teras je z dílny brněnských architektů Kuba – Pilař , projekt by měl být citlivý a počítá s detailní obnovou hlavní funkcionalistické restaurace. Zmizí venkovní posezení na terasách. Ty nahradí hotel s dvěma křídly. Ubytování by prý mělo být skromnější , než  ty honosné hotely v centru Prahy.